Symboly EU
Evropská vlajka není pouze symbolem Evropské unie, ale i evropské jednoty a identity v širším smyslu. Kruh zlatých hvězd představuje solidaritu a spolupráci mezi evropskými národy. Počet hvězd nemá žádnou souvislost s počtem členských států. Hvězd je dvanáct, protože toto číslo tradičně symbolizuje dokonalost, úplnost a jednotu. Počet hvězd zůstane tedy stejný bez ohledu na další rozšiřování EU.
Historie vlajky
Historie vlajky sahá do roku 1955, kdy sjednocující se Evropa existovala jen ve formě Evropského společenství uhlí a oceli a měla pouze šest členských států. Avšak již o několik let dříve vznikl samostatný mezinárodní evropský subjekt, který měl větší počet členů, aktivně bránil lidská práva a propagoval evropskou kulturu – Rada Evropy.
Rada Evropy hledala symbol, kterým by se mohla označovat. Po dlouhých diskusích byl přijat současný návrh – kruh dvanácti zlatých hvězd na modrém pozadí. Kruh představuje jednotu a symbolické číslo dvanáct mimo jiné odkazuje i na počet měsíců v roce a počet hodin na ciferníku. Evropská vlajka představuje jednotu národů Evropy.
Rada Evropy posléze vyzvala ostatní evropské instituce, aby modrou vlajku s dvanácti hvězdami začaly rovněž používat. V roce 1983 tuto výzvu přijal Evropský parlament a nakonec byla vlajka přijata jako oficiální symbol Evropských společenství, dnešní Evropské unie, hlavami států a předsedy vlád v roce 1985.
Od začátku roku 1986 vlajku užívají všechny evropské instituce.
Evropská vlajka je jediným znakem Evropské komise – výkonného orgánu EU. Ostatní instituce a orgány EU používají kromě evropské vlajky i vlastní znaky.
Vyvěšování vlajky
Právem Evropských společenství není vyvěšování vlajky Evropské unie upraveno a také v současné době není problematika užití vlajky Evropské unie v České republice upravena v právním řádu ČR.
V případě užití státní vlajky České republiky a vlajky Evropské unie v návaznosti na ustanovení § 33 odst. 1 volebního zákona musí být postupováno v souladu s § 8 písm. a) zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů. Tedy v případě, že vedle sebe na objektu budou vyvěšeny obě uváděné vlajky, státní vlajka České republiky se umístí na nejčestnější místo; tj. z čelního pohledu na objekt vlevo.
Popis a vyobrazení vzoru vlajky Evropské unie odpovídá parametrům „evropské vlajky“ přijatým v roce 1955 Radou Evropy (tj. jde o dvanáct zlatých hvězd na modrém podkladu, umístěných v pozici číslic na hodinách. Vlajka má tvar obdélníku, přičemž poměr šířky k její délce je dán 1 : 1,5).
Využívání vlajky
Kde je možno najít elektronickou podobu vlajky EU a jaká jsou pravidla pro její užívání?
Používání symbolu EU se řídí dohodou mezi Radou Evropy a Evropskou komisí, která stanoví, že evropský symbol mohou užívat třetí strany pouze pokud:
- nezakládá záměnu uživatele a Evropské unie nebo Rady Evropy
- není spojen s aktivitami, které se neslučují se zásadami a cíli Evropské unie a Rady Evropy
Svolení s užitím evropského symbolu nezakládá právo na jeho exkluzivní užívání. Nedovoluje přivlastnění si symbolu nebo jakéhokoliv podobné obchodní známky nebo loga, registrací nebo jakýmkoliv jiným způsobem. Generální sekretariát Evropské komise nevidí žádné překážky v užívání evropského symbolu, pokud jsou splněny tyto dvě podmínky, ale každá žádost musí být zkoumána samostatně. Toto schválení není pravděpodobné, pokud se jedná o komerční činnost a evropský symbol je užíván ve spojení s vlastním logem, jménem nebo obchodní známkou společnosti.
V roce 1979 Rada Evropy zaregistrovala tento symbol u Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO). V důsledku této registrace získal evropský symbol ochranu v souladu s Článkem 6 Pařížské úmluvy o ochraně průmyslového vlastnictví.
Evropská vlajka a legislativa ČR
Konkrétní citace znění dotčených (výše uvedených) zákonů ČR: Zákon číslo 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky
Státní vlajka
§ 7
(1) Státní vlajku vyvěšují oprávněné osoby uvedené v § 2 písm. a) až t) na budovách, v nichž sídlí, při příležitosti státních svátků, při příležitostech republikového významu vyhlášených Ministerstvem vnitra nebo příležitostech místního významu vyhlášených krajem nebo obcí.
(2) Vlajková výzdoba začíná zpravidla v 16 hodin dne předcházejícího a končí v 8 hodin dne následujícího po dni uvedeném v odstavci 1.
(3) Při příležitostech uvedených v odstavci 1 lze namísto státní vlajky použít její napodobeninu s odlišným vzájemným poměrem šířky a délky.
(4) Na budovách, v nichž sídlí oprávněné osoby uvedené v § 2 písm. a) až o), může být státní vlajka vyvěšena trvale.
(5) Státní vlajku mohou vyvěšovat vedoucí diplomatických misí a konzulárních úřadů České republiky na služebních dopravních prostředcích, a to při slavnostních příležitostech a pokud je to v zemi jejich působení obvyklé.
(6) Ostatní fyzické a právnické osoby a organizační složky státu mohou užít státní vlajku vhodným a důstojným způsobem kdykoliv.
§ 8
Vyvěšují-li se se státní vlajkou současně státní vlajky jiných států, umístí se státní vlajka vždy na nejčestnější místo; to je z čelního pohledu na objekt
a) vlevo při vyvěšení 2 státních vlajek
b) uprostřed při vyvěšení lichého počtu státních vlajek, nebo
c) v prostřední dvojici vlevo při vyvěšení sudého počtu státních vlajek. Zákon číslo 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu:
§ 33
Volební místnost
Na objektu, ve kterém se nachází volební místnost, se vyvěsí státní vlajka České republiky a vlajka Evropské unie a ve volební místnosti se umístí velký státní znak.
Historie evropské hymny
V roce 1972 přijala Rada Evropy za svou hymnu závěrečnou větu Deváté symfonie (chorální) d moll, op. 125 Ludvíka Van Beethovena z roku 1823, ve které skladatel zhudebnil Schillerovu báseň Ódu na radost (An die Freude). Dirigent Herbert Von Karajan byl požádán, aby zkomponoval tři aranžmá Ódy – pro piano, pro dechové nástroje a pro symfonický orchestr. Karajanem upravenou skladbu přijali v roce 1985 hlavy států a předsedové vlád zemí EU za oficiální hymnu Unie.
Geniálně jednoduchá Beethovenova melodie (v ústředním motivu v řadě padesáti šesti not jsou pouze tři, které nejdou za sebou) souzní s Schillerovou idealistickou vizí o sbratření všeho lidstva. Skladba nemá nahrazovat národní hymny jednotlivých členských států a proto je hrána beze slov – univerzálním jazykem hudby oslavuje hodnoty, které mohou sdílet všichni Evropané bez rozdílu, ideály svobody, míru a solidarity.
Není to poprvé, co byla Beethovenova hudba použita jako strážkyně evropských hodnot. Za druhé světové války zahajovala BBC své vysílání do nacisty okupované Evropy úvodními takty Beethovenovy páté symfonie. O několik desetiletí později se pak jiná Beethovenova skladba stala hymnou poválečné Evropy svobodymilovných a rovnoprávných národů, jak o tom snil i sám skladatel.
Evropská hymna na stránkách Evropské komise
Na stránkách Evropské komise si můžete poslechnout Evropskou hymnu v provedení Dechového orchestru mládeže Evropské unie (the European Union Youth Wind Orchestra) pod vedením André Reichlinga. Nahrávka byla pořízena v roce 1994 v lisabonském Teatro da Trindade. Autorem hudebního aranžmá je Herbert von Karajan. Evropská komise děkuje všem, kdo se zasloužili o pořízení této nahrávky. Veškerá práva výrobce a vlastníka reprodukovaného díla vyhrazena.
Text Ódy na radost
FRIEDRICH SCHILLER | ÓDA NA RADOST (PŘEKLAD PAVEL EISNER) |
|---|---|
Freude, schöner Götterfunken, Deine Zauber binden wieder, Wem der grosse Wurf gelungen, Ja, wer auch nur eine Seele Freude trinken alle Wesen Küsse gab sie uns und Reben, Froh, wie seine Sonnen Fliegen Seid umschlungen, Millionen. Ihr stürzt nieder, Millionen? | Radosti, ty jiskro boží, Kouzlo tvoje opět víže, Komu štěstí v žití přálo, Sám byť jenom jednu duši Radost každá bytost sáti, Révy žár nám, pocel smavý, Dál, jak jeho sluncí roje V náruč spějte, miliony! Dlíte v prachu, miliony? |
Návrh latinského textu hymny EU
Tento text hymny EU je soukromá iniciativa rakouského profesora Petera Rolanda z Europa Academy ve Vídni. 2. 2. 2004 představil předsedovi EK návrh textu hymny EU v latině.
Hymnus Latinus Unionis Europaeae Est Europa nunc unita Semper regant in Europa Cives, floreat Europa, Zdroj: EUobserver.com |
Euro (EUR nebo E)
je společná měna Evropské unie, která je postupně zaváděná členskými zeměmi Unie. Euromince i eurobankovky byly do oběhu uvolněny 1. ledna 2002. Do současné doby euro zavedlo 16 členských států EU: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko. Euro dále užívají čtyři evropské mikrostáty, které mají měnovou unii s členskými státy EU (Andorra, Monako, San Marino a Vatikán), a také Černá Hora a bývalá srbská provincie Kosovo.
Euromince
Euromince mají 8 nominálních hodnot: 1 eurocent, 2 eurocenty, 5 eurocentů, 10 eurocentů, 20 eurocentů, 50 eurocentů, 1 euro a 2 eura.
Rub 1, 2 a 5 centů zobrazuje část zemského glóbu, na které se nachází evropský kontinent. Mince hodnoty 10, 20 a 50 centů, 1 a 2 eura zobrazují samotnou Evropu. Na všech mincích je rovněž vyobrazeno 12 unijních hvězd.
Zatímco rub mincí je jednotný pro všechny země používající euro, druhá strana mincí je „národní“ – každý stát vydává euromince s vlastní lícovou stranou, která je buď na všech mincích stejná (např. Belgie), nebo má každá hodnota svůj vlastní motiv (Itálie). Monarchie mají zpravidla na lícní straně portrét panovníka, republiky na euromincích užívají různé národní, kulturní či přírodní motivy nebo památky.
Na některých mincích může být uvedeno starší datum vydání než je rok 1999, kdy bylo euro zavedeno. Jedná se o francouzské, španělské, belgické, finské a nizozemské mince. Na místo roku, kdy byly mince uvolněny do oběhu, používají tyto země tradičně rok vyražení mincí.
Členské státy mohou také vydávat omezený počet pamětních mincí v hodnotě 2 eura.
Doporučení ohledně vzhledu národních stran mincí
3. června 2005 vydala Evropská komise doporučení ohledně vzhledu národních stran oběžných mincí. Text tohoto dokumentu říká:
- Národní strany všech nominálních hodnot euromincí určených k oběhu by měly obsahovat označení vydávajícího členského státu ve formě názvu členského státu nebo jeho zkratky.
- Na národní straně by neměla být znovu uvedena nominální hodnota, ani jakákoli její část, mince, ani název jednotné měny nebo její podjednotky, pokud takové označení nevychází z rozdílné abecedy.
- Vlys hrany mince v hodnotě dvou eur může nést označení nominální hodnoty za předpokladu, že je použita pouze číslice „2″ a /nebo údaj „euro“.
Výše uvedené nesplňovaly belgické, finské, německé, rakouské a řecké mince. Tyto státy musí proto vzhled svých mincí upravit tak, aby splňovaly určené požadavky. Finsko (od 2007) a Belgie (od 2008) už vzhled mincí podlě směrnic upravil. Staré mince přitom zůstávají v platnosti.
Mikrostáty
Přestože nejsou členy Evropské unie, používají Monako, San Marino a Vatikán (na rozdíl od Andorry) euromince s vlastní lícovou stranou, které ale běžně nekončí v oběhu a jsou velkým lákadlem pro sběratele.
Andorra si zabezpečila právo razit mince se svou vlastní národní stranou před tím, než v roce 2005 vyjádřila souhlas s předpisy, které omezily její postavení daňového ráje. Úřad pro ražení mincí z urgellského biskupa ovšem přešel na andorrskou vládu.
Jedno a dvoucenty
V roce 2004 začali maloobchodníci z celého Nizozemska poukazovat na to, že manipulace s jedno a dvoucenty je pro ně příliš finančně náročná a žádali, aby byly používány pouze mince s nominální hodnotou od 5 centů výše. I když jsou nyní v Nizozemsku mince nejnižší nominální hodnoty velmi málo používané, nadále zůstávají oficiálním platidlem.
Také Finsko nepoužívá 1 a 2 centy, i když je stále razí a sběrately jsou tyto drobné mince ceněny – v dobrém stavu mohou mít pro sběratele cenu i tisíckrát větší, než je jejich nominální hodnota.
Eurobankovky
Eurobankovky mají sedm nominálních hodnot – 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 E, které se odlišují velikostí a barvou.
Podoba eurobankovek vzešla z celoeropské soutěže, která byla vyhlášena při zasedání Evropského měnového institutu v únoru 1996. Za vítězný byl vybrán návrh Roberta Kaliny z Österreichische Nationalbank.
Za ústřední téma jednotlivých bankovek autor zvolil architektonické slohy, které utvářely a utvářejí ráz evropského kontinentu od antiky do současné doby. Z důvodů nestrannosti a nemožnosti uvést příklady architektury ze všech členských států Unie dbal autor na to, aby jednotlivé ukázky architektury nepředstavovaly žádnou konkrétní památku. Na přední straně jsou zobrazeny okenní kružby a portály, které symbolizují evropského ducha otevřenosti. Mosty na rubové straně mají představovat spojení mezi evropskými národy a mezi Evropou a zbytkem světa.
Vedle motivu evropské vlajky na jsou bankovkách rovněž uvedeny iniciály Evropské centrální banky v pěti jazykových verzích (BCE, ECB, EZB, EKT, EKP), název „EURO“ v abecedách používaných v EU (latinské a řecké), mapa Evropy na zadní straně, podpis prezidenta ECB a značka © označující ochranu autorských práv.
United in diversity – Jednotná v rozmanitosti
Heslo Evropské unie se začalo používat s počátkem nového tisíciletí.
„Jisti si tím, že Evropa, »Jednotná v rozmanitosti«, jim (evropským národům) poskytuje nejlepší možnosti k tomu, aby při zachování práv každého jedince a s vědomím své odpovědnosti vůči budoucím generacím a této planetě mohly pokračovat ve velkém dobrodružství, které z ní činí mimořádný prostor pro naději lidstva…“
stojí v preambuli Smlouvy o Ústavě pro Evropu. Článek I-8 Smlouvy pak toto heslo zmiňuje mezi symboly EU. I když Smlouva nebyla nakonec v této podobě ratifikována, heslo se vžilo jako motto Evropské unie.
9. květen
Za Den Evropy je považován 9. květen 1950, kdy tehdejší francouzský ministr zahraničí Robert Schuman navrhl vytvoření organizace, jež by dohlížela na uhelný a ocelářský průmysl evropských zemí a koordinovala jejich aktivity. Právě Schumanova deklarace se stala impulsem k poválečné spolupráci evropských vlád a základním stavebním kamenem pro pozdější vznik Evropské unie.
Evropští představitelé rozhodli o zavedení svátku Dne Evropy na Milánském summitu v roce 1985. Svátek má mimo jiné podtrhnout skutečnost, že každá země, která se dobrovolně rozhodla vstoupit do Evropské unie, se zároveň zavázala ctít a prosazovat základní hodnoty společenství.
I když 9. květen je veřejně známý jako Den Evropy, často se také označuje jako Schumanův den na počest tohoto velkého Evropana. Oslavy Dne Evropy se konají na veřejných prostranstvích evropských měst každý rok. V tento den by si měli obyvatelé jednotlivých členských zemí připomínat své evropské občanství a ideje, které jsou s tím spojeny.