28.11.2019
Euroskop, ČTK
Předseda Evropská komise (EK) Jean-Claude Juncker, jehož od 1. prosince nahradí Němka Ursula von der Leyenová, sklidil při svém závěrečném proslovu v Evropském parlamentu sice potlesk od hlavních frakcí, podle protiunijních a nacionalistických sil ale nechává Evropu rozdělenou, jak nebyla nikdy předtím. Juncker se musel během svého mandátu potýkat s migrační krizí a některého jeho kroky v této oblasti vzbudily ostrou kritiku některých zemí. Během Junckerova mandátu také poprvé v historii EU členská země rozhodla o vystoupení z EU a kontroverze i pochvalu sklidil při řešení dluhové krize.
Současná EK se úřadu ujala 1. listopadu 2014, když vystřídala komisi vedenou Portugalcem José Manuelem Barrosem. Již v prvním roce svého působení musela Junckerova komise řešit řadu pro unii zcela zásadních problémů. Mezi ty nejhorší ve více než půlstoleté historii EU patřila řecká dluhová krize a pomoc zadluženému Řecku a dalším zemím, kterou Juncker označuje za úspěšnou, ačkoliv mnoho členských států bylo proti.
V dubnu 2015 začala Evropu otřásat migrační krize, ze které se unie stále nemůže vzpamatovat. Předmětem dlouhodobého sváru uvnitř osmadvacítky se staly kvóty na přerozdělování běženců. I když návrh na jednorázové rozdělení 120.000 žadatelů o azyl, kteří se nacházeli v Itálii a Řecku, mezi ostatní členské země získal podporu, nebyl schválen jednomyslně. Proti se postavilo Česko, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko, čímž podle nedávného názoru generální advokátky soudu EU porušily unijní právo.
A za postoj EK k migrační krizi sklidil Juncker asi největší kritiku. Do největšího sporu se dostal s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. Ostrou reakci EK vyvolala kampaň maďarské vlády, která spojovala Junckera a amerického filantropa maďarského původu George Sorose s podporou migrace a s oslabováním ochrany hranic. Kvůli tomu bylo Maďarskému občanskému svazu (Fidesz) dokonce na čas pozastaveno členství v Evropské lidové straně (EPP).
„V dějinách evropské integrace nebyla Evropa nikdy rozdělenější než v současnosti,“ míní Ryszard Legutko z vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS). „Předáváte Evropu v daleko horším stavu, než byla. Je to Evropa rozdělená, oslabená a nemocná, která není schopna reagovat na současné výzvy,“ řekl také lídr protiunijní frakce Identita a demokracie (ID), která sdružuje různé nacionalistické strany, Marco Zanni.
U lídrů klíčových europoslaneckých klubů měl Juncker zastání. Podle belgického liberála Guye Verhofstadta se autoritářští vůdci, jako je Viktor Orbán či šéf PiS Jaroslaw Kaczyński, „snaží EU rozvrátit a převzít ji zevnitř“, a proto je tak důležité sjednotit prounijní síly. Verhofstadt rovněž podpořil Junckerův návrh ukončit v EU jednomyslné rozhodování, protože „je zdrojem problémů“, a zavést většinové rozhodování jako „poslední šanci, poslední záchranu“.
Pochvalu i z řad svých kritiků Juncker sklidil za posílení vnitřního trhu, zajištění lepších dodávek energie nebo unijní pravidla vysílání pracovníků, která přinesla princip stejné odměny za stejnou práci na stejném místě. Samotný Juncker označil za své neúspěchy nevyřešení otázku znovusjednocení Kypru, neuzavření dohody o vztazích se Švýcarskem a to, že se mu nepodařilo ustavit bankovní unii. Během Junckerova mandátu také byly na popud amerického prezidenta Donalda Trumpa zastaveny rozhovory o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) a oba bloky zasáhla celní války. Na adresu Trumpa se Juncker ale vždy vyjadřoval kladně.
Pozornost Juncker vyvolal účastí na slavnostním odhalení obří sochy Karla Marxe, kterou zaplatila Čína, v Marxově rodném městě Trevír v Německu u příležitosti 200. výročí jeho narození. V roce 2016 také označil kubánského vůdce Fidela Castra, který tehdy zemřel, za jednu z historických osobností minulého století, jejíž odkaz bude teprve posouzen.
Juncker byl také známý svým neformálních chováním. Na summitu Východního partnerství před lety pozdravil maďarského premiéra Viktora Orbána slovy: „Zdravím, diktátore!“ Spekulace o zdravotním stavu Junckera vyvolaly záběry jeho nejistých kroků. Příčinu jeho často nevypočitatelného a zmateného chování řada lidí spatřuje i v údajném problému s alkoholem, což Juncker odmítal s tím, že jej trápí ischias.
Juncker se narodil 9. prosince 1954 v lucemburském Redingenu. Vystudoval práva na Štrasburské univerzitě a v roce 1980 se stal členem unie advokátů; v oboru ale nikdy nepracoval. Již v roce 1974 vstoupil do Křesťanskosociální lidové strany (CSV), jíž od ledna 1990 do února 1995 předsedal.
V roce 1984 byl poprvé zvolen do lucemburské Poslanecké sněmovny a stal se ministrem práce. Krátce před dalšími volbami, v roce 1989, měl vážnou autonehodu, po níž byl dva týdny v komatu. Po uzdravení se v červenci 1989 stal ministrem financí. Od roku 1989 do roku 1995 byl guvernérem Světové banky, poté se stal guvernérem Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD).
Od ledna 1995 do prosince 2013 byl premiérem Lucemburska a stal se tak nejdéle vládnoucím předsedou vlády země EU. V listopadu se ale rozhořela aféra Luxleaks kolem nadstandardních dohod v Lucembursku, díky nimž velké společnosti ušetřily miliardy eur na daních, která podkopala Junckerovu důvěryhodnost. Juncker ale nakonec v listopadu 2014 ustál hlasování o vyslovení nedůvěry v Evropském parlamentu.
Juncker je nositelem řady cen, vyznamenání a čestných doktorátů. Od roku 1979 je ženatý, je bezdětný.
Autor: Euroskop
