Hana Chuka, EUROSKOP, 10. října 2009
Úkoly nového amerického prezidenta jsou náročné a početné, zatímco očekávání světové veřejnosti neskromná. Tak by se dala zhruba shrnout čtvrteční přednáška profesora Maxe Hilairea, vedoucího katedry politologie na baltimorské Morgan State University, kterou pořádalo pražské Americké centrum. Hilaire shrnul prezidentovo devítiměsíční působení v úřadě, porovnal současné ekonomicko-politické výzvy s těmi, kterým musel čelit jeho předchůdce, vyzdvihl úspěchy nové administrativy a vyjmenoval úkoly, na které by se měl Obama zaměřit do budoucna.
Chceme příliš mnoho, příliš rychle
Max Hilaire hned na úvod své přednášky prohlásil, že navzdory recesi prospívá Amerika pod taktovkou Baracka Obamy jak po ekonomické, tak po geopolitické stránce. Ocenil zejména prezidentovu snahu vrátit Spojeným státům důvěru mezinárodní komunity, o kterou je z velké části připravilo působení Obamova předchůdce. Zároveň v této souvislosti odsoudil americkou veřejnost za její fast-foodovou mentalitu, díky které, jak se vyjádřil, lidé na některé úspěchy nové administrativy rychle zapomínají. Z politického hlediska uvedl mobilizaci i v tomto ohledu dříve neposkvrněných vrstev americké veřejnosti jako největší Obamův úspěch.
Give Obama a chance! Mohlo by znít nové heslo těch, kteří věří v lepší příští. Na snímku Michelle Obamová uvádí svého muže během prezidentské volební kampaně, Columbus, Ohio, 13. června 2008. foto čtk
Profesor dále varoval před přehnanými očekáváními, které Spojené státy a svět do nového prezidenta vkládají a zdůraznil, že řada problémů, kterým dnešní Amerika čelí, představuje dědictví předchozí administrativy, respektive její nečinnosti v těchto oblastech. Do této kategorie zahrnul tří bilionový deficit, rostoucí nezaměstnanost a úpadek výrobního sektoru, přičemž všechny zmíněné problémy byly navíc znásobeny vlivem ekonomické krize. Hilaire vyzdvihl Obamovu odvahu k nepopulárním, leč neodkladným rozhodnutím, jako je například kontroverzní návrh reformy amerického zdravotnictví, který v současnosti čelí intenzivní protikampani ze strany pojišťovacího sektoru.
Diplomat v Bílém domě. Konečně.
V druhé části přednášky Hilaire shrnul prezidentovy úspěchy v oblasti zahraniční politiky. Na prvním místě uvedl především uzavření základny Guantanamo i přehodnocení strategie pro boj s terorismem. Jak se profesor vyjádřil, v této oblasti považuje za nejdůležitější stažení amerických vojsk z Iráku, stejně jako racionální uznání, že válku s terorismem nelze vyhrát pouze vojenskými prostředky. Dále ocenil sblížení s muslimským světem, za které stávající administrativa vděčí Obamovi především pro jeho metodu dialogu, který prezident uplatňuje jak ve styku se spojenci, tak s méně pohodlnými partnery.
Hilaire dále vyzdvihl Obamovo nasazení v redukci počtu amerických jaderných zbraní a vyjádřil naději, že Amerika bude příkladem pro ostatní nukleární velmoci, které se budou moci zachovat stejně, aniž by riskovaly nepřátelský útok. Profesor dále upozornil, že Barack Obama je po dlouhé době první prezident, který uznává geopolitický posun od tradičních supervelmocí směrem k Číně a Brazilíi, které označil za nezbytné pro diplomacii USA v jejich regionech, například ve vztahu k Severní Koreji. Obamu pochválil i za zrušení projektů protiraketové obrany ve střední Evropě, které ohodnotil jako neefektivní a navíc nebezpečné pro vztahy s Ruskem, které se od inaugurace nového prezidenta podstatně zlepšily.
Obama je schopný, ale není kouzelník
Na závěr svého vystoupení si vzal Hilaire na mušku „bílá místa v americké diplomacii“, na která by se měl Obama po vyřešení nejurgentnějších úkolů zaměřit. Na prvním místě uvedl deportaci guantanamských vězňu do třetích zemí, ale neopomněl zdůraznit, že k pozastavení celého procesu dochází především z důvodu neochoty těchto států vězně převzít, ačkoli všechny uzavření neblaze proslulé základny hlasitě uvítaly. Na dalším místě zmínil klimatický balíček, jehož schválení v Kongresu by Obamu vybavilo podstatně silnější municí pro nadcházející prosincový Kodaňský summit. Z dlouhodobého hlediska by měl prezident vytyčit americké diplomacii jasný směr, který by udělal tlustou čáru za obdobím studené války a stanovit jasné zahraničně-politické cíle ve vztazích s EU, latinskou Amerikou, Afrikou, i Asií, uzavřel Hilaire.
Autor: Hana Chuka, EUROSKOP
