Hana Chuka, EUROSKOP, 9. července 2009
Pražské Americké centrum Velvyslanectví USA v ČR uspořádalo v pondělí 29. června ve spolupráci se Střediskem bezpečnostní politiky CESES FSV UK panelovou diskusi pod hlavičkou: Obamova zahraniční politika: kontinuita ve změně? Panelu se zúčastnili Eric Best, šéfredaktor místního anglofonního deníku Fleet Sheet, dále za CESES FSV UK Jakub Kašík a Miloš Balabán, který coby jeho vedoucí celou diskuzi moderoval, Kryštof Kozák z Katedry Amerických Studií FSV UK, ředitel pražské New York University Jiří Pehe a František Šulc, komentátor Lidových novin.
Diskuse se přirozeně soustředila jak na oblasti „Bushova dědictví“, tedy Irák, Afghánistán a Pakistán, tak na oblast Středního východu, kde dominoval zejména Iránský jaderný potenciál, i na vztahy USA – Rusko, které za několik málo dní mohou nabrat nový směr, vzhledem k blížícímu se prvnímu jednání o omezení strategických útočných zbraní. Účastníci panelu přirozeně neopomenuli ani ekonomická témata, kde dominovala recese a nastupující konkurence Spojených států v podobě Číny a Indie.
Příliš mnoho priorit?
Při pohledu na seznam geografických oblastí a náročnost úkolů, které si nová administrativa stanovila jako prioritní, přirozeně vyvstává otázka, jak může Amerika tváří v tvář recesi a nelehké mezinárodně-politické situaci efektivně bojovat na několika frontách, ať už skutečně válečných, ekonomických, či bezpečnostních.
Stejný dotaz si položil i Eric Best, který vyjádřil názor, že Spojené státy musí ze všeho nejdříve vyřešit problém recese a zadlužení, jinak jejich postavení v ostatních otázkách bude časem irelevantní. Dle jeho slov si Amerika, na rozdíl od zbytku světa, odmítá přiznat závažné geopolitické změny, což se přirozeně promítá i do její zahraniční politiky.
Jako příklad zde uvedl kontrakt o dodávkách ropy mezi Čínou a Ruskem. Best tak došel k závěru, že USA nemají v současné době sílu řešit všechny světové problémy a raději, než zachraňovat svět, by se proto měly soustředit především na mnohdy palčivá domácí témata.
František Šulc tento dojem upřesnil, když uvedl, že spíše, než přemrštěné priority nové administrativy je na vině fakt, že se Spojené státy do velké míry nacházejí ve vleku událostí, které jsou navíc ve většině dědictvím po předcházející vládě. Aby Obamova Amerika pozici hegemona neztratila, je třeba, aby změnila přístup zejména ve vztahu s Čínou a Indií, aniž by došlo k jejímu oslabení. Upozornil, že ačkoli Obamovi konkurenti mohou v jednotlivých regionech projevovat různé zájmy, jejich společným cílem je minimální přítomnost jak Spojených států, tak EU v jejich oblasti.
Kryštof Kozák v této souvislosti uvedl, že přes nesporně širokou a náročnou škálu priorit nové administrativě nahrává především fakt, že prostřednictvím Baracka Obamy zlepšuje vnímání USA ve světě, byť jen symbolicky. Na druhou stranu upozornil, že krize touto nové nabitou důvěrou světa v „novou“ Ameriku značně otřásá. Kozák vyjádřil názor, že nyní je potřeba vybudovat nové americké normy, aby pokles popularity, ke kterému došlo za vlády Georgie W. Bushe, nebyl z dlouhodobého hlediska destabilizující.
Post-americký svět?
Druhá část diskuze se soustředila na oslabení pozice USA, coby světového hegemona. V této souvislosti Best uvedl, že pokud by se Spojené státy staly pouze „jedním státem z mnoha“, jejich rozsáhlé bezpečností priority by logicky nemohly být naplněny. Upozornil tak na fakt, že s příchodem Obamy dostala Amerika i přes své zapojení ve dvou válečných konfliktech nálepku soft power, což bylo jen umocněno nedávným vystoupením pro-demokratických sil v Iránu.
Zároveň se ale Spojené státy potýkají s tvrdou realitou, pokud jde například o protiamerické postoje Severní Koreje a Iránu, kterým nelze ustupovat. Best se v tomto případě přimluvil za řešení situace izolací, která by dle jeho slov mohla současné napětí zmírnit.
Toto stanovisko bylo vzápětí napadeno Jiřím Pehem, který uvedl, že v současnosti neexistuje jiný stát, který by mohl úspěšně zastávat jak roli hegemona, tak úlohu světového četníka, což je důvod, proč se v nadcházejících letech Spojené státy ze své pozice nemohou stáhnout.
Přestavba globální architektury
Best dále uvedl, že zejména Čína usiluje o vytvoření nového světového pořádku. Neopomenul zdůraznit, Amerika se dobrovolně vzdala svého významu, když v minulosti poskytla své know-how a výrobní sílu právě Číně. V této souvislosti připomněl nedávný Obamův projev v Praze, kde prezident podobně hovořil o plánovaném snížení amerických arsenálů, čímž by de facto poskytl prostor ostatním zemím k jeho navýšení a tím i jejich moci.
Situaci dále ilustroval na příkladu Iráku, když upozornil, že pokud Amerika zemi včas nepředá, pravděpodobně dojde k válce – jako ostatně vždy, když hegemon ztrácí svou pozici. Uvedl ale, že ačkoli v současnosti Spojené státy mají vojenský potenciál, který neodpovídá jejich ekonomické síle, nejedná se dosud o krizi. Best dále upozornil na nebezpečí vakua po rozpadu hegemonie.
Budoucnost transatlantické spolupráce a vztahy s Ruskem
Zejména v souvislosti s nedávným Obalovým projevem v Káhiře se objevila otázka budoucnosti transatlantické spolupráce. Podle Jakuba Kašíka bylo z prezidentovy cesty jasně patrné, které spolupráci přikládá větší důležitost a Evropa tak nebude alespoň za této administrativy pro Ameriku hlavním partnerem, jak si před volbami malovali její státníci.
Jak podotkl Kašík, i pokud pomineme osobu amerického prezidenta, leccos je patrné při pohledu na členy jeho kabinetu, namátkou například cesta Hillary Clintonové po Asii. Je tak zcela evidentní, že transatlantické pouto není pro Spojené státy v tuto chvíli nejdůležitější. Kašík uvedl, že pokud chce Evropa zůstat Americe i nadále blízká, měla by ze všeho nejdříve zařadit Afghánistán a Pakistán (tzv. AFPAK) mezi své prioritní regiony.
Pokud jde o rusko-americké vztahy, Best upozornil zejména na potřebu dohody. Jak uvedl Kašík, hlavní ideou těchto vztahů byl vždy pokus o kompromis a pragmatismus, což mohlo být lépe patrné až ve druhém Bushově volebním období. Best uvedl, že Obamova administrativa sází ve vztahu s Ruskem pouze na čirý pragmatismus, bez jakýchkoli ideologií.
Radar v Brdech není priorita
Ve finální části diskuze, která se zabývala osudem amerického radaru v Brdech, dospěli všichni účastníci panelu ke vzácnému souhlasu, když konstatovali, že pro současnou americkou bezpečnost radar opravdu není prioritou. Best nicméně podotkl, že smlouva pravděpodobně zůstane na stole za předpokladu, že se USA nepodaří uzavřít s Ruskem smlouvu o omezení balistických raket (tato smlouva už byla v minulosti jedenkrát zrušena, aby tak dala průchod právě budování systému protiraketové obrany). Účastníci panelu závěrem jednohlasně konstatovali, že jednoznačnou americkou prioritou je dohoda s Ruskem.
Autor: Hana Chuka
