Hana Chuka, EUROSKOP, 26. října
Zahraniční politika začíná doma. I na tom se shodli účastníci konference Europinion, kterou minulou středu uspořádal Ústav mezinárodních vztahů ve spolupráci s Analytickým centrem v pražském Černínském paláci. Jeho současný šéf, Jan Kohout, hostil tři své předchůdce, senátory Alexandra Vondru, Karla Schwarzenberga a předsedu KDU-ČSL Cyrila Svobodu, i stínového ministra zahraničí ČSSD Lubomíra Zaorálka. Pozvání rovněž přijali lídr Strany zelených Ondřej Liška a zástupce KSČM Josef Skála. Role moderátora panelové diskuze, zaměřené na priority české diplomacie a zahraničně-politické programy parlamentních stran, se zhostil ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Petr Drulák.
Konferenci zahájil Jan Kohout, který z pozice současného šéfa diplomacie nastínil její hlavní priority a bezprostřední úkoly. Vyzdvihl přitom zejména naléhavost tří „K“, tedy kontinuity, kredibility a kreativity, kdy do první kategorie zařadil politiku sousedství, ochranu lidských práv i momentálně velmi naléhavý případ Lisabonské smlouvy, o které se vyjádřil jako o nejlepším prostoru pro uplatnění zahraničně-politických zájmů České republiky. Stejným směrem byla namířena i poznámka o kredibilitě české diplomacie, která právě díky otázce ratifikace Lisabonu v posledních dnech značně utrpěla. Kreativitu pak ministr zahraničních věcí označil jako nezbytnou, zejména v souvislosti s výrazně horšími finančními podmínkami svého resortu.
Po úvodu hostitele vyzval Petr Drulák přítomné panelisty, aby představili své stranické, ale i osobní zahraničně-politické vize.
Vondra: Konkrétní priority představíme na jaře
Alexandr Vondra na začátek svého vstupu uvedl, že jasné zahraničně-politické priority ODS se budou odvíjet od nadcházejícího listopadového kongresu strany a k jejich oficiálnímu představení pak dojde na jaře příštího roku. Navázal také na Kohoutovu myšlenku tří „K“, když jako jejich hlavní podmínku uvedl konsensus na domácí politické scéně a uvědomění si reálných možností naší diplomacie. S ohledem na její priority uvedl, že Česká republika by se neměla dostat do pozice prosebníka, ani objektu vydírání na mezinárodní politické scéně. V této souvislosti zmínil zejména nebezpečí jednostranných závislostí, které ilustroval na případu energetiky. Ta se podle něj stala záležitostí jedné země, jedné trasy a jednoho zdroje.
Senátor diplomaty rovněž varoval před rezignací na národní obranyschopnost, jejíž rozpočet se soustavně osekává podle požadavků politické rétoriky. Na závěr uvedl, že česká diplomacie musí ve své agendě zohledňovat závislost na obchodu, který v současnosti činí přes 80% HDP.
Zaorálek: Konec novým začátkům!
Stínový ministr zahraničí za ČSSD na začátku svého vystoupení apeloval především na diplomatickou kontinuitu která, jak se vyjádřil, v této chvíli prakticky neexistuje. Zástupce strany, která tento stav do jisté míry zapříčinila, popřel, že by proces integrace stál na opačném pólu zohledňování malých států, tedy na straně pevného jádra „koncertu velmocí“ a uvedl, že sociálně-demokratická zahraniční politika bude bránit právě „zájmy maličkých“. S ohledem na členství v mezinárodních organizacích uvedl, že má-li být pro Českou republiku skutečně přínosné, je třeba ho začít brát vážně a ne ho zpochybňovat, jak se tomu podle Zaorálka děje nyní.
Skála: Hledisko systémové opozice
Po bývalém předsedovi poslanecké sněmovny následoval zástupce KSČM a stranický expert na zahraniční politiku Josef Skála, který ve svém vstupu uvedl pouze dva konkrétní zahraničně-politické požadavky, tedy „svět bez válek“ a vystoupení České republiky z NATO.
Svoboda: Přítel neznamená spojenec
Předseda KDU-ČSL postavil na první místo stranických diplomatických priorit politiku sousedství, kterou označil za nevyhnutelnou a upozornil zejména na opomíjení vztahů s Německem, zejména v porovnání s Visegrádskou čtyřkou. V této souvislosti připomněl, že právě nejbližší spojenci představují nejlepší test české kredibility v NATO a EU. Svoboda dále varoval před záměnou spojenectví a nezávazného přátelství, za které považuje například návštěvu prezidenta Klause v Moskvě. Uvedl také, že oblast ochrany lidských práv představuje pro Českou republiku ideální poslání, kde může navzdory své zanedbatelné velikosti sehrát dominantní roli.
Schwarzenberg: Prestiž České republiky klesá a trpí
Bývalý šéf diplomacie zdůraznil především potřebu spolupráce, když uvedl, že v zemi naší velikosti nemá smysl diskutovat o jednobarevné zahraniční politice. Vedle kooperace a kontinuity apeloval rovněž na participaci v rámci NATO a EU, jako základních bezpečnostních a sociálně-hospodářských pilířů české diplomacie, kde rovněž upozornil na vrtkavost, která často vzniká koncentrací pouze na jeden z nich. Spoluzakladatel TOP 09 rovněž vyjádřil nutnost rekonstrukce prestiže ČR, která, jak řekl, upadá v závislosti na délce procesu ratifikace Lisabonské smlouvy.
Liška: Rezignujme na salónní euroskepticismus
Panel uzavřel předseda Strany zelených Ondřej Liška, který označil mír, respekt pro lidská práva a udržitelný rozvoj jako tři zdroje ideální zahraniční politiky. V kritice té stávající se soustředil zejména na projekt systému protiraketové obrany, který označil za „zpackaný“ a české členství v Evropské Unii, kde podle Lišky chybí České republice jistota vlastní role. Jako všichni ostatní panelisté, vyjádřil i bývalý ministr školství podmínku domácího konsenzu jako základního předpokladu funkční diplomacie a jako jeho hlavní podmínky uvedl rezignaci ODS na „salónní euroskepticismus“, v případě ČSSD pak na antiamerikanismus.
Autor: Hana Chuka, Euroskop
