M. Bydžovská, P. Zenkner, Euroskop, 22.10. 2013
U příležitosti Evropského roku občanů uspořádal Úřad vlády ČR ve spolupráci s Právnickou fakultou Univerzity Karlovy (UK) konferenci věnovanou právům a povinnostem spojeným s občanstvím Unie. Přinášíme úvodní část konference, později přidáme i poznámky z workshopů, které v úterý probíhají.
„V listopadu oslavíme dvacet let od vstupu maastrichtské smlouvy v platnost, s níž poprvé výrazně vstoupil prvek občanství do evropského práva,“ připomněl profesor Michal Tomášek. Již předtím však tento koncept postupně vtahoval do právního prostředí Evropský soudní dvůr prostřednictvím své judikatury.
K občanství EU se připojily předtím netušené právní otázky, například záležitosti související s mobilitou zaměstnanců, usnadnění nakupování, přístupu k informacím nebo i uznávání průkazů o technologické způsobilosti automobilů, doplnila místopředsedkyně Ústavního soudu Milada Tomková. Občanství podle ní má v politické integraci obdobný význam jaký má euro pro hospodářskou a měnovou unii.
Evropské občanství však naráží na své limity, jelikož v jádru EU stojí národní stát, což se projevuje tím, že na evropské úrovni neexistuje podobně silný pocit sounáležitosti jako na národní rovině. O obtížích konceptu evropského občanství podle Tomkové svědčí výsledky Eurobarometru z letošního února, podle nějž 46 procent respondentů nezná obsah tohoto pojmu.
Jakou roli bude hrát evropské občanství v budoucnosti?
V současnosti se v Evropské unii objevují „další unie“, ať již měnová, bankovní nebo politická, což může vést ke vzniku tzv. vícerychlostní unie. V tomto kontextu může podle děkana Právnické fakulty Aleše Gerlocha plnit evropské občanství integrační roli a stmelovat EU. Na druhé straně však upozorňuje, že kritici tohoto konceptu uvádějí, že se jedná pouze o virtuální občanství bez faktického významu.
Státní tajemník pro evropské záležitosti Vojtěch Belling poukázal na dva koncepty, jak můžeme nahlížet na evropskou integraci. Na jedné straně například německý ústavní soud chápe jako základní legitimační faktor démos, tedy politický lid. V současnosti se oproti tomu objevuje právě koncept občanství jakožto alternativního zdroje legitimity.
Evropská integrace je neukončeným procesem a EU bude muset rozhodovat o směru, kterým se bude dále ubírat. Hovoří se o revizi evropských Smluv, především v oblasti koordinace hospodářských politik, patrně ale bude podle Bellinga paralelně probíhat i diskuze o institucionální reformě, což bude mít dopad na koncept evropského občanství i vztah národních států a Unie.
Evropské občanství a spolupráce justice
Ministryně spravedlnosti Marie Benešová se zaměřila na praktický aspekt evropského občanství, a to spolupráci justičních orgánů, která umožňuje efektivní využívání práv, které z něj plynou. Činnost EU je v této oblasti podle Benešové odůvodněná, protože řeší přeshraniční otázky, které není možné projednávat jen na národní úrovni.
Benešová však poukázala na dva projekty, které nerespektují zásadu subsidiarity a proporcionality, tedy zabývají se záležitostmi, které by měly řešit národní státy namísto EU. Jedná se o návrh zřízení úřadu evropského veřejného žalobce a společné úpravy kupní smlouvy.
Profesor Pavel Šturma upozornil, že evropské občanství nekonkuruje národnímu, jelikož ačkoliv je EU mezinárodněpoliticky důležitým projektem, nejedná se o stát, a evropské občanství je tak jen doplňkem národního.
Evropská občanská iniciativa
Profesor Ján Mazák, do roku 2012 generální advokát Soudního dvora EU, se zabýval případem kolem maďarského prezidenta László Sólyoma, kterému slovenské úřady v roce 2009 neumožnily vstoupit na území Slovenska, a jeho dopadem na volný pohyb osob v rámci Evropské unie. Soud řešil podobný případ mezi členskými státy poprvé a stanovil, že maďarský prezident má podvojný občanský status – jako občan EU ze Smluv, a jako prezident z maďarské ústavy. Soudní dvůr EU nakonec maďarskou žalobu zamítl a stanovil, že Slovensko právo prezidenta na volný pohyb v EU neporušilo. Mazák doufá, že šlo o první i poslední rozsudek Soudního dvora EU v takové věci. Podle něj by v budoucnu mělo jít pouze o vděčné téma právnických disertací.
Místopředseda Legislativní rady vlády Petr Mlsna vymezil tři hlavní otázky evropského občanství – volný pohyb osob, aktivní a pasivní volební právo, věnoval se také institutu občanské iniciativy, který zavedla Lisabonská smlouva. Podle Mlsny je její praktické naplnění naivní. Situaci komplikuje i fakt, že na prováděcí nařízení se čekalo přes dva roky.
Mlsna považuje za problém, že u občanských iniciativ převažují témata, kde EU nemá pravomoci cokoliv řešit, nebo ji sdílí s členskými státy – např. ochrana zdraví, vzdělání, životní prostředí. Lidé tak vlastně vůbec nechtějí pomocí iniciativ problémy EU, ale problémy uvnitř národních států. Hrozí tak deziluze z neúčelnosti tohoto institutu. V současné době zamítla Evropská komise již 12 iniciativ, dalších 17 je registrováno, ale ještě zdaleka nemají potřebný počet podpisů.
Autor: M. Bydžovská, P. Zenkner, Euroskop
