23.10.2020
Lucie Nalejvačová, Euroskop.cz, foto Pixabay
Tento týden se znovu poprvé od začátku pandemie měli europoslanci vrátit do Štrasburku na plenární zasedání. Předseda Evropského parlamentu ale minulý týden oznámil, že se tak nestane, a agenda se bude projednávat distančně. Zároveň ujistil znepokojenou Francii, že Štrasburk nadále zůstává sídlem Parlamentu. Otázka bezpečnosti zasedání ve francouzském městě totiž znovu rozbouřila debaty o tom, zda je opravdu nutné, aby se europoslanci pravidelně přemísťovali do Štrasburku na méně než jeden týden v měsíci.
„S lítostí oznamuji, že příští týden se plenární zasedání nebude konat ve Štrasburku, ale uskuteční se na dálku,“ tweetoval ve čtvrtek předseda Evropského parlamentu David Sassoli. „Situace ve Francii a Belgii je velmi vážná. Cestování je nebezpečné.“ Nestalo se tak poprvé, vzhledem k vývoji pandemické situace ve Štrasburku, potažmo ve Francii, bylo plenární zasedání po letních prázdninách zrušeno už v září i na začátku října.
Bez zasedání Parlamentu Štrasburk strádá
Od rozšíření pandemie covid-19 europoslanci zůstávali v Bruselu, což se ze strany francouzských politiků setkalo s nesouhlasem. Podle francouzského ministra pro evropské záležitosti Clémenta Beaune byla zdravotní situace vážná všude v Evropě a Štrasburk se na zasedání Evropského parlamentu připravil. Francouzská europoslankyně Anne Sanderová dokonce požádala Parlament, aby nabídl odškodnění a pomoc místním podnikům, které jsou na návratu europoslanců ekonomicky závislé.
Sám francouzský prezident Emmanuel Macron napsal na konci září Davidu Sassolimu dopis požadující rychlý návrat k „institucionální normálnosti“. Tímto označením narážel na fakt, že evropské právo stanovuje, že Evropský parlament musí konat jednou za měsíc zasedání ve Štrasburku. A toto právo si Francie hájí, i navzdory pravidelnému lobbování zákonodárců o jeho zrušení.
Symbolika a francouzský lobbing
Existuje vícero důvodů, proč se Evropský parlament, nechvalně označovaný kvůli pravidelnému stěhování za cirkus na kolečkách, jednou za měsíc se 705 zákonodárci a tisíci zaměstnanci, lobbisty a novináři přesune z Bruselu do Štrasburku. Jedním z nich je zabránit tomu, aby byl politický blok 27 členských států příliš centralizován.
Dalším argumentem je názor, že Štrasburk představuje symbol evropského míru, protože v posledních stoletích několikrát přešel z francouzské kontroly do německé a naopak. Výběr tohoto místa jako sídla Evropského parlamentu pramení také z historického vývoje. Štrasburk původně sloužil jako sídlo Rady Evropy, která orgánu Evropského společenství uhlí a oceli ‚společné shromáždění ESUO“ nabídla svůj plenární sál. Z něj se později stal právě Evropský parlament.
Jelikož se ale po vzniku Evropského hospodářského společenství v roce 1958 začala většina činností Evropské komise a Rady ministrů soustřeďovat do Bruselu, i Evropský parlament začal vykonávat většinu svých činností v Belgii. Práce Parlamentu totiž spočívá mimo jiné ve sledování obou orgánů a v interakci s nimi. Nicméně, v roce 1992 se členské státy jednohlasně shodly na konání hlavních plenárních zasedání ve Štrasburku.
Dvě ujištění pro Francii
Rozhodnutí o umístění plenárních zasedání Evropského parlamentu do Štrasburku je zakotveno v evropských smlouvách, a ačkoliv velký počet europoslanců není z této pravidelné cesty nadšený, jeho zrušení je v nedohlednu. Pro zrušení nákladného cestování, které ročně vyjde evropské plátce daní na 130 milionů eur, by byla zapotřebí opět jednohlasná shoda všech členských států EU. Tomu dlouhodobě brání Francie, jejíž pozice se pravděpodobně v dohledné době nezmění.
Vzhledem k současné tíživé situaci v Evropě spojené s pandemií covid-19 se ale štrasburské hotely a restaurace budou muset smířit s tím, že k nim europoslanci v nejbližší době nezavítají. Zároveň se nezdá, že by pandemie zapříčinila změny v sídlech Evropského parlamentu. David Sassoli totiž slíbil, že jakmile to půjde, europoslanci znovu začnou ve Štrasburku zasedat. Mimo to, jak již bylo řečeno, Francie má zaručené sídlo unijní instituce na svém území v právním systému EU.
Autor: Lucie Nalejvačová, Euroskop.cz
