25.07.2008
Školní portál, ČRo
Profesor historie, jeden z nejvýznamnějších členů polské demokratické opozice, patří vedle Tadeusze Mazowieckého nekomunistického premiéra Polska mezi duchovní otce nezávislého odborového hnutí Solidarita. Je spolutvůrce kulatého stolu v roce 1989, díky kterému komunistická moc mírovou cestou předala vládu a Polsko se vrátilo mezi západní demokracie. Po roce 1989 ministr zahraničí ve vládě Jerzyho Buzka. Jako ministr zahraničí přivedl Polsko do Severoatlantické aliance. Do své tragické smrti v neděli 13. července 2008 v nedožitých 77 letech působil od roku 2004 jako poslanec Evropského parlamentu a jako významný člen jeho zahraničního výboru.
Poslední rozhovor pro inforadio TOK FM 2. ledna 2008 o polské evropské politice. Vybral a přeložil Ivan Štern.
1. Jaká je polská zahraniční politika po nástupu vlády Donalda Tuska
Myslím si, že je to dobrý měsíc pro polskou zahraniční politiku. Polsko získalo nazpět podobu země, která má zájem podílet se na politické hře evropské i světové a řídí se rozumnými názory, vlastními zájmy a rozumným způsobem vidění světa. Chtěl bych přiznat, že se z toho jednoduše raduji, a tento moment radosti bych nerad ani v sobě samotném, ani ve veřejném povědomí umenšoval, ale musím přiznat, že se ještě nic nedotáhlo do konce. Něčeho, o čem bychom mohli prohlásit, že v polské zahraniční politice můžeme počítat i s úspěchy, s rozumnými činy a racionálními akcemi. Všechny otázky, které se před námi otevíraly, otevíraly se dramaticky. Jde o otázku naší pozice v rámci Evropské unie, o otázku vzájemných vztahů uvnitř Unie. Jde i o otázku naší politiky vůči Německu zejména. Tohoto našeho největšího souseda. Nakonec je tu i otázka východní politiky. Není to jen problém našich vztahů s Ruskem, ale i způsobu, jak vnímáme celou tu východní část, která přirozenou cestou jakoby vrhala svůj stín na polskou politiku vůbec. Tady existují přísliby, jasná strategie tu ale chybí.
Audio – 01 Geremek – poslední rozhovor – 1´25 (polsky)
2. Geremek o Rusku
Na straně ruské je diplomacie jednou z těch profesionálních. Dovedou ji uplatnit a uplatňují ji účinně. Někdy brutálně, někdy imperiálně, někdy šikovně. Byli přesvědčeni, že je to Polsko, které kreslí jejich špatný obraz uvnitř Evropské unie. Vyvodili z toho závěr, že je potřeba Polsko v očích veřejného mínění poškodit a zabránit tak jeho působení na zbytek Evropské unie. Musíme mít na paměti, že tu existují ruské imperiální ambice. A přitom tu nenajdete jinou oblast, kde by je mohli naplnit, než zase v Evropě. V této souvislosti střet s Polskem byl střetem přirozeným (navenek se projevoval zákazem dovozu polského masa do Ruska, dohodou mezi Putinem a Schröderem o plynovodu, taženým po dně Baltského moře a tak podobně – poznámka překladatele). Myslím si, že Polsku musíme uznat roli, v níž by mělo Evropu ve vztahu k Rusku probudit. Soudím, že to je náš základní kapitál do budoucna.
Audio – 02 Geremek – poslední rozhovor – 0´57 (polsky)
3. Role Evropské unie ve vztahu k Rusku
Raději bych všechno, co bylo řečeno, zradikalizoval. Všechno, co chceme ve vztahu k Rusku dosáhnout, dosáhneme jen ve spolupráci s Evropskou unií. Proto je potřeba Evropskou unii přesvědčit a naučit se spolu s ní postupovat v jednom šiku. Někdo může říct, že tu hlásám příliš idealistický pohled. Němci mají své zájmy. Italové mají svoje zájmy. Francie má ve vztahu k Rusku také svoje zájmy. Přesto: všechny ty tři státy, které jsem jmenoval, mají sice ve vztahu k Rusku vlastní zájmy, současně ale všechny tři mají povědomí o tom, že samy nejsou sto naplnit mocenskou politiku vůči té zemi, která i nadále má velký význam – že toho nedosáhnou bez podpory Evropské unie. A tak to, o co musíme usilovat ve vztahu k Rusku, je společná zahraniční politika Evropské unie, která by byla formulována za polské účasti.
Audio – 03 Geremek – poslední rozhovor – 0´58 (polsky)
4. K politice „na kolenou“ ve vztahu k Rusku (tak označuje konzervativní opozice zahraniční politiku liberální vlády Donalda Tuska) a k výtce, že Polsko opouští své spojence na východě (Gruzie) a zda tu něco nehrozí?
Myslím, že žádná hrozba tu nečíhá. Mám za to, že ale skutečným problémem je to, že Evropská unie, a nejen ona, vůbec Evropa, jen aby měla svatý klid, se na tuto oblast, které nerozumí, dívá s odtažitým pocitem. Tuto odtažitost musíme překonat. To se nám daří v otázce Ukrajiny. Vůbec bych zde jinak rozložil důrazy. Jsem daleko víc neklidný, když pomyslím na vztah Ukrajina – Rusko, Ukrajina – Evropa, než na vztah ke Gruzii. Gruzie je oblastí neobvykle obtížnou. Vládne zde mladý prezident, který sám o sobě tvrdí, že je žákem Solidarity. Říká, že se na historii Solidarity učil politice. /…/
Problémem je, že vznikla zcela nová komplikace situace v souvislosti s Kosovem. Ruskou odpovědí na Kosovo může být zostřené rozhodování v otázce Abcházie a Osetie. Takže tu nejde jen o vnitřní otázku Gruzie a o smlouvy mezi Gruzií a Ruskem V této souvislosti bych velmi rád, aby Polsko sehrávalo důležitější roli v Gruzii. Velmi bych si přál, kdyby Gruzie mohla natrvalo počítat se vstřícným postojem Polska uvnitř Evropské unie a samozřejmě i v rámci Severoatlantického paktu. Když jsem mluvil na setkáni NATO v Rize o tom, že Gruzie je nejvýznamnější kandidátem na členství v alianci, vycházel jsem z polské zkušenosti. Gruzie potřebuje pocit bezpečí a volnosti k dýchání. Jen touto cestou toho dosáhne. Vzpomínám si na následné rozhovory s Němci, kteří se účastnili debaty a kteří uváděli, že přece nemohou ohrožovat celé to velké mírové uspořádání jen pro nějakou malou zemi, co se vždy nacházela v oblasti ruského vlivu. Náš hlas musí být hlasem solidarity, hlasem moudrým a podporujícím trvalou existenci Gruzie.
Audio – 04 Geremek – poslední rozhovor – 2´08 (polsky)
5. Základní zásada polské zahraniční politiky
Pane redaktore, myslím si, že optimismus by se měl vždy opírat o realismus. Byl jsem odjakživa optimistou. Realismus nám ale velí zdůraznit, že Polsko není sto uskutečňovat výlučně samostatnou zahraniční politiku. Namísto toho má Polsko historickou příležitost působit uvnitř Evropské unie a dojít k závěru, že politika Unie se tak trochu odehrává v míře našich aspirací a našich potřeb. /…/
Tehdy, když jsem hovořili o tom, že lisabonskou smlouvu bychom měli přijímat v referendu, měli jsme na mysli, abychom mimo vládu a mimo značnou část politických elit na různých stranách barikády dali najevo, že polská společnost je proevpropská. /…/
Co nyní od Evropské unie potřebujeme, je to, aby měla vlastní zahraniční politiku, aby měla politický rozměr. Znamená to, aby lisabonská smlouva nebyla zredukována o to či ono, ale aby skutečně vznikla kompetentní diplomatická služba, středisko politické moci a společná politika. Máme šanci. Je to polská historická šance mít vliv na osud celé Evropy, zejména na tu oblast, která je nám nejbližší. K tomu je ale potřeba hluboká vnitřní reforma.
Audio – 05 Geremek – poslední rozhovor – 1´18 (polsky)
6. Evropský ministr zahraničí
Také si na to pamatuji. Nepatřil jsem mezi kritiky, ba právě naopak. Měl jsem za to, že je ho potřeba. Myslím si, že by to měl být vysoký představitel. Ministr je bez významu. /…/ Ministr totiž znamená sluha. Co je ale nejdůležitější, že bude místopředsedou Evropské komise pro zahraniční záležitosti a současně generálním tajemníkem Rady. Nadto posílen jak ze strany vlád, tak ze strany evropského společenství. Uvažuji tak: pokud dostane k ruce kompetentní službu… Vezměme prosím na vědomí, že členské státy a Evropská unie sama mají dohromady misí desetkrát víc než Spojené státy. Diplomatický personál Evropské unie je třikrát větší než je velikost amerického personálu. A jaký je význam, pane redaktore, Evropy v diplomacii? Navíc, pokud tady budeme úspěšní… Nemáme nejmenší důvod se obávat, že se nám cosi změní, že o něco přijdeme, právě naopak. Získáme šanci efektivnosti.
Audio – 06 Geremek – poslední rozhovor – 1´09 (polsky)
7. Protiraketový štít
Mám za to, že když se přijímá rozhodnutí o věci takového významu, je třeba přemýšlet. Možná toho se právě poněkud nedostávalo v různých okamžicích. Není to záležitost týkající se pouze jedné vlády. V dané chvíli, co já o tom vím, americká strana hledá způsob, jak o té věci jednat s Ruskem, vedou se o tom rozhovory. Myslím, že jde o rozumnou cestu. Polsko v té otázce by mělo být rozvážné, musí přemýšlet o tom, co je v jeho silách učinit a co učinit chce. Myslím si, že polská bezpečnost se musí odehrávat v rámci nastolených vztahů. Znamená to, pokud k instalaci tohoto typu dojde v Polsku a v Česku na základě dohody, která bude tvořit prvek evropského porozumění, pak půjde o zvýšení polské bezpečnosti. Pokud k tomuto dojde naopak bez takového porozumění, polskou bezpečnost to sníží.
Audio – 07 Geremek – poslední rozhovor – 0´57 (polsky)
Autor: Ivan Štern