Tomáš Němeček, Tereza Nosálková, HN, 2. ledna 2009
Česká republika zažívá první zkoušku svého předsednictví Evropské unii: má najít společný postoj Evropanů k válce Izraele proti hnutí Hamás. Předseda české vlády Mirek Topolánek v rozhovoru pro Hospodářské noviny mluví o předsednictví, o vztahu s Václavem Klausem i o vyhlídkách své vlády.
HN: Na Nový rok jste v České televizi prohlásil, že 5. ledna přijde zásadní obměna vlády. Nikoli kvůli nezvládnutí úkolů, ale kvůli nezvládnuté prezentaci. Chápeme to správně jako narážku třeba na ministra zdravotnictví?
Nám se podařily změny v sociálním a důchodovém systému, jaké zabezpečují jeho stabilitu na dlouhá léta. Dvacetimiliardový schodek rozpočtu za právě uplynulý rok je nejnižší od roku 1997, což nám dovolí k 1. listopadu vyhlásit termín přijetí eura, jak na to čekají podnikatelé. A když nepodlehneme populismu, dosáhneme v roce 2014 vyrovnaného rozpočtu.
HN: A zdravotnictví?
Zdravotnictví je nejohroženější pilíř. Z ambiciózního plánu se kvůli totální obstrukci levice nepodařilo zrealizovat téměř nic. Proto říkám, že problémem současné české politiky není ani tak složení vlády jako složení parlamentu.
HN: Proč chcete o euru rozhodnout zrovna v listopadu? Už budete znát rozsah ekonomické krize?
Ne kvůli tomu. Ale koncem října bude připraven pravidelný dokument ministerstva financí o připravenosti na vstup do eurozóny. Zatím o datu nechci spekulovat. Jen připomínám, že i tak je nutný dvouletý předchozí pobyt v evropském mechanismu směnných kurzů ERM II.
Desetimilionová země by do toho bez EU nemluvila
HN: České předsednictví zažilo ostrý start kvůli válce v Gaze. Jaká tam má být role Evropy a jaká role Čechů?
Byl jsem v Izraeli loni, mluvil jsem se Šimonem Peresem, s premiérem Olmertem, s jordánským králem Abdalláhem, takže nejsem zaskočen. Byl jsem i v ostřelovaném Sderotu, dokonce v tu dobu tam byla hlášená raketa, nakonec spadla do vedlejší vesnice. Naším úkolem je iniciovat zastavení bojů a pokusit se dohodnout příměří. Což nebude lehké, hrají do toho izraelské volby v únoru. Zatím jsme vyslali misi ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, který tam jede s komisařkou pro vnější vztahy Benito Ferrero-Walnderovou, Javierem Solanou, švédským ministrem Carlem Bildem. Na pozvání Karla Schwarzenberga je tam i francouzský ministr zahraničí Kouchner.
HN: Není to spíš tak, že Francouzi si zvykli na roli předsedající země a na Blízkém východu chtějí jednat oni? Jede tam přece i Nicolas Sarkozy.
Sarkozyho cesta do Sýrie a Libanonu za jejich vojáky byla dlouho plánovaná. Mluvil jsem s ním 31. prosince asi čtvrt hodiny, jeho aktivita mi nijak nevadí. Obě delegace se nakonec pravděpodobně potkají u palestinského prezidenta Abbáse.
HN: Pro politiky je předsednictví EU velká událost, ale tři čtvrtiny Čechů ale podle průzkumů nezajímá. Proč by podle vás mělo?
Viděl jsem poslední průzkum STEM, který už má jiná čísla. Víc než 80 % lidí tuší, že nějaké předsednictví existuje, spousta lidí dokonce zná hlavní agendu, která by se měla během půl roku řešit. Všude na světě lidi příliš nezajímá zahraniční agenda. Je to normální, nedivím se jim. Nemusí dokonale vnímat například potřebnost vojenské mise v Afghánistánu, protože nevidí přímou souvislost mezi drogovými cestami, teroristy a bezpečností v Evropě. Ale když si teď řeknou, že necelých dvacet let po roce 1989 Česká republika – nikoli Topolánek, nikoli vláda – předsedá půlmiliardě lidí, že někdo stojí o český názor, že můžeme reálně ovlivňovat věci, do jakých by jinak desetimilionová země těžko mohla mluvit, tak to bude víc, než jsem čekal.
HN: Naučil jste se na evropských summitech něco, nač žádný teoretický trénink nestačí?
Byl jsem na jednání Evropské rady asi desetkrát, takže už se myslím vyznám v kuloárových tazích, v neoficiálních jednáních. A docela inspirativní pro mě bylo řízení Evropské rady Nicolasem Sarkozym.
HN: V čem?
Řídil ji podobně jako já vládu. To znamená ostře.
Samozřejmě že mě Václav Klaus v roce 2008 zklamal
HN: Existuje nějaká situace či téma, kdy české vládě mohou při jednáních v Evropské unii pomáhat názory a postoje prezidenta Klause?
Pokud dělám rozhovor pro zahraniční média, tak jedna z pěti otázek se vždy týká Václava Klause. Musím říct, že jsem už na to trochu alergický. Naposledy pro BBC jsem odpovídal: Kdybyste měl teď vyjmenovat prezidenty všech evropských zemí, tak si vzpomenete jedině na Václava Klause – a na to já jsem pyšný. A když se ptal, jestli mi nevadí, že na Pražském hradě není evropská vlajka: V Londýně jsem cestou centrem města neviděl ani jednu evropskou vlajku, v Paříži jedinou – krčící se pod obrovskou vlajkou Francie. Nicméně: činí mi čím dál větší problém některé jeho názory hájit, protože Václav Klaus je zvyklý dominovat mediální scéně, a to nejen u nás. Tím pádem vyhledává kontroverzní témata, na nichž se profiluje, ubírá prostor ostatním, takže dnes je Česká republika viděna spíše přes něj než přes skutečné zdejší názorové spektrum.
HN: Ptali jsme se, zda je to pro vás v něčem výhoda?
Někdy můžu být »hodný policajt« a on hrát roli »zlého«. On někdy prezentuje názor, který sdílím i já, tak ostře, jak si to může dovolit jen on jako prezident, nikoli já jako šéf administrativy. Umožňuje mi to nastavení mantinelů diskuse, v jakých se pak dá komfortně pohybovat. Během předsednictví je to ale určitá komplikace. V roli předsedajícího jde mnohem víc o nalezení kompromisu než o vyhrocené názory. A o nejširší společný jmenovatel, nikoli blokační menšinu.
HN: Už je jasné, jestli bude například řídit summit EU-Rusko, kde by pro změnu on byl ve srovnání s českou vládou »hodným policajtem«?
Ještě nevím. Není zatím stanoven přesný počet summitů a jejich termíny, ten s Ruskem má být v Kazani snad někdy v květnu. Ne všechny summity se uskuteční, třeba ten s Koreou přesunuli Francouzi na nás, ten s Čínou byl kvůli návštěvě dalajlámy zrušen. Jsme ale dohodnuti, že některé ze summitů budou v jeho režii. Je na to čas, organizují se šest či osm týdnů předtím. Opakuji v zahraničí, že Václav Klaus je opravdu profesionál, schopný zvládnout naprosto bezproblémově roli moderátora diskuse. Že si při tom možná neodpustí nějakou poznámku, snad nikomu vadit nebude.
HN: Musíte někdy vysvětlovat nejen médiím, ale i politikům, že zahraniční politiku opravdu formuluje vláda?
Řekl bych, že velmi často. Snažím se držet basu, říkám jim, že to přeceňují a zbytečně ho démonizují, že názory Václava Klause na globální oteplování nejsou u nás zas až tak neobvyklé. A že mimo jiné pozvedává hlasy těch, kdo se nechali tak trochu ukřičet. I když tyto jeho názory vypadají v Evropské unii velmi radikálně, v podstatě kopírují vědecké názory, které jsou dneska spíš upozaďovány, protože tématu klimatických změn už se chytil byznys. Obchod s odpady, s čistotou, s emisemi je dnes natolik zajímavý, že už to přerostlo původní diskusi, jestli se teplota Země zvýšila či nezvýšila.
HN: Chápete jeho novoroční projev jako smírné gesto, zakopání válečné sekery po roce 2008?
Jestli chcete, aby celý tento rozhovor byl o Václavu Klausovi, tak jste to měli říct předem, a taky jsme ho nemuseli dělat. Samozřejmě že mě Václav Klaus v loňském roce zklamal. To přece nebudu zakrývat. To, jak vstoupil do dění v ODS a jak vyjadřuje nespokojenost se způsobem, jakým řídíme tento stát… V době, kdy se podařilo udržet růst na 4 % – přitom jiné ekonomiky už jsou na úrovni recese – a snížit nezaměstnanost na úroveň, jaká tu nebyla deset let… To mě pochopitelně muselo mrzet. Ale do politiky emoce nepatří. Mám svou vizi, svou představu, a jestli po této cestě už se mnou nejde Václav Klaus, tak to pouze beru na vědomí.
Obama by mohl pomoci hlasům v ČSSD pro radar
HN: Přijede do České republiky během předsednictví Barack Obama?
Bude v prvních dubnových dnech na summitu G20 v Londýně, pak se přesune do Štrasburku na jednání NATO. A máme zájem, aby poté přijel na jednání všech sedmadvaceti členů EU. Všechny členské země to podporují, i Evropská komise, čeká se však na nástup Obamovy vlády 20. ledna. Pro něj budou pochopitelně prioritou domácí problémy, tohle je tak otázka č. 356. Když setkání EU s Obamou bude v Praze, bude to velká čest; když v Bruselu, taky se nic neděje. Víc čekáme na vyjádření k projektu protiraketové obrany. Zatím jsou veskrze pozitivní, ale čekáme, až promluví jménem Spojených států.
HN: Vy si od toho slibujete, že by Obamův postoj pomohl ratifikaci radarových smluv ve sněmovně?
Určitě je to jeden z důvodů, proč se to odkládá. Jde o to, aby i nekoaliční čeští poslanci mohli hlasovat pro ratifikaci, a tady může vyjádření Obamovy administrativy přinést pozitivní impuls. Pokládám to za zásadní záležitost, která je významem srovnatelná se vstupem do NATO. Takže se tady vyplatí být trpělivý.
HN: A až po radaru se může pohnout i ratifikace Lisabonské smlouvy?
Podle usnesení kongresu ODS ano. Jiří Paroubek se mi vysmíval, že neovládám své poslance a senátory, ale usnesení kongresu je zcela jednoznačné a tuto vazbu vytváří. Nemyslím, že by Senátem prošla Lisabonská smlouva – vzhledem k názorům, jaké na ni senátoři ODS mají – bez toho, že by byl radar ratifikován ve sněmovně. Ale můžu se mýlit.
HN: Pojedete se ještě rozloučit s Georgem W. Bushem?
Rád bych. Jsem jeden z mála politiků, kteří dostali pozvánku do Bílého domu a kvůli domácím problémům ji museli s díky odmítnout. Přes všechny výhrady světa i Evropy ho pokládám za velkého prezidenta, zvláště v druhém období. A historie to určitě ukáže, jako to ukázala u Ronalda Reagana. Jistěže se dopouštěl i chyb, jako každý, ale ty bych mu osobně odpustil. I když možná jako jediný politik v Evropě.
Když vládě vysloví v únoru nedůvěru, nesesypu se
HN: Upřímně – čekáte, že vám předsednictví EU zvedne preference?
Pro domácí publikum je to těžko sdělitelné, na tom se popularita vybudovat nedá. Na předsednictví ještě žádný státník nevydělal. Pro rakouského kancléře Schüssela a slovinského premiéra Janšu naopak předsednictví znamenalo prohrané volby.
HN: Tak nač spoléháte do voleb 2010, pokud ještě stranu povedete?
Když si vezmete, že jen do tohoto roku jsme lidem nechali 22,5 miliardy korun tím, že jsme snížili sociální pojištění a přidali 2,6 miliardy na platy ve veřejné sféře… Já vím, že důchodci cítí rostoucí ceny potravin, energií, ale doufám, že taky třetí valorizaci důchodů. Neříkám, že se všichni mají dobře, ale Česká republika je na tom relativně lépe než mnohé okolní země a doufám, že ten rozdíl bude v roce 2010 evidentní.
HN: Vylučujete tedy, že byste jako Vladimír Špidla po prohraných evropských volbách 2009 odešel do Evropské komise?
V politice je to jízda na tygru, nikdy nevíte, jak to dopadne. Nejsem člověk, který plánuje svou další kariéru. Teď mám jasný úkol: vyřešit problémy poklesu ekonomického růstu i v České republice, řešit problémy EU. Pokud náhodou bude vládě vyslovena nedůvěra v únoru, tak se z toho nesesypu.
HN: Počítáte s tím jako s jednou z reálných možností?
Očekávám velké turbulence na politické scéně, apetit Jiřího Paroubka je vysoký. Je fakt, že bez podpory jiných politiků a subjektů by i další hlasování o nedůvěře vládě dopadlo stejně jako čtyři předchozí. Ale protože se ukazuje, že taková dohoda může existovat, je docela možné, že i k pádu vlády může dojít. Víc nečekejte, že řeknu, byly by to spekulace.
HN: A naopak – těšíte se během předsednictví na nějaký moment?
Kdybych to chtěl odlehčit, tak – těším se, až to skončí. Odmítám falešné větičky, že je to formální ceremoniální záležitost. Musíme být půl roku připraveni reagovat na nové situace, organizovat debaty, nacházet řešení… Ne že bych se z toho hroutil. Jen jsem chtěl říct, že to prostě není legrace.
Autor: Tomáš Němeček, Tereza Nosálková