Lucie Tvarůžková, Hospodářské noviny, 28. listopadu 2008
»Žádné konspirační hnutí namířené proti Česku v Bruselu neexistuje, tím jsem si naprosto jistý,« říká prezident Evropské komise José Manuel Barroso, který ve středu poskytl exkluzivní rozhovor třem středoevropským deníkům, mezi nimi také Hospodářským novinám. Stalo se tak poté, co jeho tým představil celému světu plán na záchranu evropské ekonomiky. Členské státy společně s unií by za něj v příštích dvou letech měly ze svých rozpočtů utratit přes dvě stě miliard eur. »Nejsem ekonomický romantik a tohle je zcela bezprecedentní krize, ale myslím, že ji nakonec překonáme,« říká nejvýše postavený člověk Evropské unie.
HN: Řada lidí tady v Bruselu si už dopředu myslí, že české předsednictví bude problematické, nepovedené, slabé. Proč jsou ta očekávání tak pesimistická? Proč máme tak špatnou pověst?
Budu k vám zcela upřímný. Některé výroky některých českých prominentních politiků situaci a české reputaci opravdu nepomáhají.
HN: Nepomáhají, nebo škodí?
Nepomáhají. Takhle jsem to formuloval zcela záměrně.
HN: Bojíte se taky?
Já myslím, že české předsednictví bude úspěšné. Mám velkou důvěru v Čechy, myslím si totiž, že ve skutečnosti jsou daleko více proevropští než někteří jejich vůdci. Navíc já samozřejmě spolupracuji na přípravě vašeho předsednictví a můžu vám říct, že je stejně dobře připraveno – a v některých ohledech dokonce i lépe -než jiná předsednictví, která jsem v téhle funkci zažil. A já opravdu můžu srovnávat, protože jsem jich tu zažil už nejméně osm nebo devět.
HN: Nezdá se vám absurdní, že nás mnozí takhle dopředu odepisují?
Já s tím naprosto nesouhlasím. Udělám všechno pro to, aby české předsednictví bylo úspěšné. Ale ještě jednou upřímně říkám: stanoviska některých prominentních politických figur, které záměrně nebudu jmenovat, vám opravdu nepomáhají. A vytvářejí v Evropě o Česku dojem, který není v souladu s realitou.
HN: Myslíte, že kvůli téhle reputaci bude pro Čechy těžší prosazovat příští půlrok svoje nápady a přesvědčit ostatní země, aby jim věřily, aby je podporovaly? Nebudou někteří právě proto chtít, aby Češi neuspěli?
Česko se určitě chce reprezentovat jako moderní země, která si uvědomuje svou velkou zodpovědnost v současných těžkých časech. Myslím, že to je to, co Češi chtějí. Nechtějí být vnímáni jako nějaká země druhé kategorie. A já myslím, že je v zájmu všech, aby Češi uspěli. Jsme uprostřed krize, komu by prospělo, aby Češi vybuchli? Rozhodně tu není žádné konspirační hnutí proti Česku, to vás mohu ujistit, protože o tom bychom tady u mě věděli, my jsme totiž velmi dobře informovaní. Mimochodem to, že váš Ústavní soud tento týden konstatoval, že Lisabonská smlouva není v rozporu s českou ústavou, je velmi dobrá zpráva.
Platí-li úspěšní více, byla by chyba považovat to za trest
HN: Tento týden jste prezentoval návrh na záchranu evropských ekonomik v hodnotě dvou set miliard eur. Pořád ale není jasné, kdo a jak rozhodne, z čeho se ten účet nakonec zaplatí, jak se o něj jednotlivé země podělí?
To si rozhodnou samy jednotlivé země. Pokud šéfové evropských vlád na svém prosincovém summitu chválí náš návrh, bude zřejmě na ministrech financí, aby se domluvili, jak dají tu cílovou částku dohromady. My rozhodně neočekáváme, že všechny země přispějí stejně, protože každá je v úplně jiné situaci.
HN: Řada států si nemůže moc dovolit utrácet. Takže logicky existuje tlak na úspěšné země – na ty, které provedly strukturální reformy, které nedělaly v minulosti chyby – aby přispěly víc. Nebudou to cítit jako trest za svůj úspěch?
Bylo by velkou chybou myslet si, že když úspěšnější platí víc, je to něco jako forma trestu. Tohle je situace, kdy všichni můžeme získat a nikdo nemůže ztratit. Evropské ekonomiky jsou tak propojené, tak vzájemně závislé, že je v zájmu každého, aby Evropa neskončila v hluboké a dlouhé recesi.
HN: To se ale daňovým poplatníkům v jednotlivých zemích špatně vysvětluje.
Dám vám takový příklad: vezměte si Německo. To je země, která je hodně závislá na exportu. Nejen mimo Evropu, ale téměř do každého z členských států unie, zejména pak do těch nových. Proto je v zájmu Německa, aby pomohlo nastartovat oživení celé evropské ekonomiky, protože v konečné fázi z toho bude profitovat právě ono samo.
HN: Německo je největší unijní ekonomikou, jeho zapojení je tedy naprosto klíčové. Na druhou stranu se tam blíží parlamentní volby a řada voličů reaguje velice háklivě na pocit, že platí účet za celou hospodu…
Podívejte se, jestli bude celoevropská recese, tak to právě Němce zasáhne nejvíce. Právě kvůli té jejich závislosti na exportu, o níž jsem teď hovořil. Takže si myslím, že je v absolutním zájmu Německa se za každou cenu recesi vyhnout. V minulosti se ve Spojených státech říkalo: co je dobré pro General Motors, je dobré pro Ameriku. Co je dobré pro Ameriku, je dobré pro General Motors. A já myslím, že v Evropě teď platí: Co je dobré pro Německo, je dobré pro Evropskou unii. A co je dobré pro Evropskou unii, je dobré pro Německo.
HN: Nebojíte se ale, že řada států bude v pokušení svézt se zadarmo a nechat právě na Německu a dalších velkých státech, aby ekonomiku rozhýbaly i za ně? Třeba Česko se do extra investic nehrne, sousedí s Německem a je jasné, že když tamní vláda začne pumpovat do ekonomiky masy peněz, budeme z toho profitovat i my.
Je velká chyba uvažovat o nějaké jízdě zadarmo. Je to velice krátkozraké, protože každý z nás se jednou může dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc druhých. I když samozřejmě tuším, že takové pokušení k jízdě zdarma mnohde existuje. Vaše země je sice samozřejmě menší ekonomikou než Německo, ale na druhou stranu je také -abych tak řekl – významným akcionářem evropského problému. A jsem si jistý, že k našemu plánu na obnovu ekonomiky přispějete. Zrovna jsem se vrátil z oběda s velvyslanci, během nějž česká velvyslankyně náš návrh velmi podpořila. Generální sekretářka Evropské komise Catherine Dayová byla už minulý týden mým jménem v Praze, kde vaši vládu seznámila s naším návrhem. A musím říct, že Česko patří k jedněm z prvních zemí, které reagovaly pozitivně.
HN: Některé státy si ale evidentně nemůžou dovolit žádné extra útraty, už takhle jedou nadoraz. Budete je k tomu přesto nutit?
Samozřejmě existují země – a teď bych je opravdu velmi nerad jmenoval – které jsou na tom po ekonomické stránce velmi, velmi špatně. Země, kterým pomáhá Mezinárodní měnový fond i Evropská unie, by bylo bláznivé nutit k dalšímu utrácení. Teď je čas na jemné vylaďování mezi ministry financí. Ale celkový cíl, který jsme si vytyčili, je podle mě realistický a dosažitelný.
Nechceme, aby Evropa vyhazovala peníze oknem
HN: Podle řady ekonomů je klíčové, aby se peníze do ekonomiky dostaly co nejdříve. Nejlépe už v první polovině roku 2009. Máte odhad, kolik prostředků se tam v příštích šesti měsících dostane?
To teď absolutně nedokážu říct. Ale je pravda, že tohle jsou skutečně dramatické časy a řadě malých a středně velkých společností hrozí, že budou muset zavřít a propustit spoustu lidí. Proto musíme jednat co nejrychleji. Chci ovšem zdůraznit, že těch dvě stě miliard eur, o kterých mluvíme, je jen indikativní částkou, nejde o žádnou přesnou matematiku. Jde o to, že pokud se situace dramaticky zhorší, některé země, kterým se teď do investování nechce, se do něj nakonec taky pustí. Můj osobní odhad proto je, že se ta částka nakonec ještě zvýší.
HN: A jak chcete zajistit, aby země utrácely chytře a jen nevyhazovaly peníze oknem, aby splnily úkol?
Vyhazování peněz z okna si opravdu nepřejeme a nechceme ho. Chceme, aby jednotlivé země investovaly do toho, co z nás udělá ekonomiku budoucnosti: do inovací, energeticky účinných technologií, propojování energetických soustav, vysokorychlostního internetu. Chceme zkrátka jak se říká zabít dvě mouchy jednou ranou: v krátkodobém horizontu podpořit poptávku a zabránit tomu, aby krachovaly firmy a posílaly lidi na ulici. A v dlouhodobém investovat do věcí, které náš průmysl zmodernizují. Jsme opravdu v pozici, kdy můžeme jen získat, ne ztratit.
HN: Mnoho lidí kolem sebe vidí propouštění, zprávy o recesi, pády firem způsobené finanční krizí. A pak přijde šéf Evropské komise a říká, že můžeme jen získat. To nezní moc přesvědčivě.
Tohle je přesně ukázka toho, čemu já říkám intelektuální atraktivita pesimismu. Žijeme v době, kdy se každý snaží působit inteligentněji tím, že je co nejvíc pesimistický. To ale naše problémy nevyřeší, takový přístup nás z recese nedostane. V žádném případě nemaluji nějaký růžový obrázek a nejsem žádný ekonomický romantik. Uvědomuji si, že to, co teď prožíváme, je bezprecedentní finační krize; první krize globálního věku, která se odehrává v samém centru finančního systému, a ne někde na periférii; vždyť ještě nedávno jsme byli blízko toho, aby došlo ke kolapsu celého evropského finančního systému. Ale já si prostě myslím, že když budeme postupovat společně, je velká šance, že i tuhle vážnou krizi nakonec překonáme.
José Manuel Barroso (52) – Portugalský rodák začínal svou kariéru jako akademik zaměřený na evropskou integraci. Od 80. let se již ale věnuje téměř výhradně politice. Jako šéf sociálních demokratů stanul v roce 2002 v čele portugalského kabinetu. Premiérského křesla se vzdal o dva roky později, když se na něm velké členské státy unie shodly jako na přijatelném kompromisním kandidátovi do čela Evropské komise. Současný mandát Barrosovi končí příští rok na podzim, jeho unijní kariéra ale bude velmi pravděpodobně pokračovat. Již teď totiž získal podporu klíčových politiků, aby se o nejprestižnější post v evropských strukturách ucházel ještě jednou. S jeho podporou váhal dlouho zejména francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Během právě končícího francouzského předsednictví se však oba muži velmi sblížili a Sarkozy mu nyní už skoro neřekne jinak než »můj drahý José Manuel«.
Autor: Lucie Tvarůžková