Petr Placák, Euroskop, 25. ledna 2010
Jaké jsou názory bývalého vicepremiéra pro evropské záležitosti Alexandra Vondry na Východní partnerství nebo vstup Srbska a Turecka do EU? Jak hodnotí post komisaře pro rozšíření? Přečtěte si v rozhovoru, který poskytl portálu Euroskop.cz.
Jak hodnotíte post komisaře pro rozšíření, který v nové Evropské komisi získala Česká republika?
Odpovídá ceně akcií a image, které nyní v EU máme. Tedy žádný zázrak. Jako mínus hodnotím to, že tento post nedává „našemu“ komisaři moc příležitostí mluvit do příštího rozpočtu a dalších reforem EU. Nebude mít také svou vlastní radu ministrů a je otázkou, zda se nebude dostávat do role jakéhosi juniorního komisaře pod kuratelou paní Ashtonové. Naopak výhodou portfolia je, že v agendě rozšíření se Češi dlouhodobě profilují a v naši zemi k němu existuje poměrně značný konsensus. Navíc Štefan Füle problematice rozumí a svou profesionalitou si může získat respekt. Nebude mít však lehkou úlohu. Na jedné straně bude čelit velkému očekávání na východě, na druhé straně bude muset bojovat s únavou z rozšíření na západě.
Vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra (ilustračnÍ foto – eu2009.cz)
Měl podle vás na toto rozhodnutí vliv projekt Východního partnerství, který prosadila Topolánkova vláda?
Rozhodující bylo to, koho naše vláda Komisi nabídla. Ale české angažmá ve Východním partnerství podpůrnou roli asi hrálo. Společně s Poláky a Švédy jsme stáli u zrodu projektu a ustavující summit se konal za našeho předsednictví.
Pražská deklarace, která byla přijata v květnu 2009 v Praze na summitu zemí zúčastněných na tomto projektu, říká, že „hlavním cílem Východního partnerství je vytvoření podmínek nezbytných pro urychlení politického sblížení a další hospodářskou integraci mezi Evropskou unií a zúčastněnými partnerskými zeměmi“. Jak daleko by podle vás měla tato integrace jít?
Smysl projektu vidím ve vyplnění časového vakua mezi dneškem a vzdálenější budoucností. Realitou dneška je, že žádná ze zemí Východního partnerství není teď připravena na členství v EU a mnohé země v EU nyní nejsou připraveny tento proces nějak urychlovat. Všechny tyto východní státy ale mají zájem se Unii přibližovat a my zase máme zájem, aby úspěšně provedli demokratické a ekonomické reformy a udrželi si svou nezávislost a nám přátelskou politiku. Musíme tedy něco nabídnout. Když nic neuděláme, budou v izolaci a vystaveni tlaku svého ruského souseda.
Jedná se o tyto země: Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Moldavsko a Ukrajina. Mezi nimi existují veliké rozdíly, a to nejen z vnitropolitického hlediska, ale i co se týká jejich mezinárodního postavení. Jak na tento problém hleděla vaše vláda?
Jasně, je to dost heterogenní společenství, žádná Višegrádská skupina. Ale určité společné jmenovatele můžeme identifikovat. Zaprvé, všechny země patří nebo se hlásí geograficky či kulturně k Evropě. Za druhé, všechny tyto země mají jako postsovětské určitou společnou zkušenost. A zatřetí, všechny tyto země jsou pro Evropu důležité zejména z hlediska energetické bezpečnosti.
Má některá z těchto zemí šanci stát se členem Evropské unie?
Určitě. V žádném případě bychom jim neměli zavírat dveře.
Vy sám osobně byste byl pro další rozšíření EU na východ?
Ano. Jsem pro postupné rozšiřování na východ. Třeba Ukrajina je velmi důležitá země. Ale ke členství zbývá ještě velmi dlouhá cesta.
Východní partnerství má svůj počátek na summitu v Praze. Jak bude projekt, jehož iniciátory jsou Česká republika, Polsko a Švédsko, pokračovat? (foto eu2009.cz)
Na Ukrajině proběhlo první kolo prezidentských voleb, ve kterých pravděpodobně zvítězí kandidát prorusky orientované východní části země. Jaký to bude mít podle vás dopad na mezinárodní postavení Ukrajiny? Co to bude znamenat pro nás?
Myslím, že dnešní Ukrajina je jiná než před Oranžovou revolucí v roce 2004. Juščenko sice volby prohrál, ale udělal dost práce pro posílení ukrajinské nezávislosti a suverenity. Rozdělení na západ a východ už tak akutně nehrozí, problémem je spíš špatná hospodářská situace v důsledku krize. Lidé, kteří podporují Janukovyče na východě země, ale nemají zájem na tom, aby se Ukrajina dostala znovu pod výhradní vliv Ruska. Mají zájem dělat byznys s Evropou.
Neprohrává Unie „boj“ o své postavení v těchto postsovětských republikách s Moskvou?
Klíč ke své budoucnosti mají tyto státy primárně ve svých vlastních rukou. Evropa to za ně sama nevybojuje. Ale měla by jim věnovat větší pozornost. A pokud jde o jižní Kavkaz, musíme spolupracovat také s Američany.
Lze podle vás západní země přesvědčit o důležitosti tohoto regionu pro stabilní vývoj celé Evropy?
V rámci EU je to neustálé vyvažování. Poláci, Švédové, Němci, my a dalších země střední a východní Evropy dobře rozumí důležitosti evropské východní politiky. Z druhé strany Francouzi, Španělé, Italové prosazují důraz na středomořskou politiku. Výsledkem je vždycky určitý kompromis.
Jaké postavení má vzhledem k Východnímu partnerství Turecko – polovina zemí tohoto projektu leží na východ od tureckých hranic?
Turecko je formálně dál, má stejný status jako Chorvatsko, protože s EU již vyjednává o přijetí. Byť je evidentní, že se tyto rozhovory ještě dlouho potáhnou.
„Nebylo by pro nás dobré, kdyby se vlády nad Bosporem zmocnili radikální islamisté“, říká Alexandr Vondra. (foto čtk)
Jste pro přijetí Turecka někdy v budoucnosti do EU?
Slíbili jsme jim to a sliby se mají plnit. Turecko dnes hledá svou identitu a bylo by osudovou chybou postavit se k němu zády. Ale zase – o své budoucnosti rozhodne primárně Turecko samo. Zájem nás, Evropanů, je, aby tato budoucnost navazovala na modernizační úsilí v minulosti. Turecko je strategicky a ekonomicky nesmírně důležitá země. Nebylo by pro nás dobré, kdyby se vlády nad Bosporem zmocnili radikální islamisté.
Další problém co se týká rozšiřování je Balkán. Neměla by se Unie více orientovat na Srbsko, kde hrozí reminiscence ruského vlivu?
Určitě. Srbsko je klíčová země na Balkáně. Nedávno projevilo o členství v EU jasný zájem a doufám, že se věci začnou hýbat kupředu. Musíme přesvědčovat skeptiky. Zejména Holanďany.
Kde podle vás leží hranice, za kterou by se Unie neměla dál rozšiřovat, aby neztratila svůj obsah a akceschopnost?
Na hranici s Ruskem. To je příliš velké a v EU si ho představit neumím.
Autor: Petr Placák, Euroskop
