Jaký význam má Evropský mírový nástroj pro současnou evropskou politiku a bezpečnost? František Novotný z Odboru koordinace evropských politik Úřadu vlády ČR v rozhovoru vysvětluje mechanismus fungování Evropského mírového nástroje (EPF), jeho účel a důvody vzniku, včetně toho, jak tento nástroj přispívá k evropské bezpečnosti a solidaritě. Dále popisuje, kde kromě Ukrajiny EPF pomáhá a význam tohoto nástroje pro Českou republiku.
Jak jste se dostal k práci v oblasti evropských záležitostí a co byla Vaše hlavní motivace?
Studoval jsem politologii a potom bezpečnostní studia, takže inklinaci k těmto tématům jsem měl již delší dobu. Hodně mě tato témata zajímala, a i během vysoké školy jsem organizoval například vzdělávací projekt Asociace pro mezinárodní otázky Pražský studentský summit, který je primárně zaměřen na mezinárodní politiku a multilaterální organizace. Během českého předsednictví v Radě EU jsem zaznamenal, že se otevřela pozice na Odboru koordinace evropských politik se zaměřením na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a přišlo mi, že to je role přesně pro mě. Takže jsem se přihlásil a vyšlo to.
Můžete nám vysvětlit, co je Evropský mírový nástroj (EPF) a jaký je jeho hlavní účel?
Evropský mírový nástroj je něco, o čem se dnes hodně mluví hlavně v kontextu Ukrajiny. Jedná se totiž o jeden z hlavních nástrojů, prostřednictvím kterého EU Ukrajinu podporuje, zejména formou vojenských dodávek. Je to finanční nástroj, který stojí mimo samotný rozpočet EU, což má právní a historické důvody. Obecně se dá říct, že EPF sleduje cíle EU v zahraniční a bezpečnostní politice, tedy udržovat mír, předcházet konfliktům a zajišťovat mezinárodní bezpečnost. Konkrétně to dělá tak, že jsou z tohoto nástroje placeny společné náklady misí a operací EU v zahraničí, tedy to, co si členské státy neplatí samy, když se podílí na misi nebo operaci. Dále je to podpora různým partnerům, ať už regionálním organizacím nebo dalším státům. Tato podpora může mít podobu financí nebo technické, ale i přímé materiální pomoci. Je to relativně novinka v tom smyslu, že EU prostřednictvím tohoto nástroje může dodávat i přímo vojenský materiál, ale to samozřejmě neznamená, že by tím končila diplomacie, ta je vždy na prvním místě. Je to spíše jeden z dalších nových nástrojů, které EU nyní má.
Mgr. František Novotný
František Novotný působí na Odboru koordinace evropských politik Úřadu vlády, kde se věnuje společné zahraniční a bezpečnostní politice EU. Je absolventem oboru bezpečnostních studií na Univerzitě Karlově. V minulosti pracoval v různých rolích též v neziskovském sektoru
Jaký je mechanismus fungování EPF? Jak se rozhoduje o alokaci prostředků?
O tom, stejně jako o všem ostatním, rozhodují členské státy EU. V tomto případě vzhledem k tomu, že jde o společnou bezpečnostní a obrannou politiku, rozhodují členské státy jednomyslně na základě návrhu Vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku, pana Borrella (v tuto chvíli). Existuje však možnost konstruktivního zdržení, zejména proto, že v EU máme i některé členské státy, které jsou neutrální, a to je způsob, jak se mohou na této politice podílet, aniž by přímo přispívaly na vojenský materiál v jeho smrtící podobě (zbraňové systémy, munice apod.). Zaměření EPF nevychází pouze z nahodilých rozhodnutí členských států, ale tato rozhodnutí musí být vždy v souladu s širší strategií EU.
Předchozí nástroje neumožňovaly dostatečnou flexibilitu, kterou členské státy více a více očekávaly, aby se mohly zaměřovat jak na přímé vojenské dodávky, tak i na jiné regiony. To se plně projevilo na Ukrajině. Troufnu si ale tvrdit, že ty, kteří o zřízení EPF vyjednávali, tehdy ani nenapadlo, že by EPF mohlo být použito právě pro takový typ mezistátního konfliktu vysoké intenzity, jaký nyní probíhá na Ukrajině.
Jak EPF navazuje na předchozí evropské iniciativy v oblasti míru a bezpečnosti?
V minulosti existoval již tzv. Africký mírový nástroj, který, jak z názvu vyplývá, měl regionální zaměření. Ten vycházel spíše z rozvojového kontextu a byl i součástí Evropského rozvojového fondu, což souvisí s tím, co jsem již zmiňoval, se snahou zaměřit se na stabilizaci konkrétních konfliktních oblastí, kde typicky bývají spíše vnitrostátní konflikty. Africký mírový nástroj ale neumožňoval dostatečnou flexibilitu, kterou členské státy více a více očekávaly, aby se mohly zaměřovat jak na přímé vojenské dodávky, tak i na jiné regiony. To se plně projevilo na Ukrajině. Troufnu si ale tvrdit, že ty, kteří o zřízení EPF vyjednávali, tehdy ani nenapadlo, že by EPF mohlo být použito právě pro takový typ mezistátního konfliktu vysoké intenzity, jaký nyní probíhá na Ukrajině.
Když člověk někde vidí spojení EPF, tak si asi vybaví hlavně Ukrajinu. Můžete nám poskytnout přehled jiných oblastí, kde tento nástroj pomáhá.
Ukrajina je, co se týče asistenčních opatření, největším příjemcem prostředků z Evropského mírového nástroje. To však neznamená, že by EU zapomněla na Afriku nebo jiné regiony. Pokud na chvíli odhlédneme od Ukrajiny, tak příjemci v Africe, zejména Africká unie jako regionální organizace, ale i některé konkrétní země, stále dostávají drtivou většinu zbývajících prostředků. Vedle zemí Východního partnerství a Subsaharské Afriky jsou dalšími prioritními regiony zejména Západní Balkán a podpora plyne i partnerům na Blízkém východě, dosud konkrétně do Jordánska a Libanonu. Využití se ale neustále vyvíjí, protože i v tuto chvíli se jedná o alokaci dalších opatření, zejména pro země v Subsaharské Africe, kde ale ty objemy bývají řádově nižší než na Ukrajině, tedy spíše desítky milionů eur než jednotky miliard.
EPF je v určitém smyslu nástroj evropské solidarity, kdy některé členské státy zpočátku více podporovaly finančně a jiné materiálně. Evropský mírový nástroj tak de facto sloužil jako částečná finanční kompenzace.
Jaký má Evropský mírový nástroj význam pro Českou republiku. Jak do něj přispíváme?
Především jde o klíčový evropský nástroj pro podporu Ukrajině v její obraně před ruskou agresí. Všechny členské státy do EPF přispívají podle jednotného klíče, který je založen na hrubém národním příjmu (HNP). V tomto smyslu jde o spravedlivé rozdělení. V případě Ukrajiny je to hodně specifické, protože členské státy jsou částečně zároveň i příjemci těchto prostředků. Mechanismus je v tomto případě o něco složitější, protože členské státy zejména zpočátku přímo dodávaly zbraně a další techniku a následně si nechávaly částečně proplatit z EPF. Nejde o úplně standardní mechanismus,v řadě jiných případů může být podpora přímá. Dá se říct, že vzhledem k tomu, že Česko Ukrajinu ze začátku podporovalo velmi aktivně a ve velké míře dodávalo právě to, co Ukrajinci potřebovali, tak jsme na příspěvcích do EPF dokonce ani zásadně netratili a přitom účinně podporovali Ukrajinu. Je to v určitém smyslu nástroj evropské solidarity, kdy některé členské státy zpočátku více podporovaly finančně a jiné materiálně. Evropský mírový nástroj tak de facto sloužil jako částečná finanční kompenzace.
Vidíte nějaké významné změny v přístupu EU k bezpečnosti a obraně v důsledku činnosti EPF?
Řekl bych, že zřízení samotného EPF bylo určitě důležitým krokem v kontextu obranné integrace EU. Z toho, jak jsem jeho účel popisoval, se může zdát, že jde o poměrně malou věc, ale fakt, že původně EU jako mírový projekt —která má ve svých smlouvách v podstatě zakázáno platit vojenské výdaje — se nakonec dohodla, že bude přímo financovat nákupy zbraní, je velmi významným integračním posunem. Je to rozhodně i způsob, jak flexibilně reagovat na bezpečnostní krize. Ukrajina určitě ukázala, že EPF, původně zamýšlený pro úplně jiný kontext a asi ne pro velkou mezistátní válku, se pro tento účel dá využívat. V minulosti například někteří experti varovali, že právě tato flexibilita bude znamenat, že EU přestane řešit menší regionální konflikty, ale to se v současnosti neukazuje. V konečném důsleku to, kolik se dnes vydává z EPF pro africké země, není o nic menší než historicky z Afrického mírového nástroje.
Děkuji za rozhovor.
