Institucionální záležitosti v prosinci 2010

07.01.2011
Euroskop

EU dosáhla kompromisu stran evropské občanské iniciativy, Rada: Irská půjčka schválena, EP na prosincovém plénu nakonec schválil nový návrh rozpočtu pro rok 2011, Evropská rada: Návrh stálého mechanismu pro zajištění finanční stability v eurozóně a změn Lisabonské smlouvy

EU dosáhla kompromisu stran evropské občanské iniciativy

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o občanské iniciativě (KOM(2010)119)

Zástupci Komise, Rady a EP dospěli 6. 12. 2010 k definitivnímu kompromisu ve věci zavedení evropské občanské („lidové) iniciativy.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v březnu 2010 v souladu s čl. 11 Smlouvy o EU a čl. 24 Smlouvy o fungování EU. Navrhla, aby evropská občanská iniciativa byla uznána v případě, že se k ní připojí alespoň 1 mil. občanů z třetiny členských států. Minimální počet signatářů z jednotlivých členských států měl být závislý na jejich lidnatosti.

Rada se na tzv. obecném přístupu k návrhu shodla v červnu 2010. Přípustnost iniciativy by podle ní měla být zkoumána již po sesbírání 100 tis. podpisů (Komise navrhovala 300 tis.; více v příspěvku Institucionální záležitosti v červnu 2010). EP po celou dobu preferoval, aby pravidla iniciativy byla (v porovnání s pozicí Komise i Rady) co nejvolnější (více v příspěvku Institucionální záležitosti v listopadu 2010).

Evropská občanská iniciativa a Komise, Rada a EP

Sporné body

Komise

Rada

EP

Po sesbírání kolika podpisů by měla být kontrolována přípustnost iniciativy?

300 tis.

100 tis.

0

Z jakého minimálního počtu členských států by měly pocházet podpisy pod iniciativou?

1/3 EU (9)

1/3 EU (9)

1/5 (6)

Jaký by měl být minimální věk signatářů?

18 let (v případě Rakouska 16 let)

18 let (v případě Rakouska 16 let)

16 let

Jak dlouho by měla moci být iniciativa otevřena?

12 měsíců

12 měsíců

18 měsíců

Kdy by mělo být revidováno nařízení o iniciativě?

po 5 letech

po 3 letech

po 3 letech

Poznámka: Tabulka odráží pozice jednotlivých institucí před dosažením kompromisu.

Klíčové body

Přípustnost iniciativy (zda spadá do kompetence EU a odpovídá jejím hodnotám) bude kontrolována bezprostředně po její registraci (do 2 měsíců) Komisí. Registraci bude moci provést jen 7členný výbor, každý člen bude muset pocházet z jiného členského státu. Iniciativa bude uznána jedině v případě, že podpisy pod ní budou pocházet alespoň ze čtvrtiny členských států (v současnosti ze 7) od osob s volebním právem do EP (zpravidla občané od 18 let, v Rakousku od 16 let).

Členské státy budou do oné čtvrtiny počítány v případě, že organizátoři iniciativy z nich získají požadovaný počet podpisů (počet křesel, jež se v daném státě volí do EP, krát 750).

Minimální počet signatářů evropské občanské iniciativy z členské země

Belgie

16500

Bulharsko

12750

ČR

16500

Dánsko

9750

Estonsko

4500

Finsko

9750

Francie

54000

Irsko

9000

Itálie

54000

Kypr

4500

Litva

9000

Lotyšsko

6000

Lucembursko

4500

Maďarsko

16500

Malta

3750

Německo

74250

Nizozemsko

18750

Polsko

37500

Portugalsko

16500

Rakousko

12750

Rumunsko

24750

Řecko

16500

Slovensko

9750

Slovinsko

5250

Španělsko

37500

Švédsko

13500

Velká Británie

54000

Zdroj: EP

Komise poskytne organizátorům iniciativ veškerý nezbytný servis („help desk), popř. i otevřený software.

Po dosažení minimálně 1 mil. podpisů během 12 měsíců Komise během 3 měsíců iniciativu zváží a v EP proběhne tematické veřejné slyšení.

Stav projednávání

Sporným bodem dlouho zůstávala otázka verifikace podpisů pod iniciativou. Nakonec zůstane v kompetenci členských států.

Bude tedy na nich, zda budou krom jména, příjmení, adresy, národnosti, data a místa narození a data podpisu požadovat např. číslo občanského průkazu (požadovat jej s největší pravděpodobností nebude Belgie, Dánsko, Estonsko, Finsko, Německo, Irsko, Nizozemsko, Slovensko a Velká Británie).

Předpokládaný další vývoj

Coreper o kompromisu hlasoval 8. 12. 2010, Rada 14. 12. 2010, výbor AFCO 13. 12. 2010 a plénum EP 15. 12. 2010. Komise tak rychlý sled událostí přivítala.

Nařízení by mělo být implementováno během 12 měsíců (ač EP požadoval pouze 6) od uveřejnění v Úředním věstníku EU (k čemuž dojde začátkem roku 2011) a revidováno po 3 letech od vstupu v platnost (a pak každé 3 roky).

Odkazy

Rada: Irská půjčka schválena

Press Release: 3054th Council meeting Economic and Financial Affairs, Brussels, 7 December 2010

Rada na svém zasedání 7. 12. 2010 potvrdila půjčku Irsku ve výši 67,5 mld. €.

Pozadí

Irsko požádalo o finanční pomoc 22. 11. 2010. Ministři financí zemí eurozóny se na svém neformálním setkání 28. 11. 2010 jednomyslně shodli, že EU poskytne Irsku půjčku ve výši 67,5 mld. €. Země má z vlastních zdrojů uhradit 17,5 mld. €. K dispozici bude tedy mít 85 mld. € (více zde).

Klíčové body a stav projednávání

Ministři stanovili úrokovou sazbu půjčky na 5,8 %. Ministři také prodloužili o rok, tedy do roku 2015, povinnost Irska snížit zadlužování země z dnešních 32,5 % HDP na 3 % HDP. Irsko bude muset v příštím roce seškrtat výdaje v hodnotě 6 mld. €.

Irská vláda zahrnula tyto úspory do návrhu rozpočtu na rok 2011, který byl podmínkou pro udělení dané půjčky. Podobu irského rozpočtu uvítali zástupci členských zemí na zasedání Evropské rady 16.-17. 12. 2010.

Zdroje finanční pomoci Irsku

Nástroj

Suma

EFSM

22,5 mld. €.

EFSF

17,7 mld. €.

Velká Británie, Dánsko, Švédsko

4,8 mld. €.

MMF

22,5 mld. €.

Odkazy

EP na prosincovém plénu nakonec schválil nový návrh rozpočtu pro rok 2011

Draft General Budget of the European Union for the financial year 2011. General Statement of Revenue (COM(2010)750)

Council approves new draft EU budget for 2011, Brussels, 10 December 2010 (17764/10)

Postoj Parlamentu k novému návrhu rozpočtu na rok 2011 ve znění pozměněném Radou

Po krachu jednání dohodovacího výboru v listopadu 2010 byl osud rozpočtu EU pro rok 2011 jedním z nejdůležitějších témat prosincové agendy jednotlivých zainteresovaných institucí (Rady, EP a Komise).

EP se nakonec rozhodl podpořit zařazení projednávání návrhu rozpočtu pro rok 2011 na poslední prosincové plenární zasedání ve dnech 13.-16. 12. 2010, i když ne všechny požadavky, kterými původně podmiňoval svoji pozici, byly uspokojeny.

Pozadí

Podle Lisabonské smlouvy je rozpočet nově schvalován spolurozhodovací procedurou, což dává EP rovnoprávnou pozici ve vztahu k Radě. EP se rozhodl této možnosti již při první příležitosti využít nejen k tomu, aby prosadil vlastní představu o výdajích rozpočtu pro rok 2011, mírně odlišnou od pozice Rady a konvenující více s původním návrhem Komise, ale také k tomu, aby přiměl Radu a Komisi diskutovat o možné revizi výdajů v rámci platné finanční perspektivy a též o další budoucnosti rozpočtové politiky EU po roce 2013.

EP ve svém usnesení z října 2010 odmítl škrty provedené v rámci pozičního dokumentu, který vzešel z jednání Rady, a navíc své usnesení doplnil o pozměňovací návrhy politické povahy požadující nastartování debaty o revizi finanční perspektivy 2007-2013 a o zavedení vlastních zdrojů Společenství. Vzhledem k rozdílným pozicím Rady a EP tak bylo nutné zahájit dohodovací řízení o podobě rozpočtu na rok 2011. Dohodovacímu výboru se však nakonec nepodařilo do stanoveného data 15. 11. 2010 dosáhnout konsensu.

EP na plenárním zasedání ve dnech 22.-25. 11. 2010 navíc přijal usnesení, podle kterého hodlal nadále trvat na svých požadavcích s výjimkou otázky výdajů pro rok 2011, kde již během dohodovacího řízení byl ochoten Radě ustoupit. Reálně tedy hrozila možnost nepřijetí nového rozpočtu do konce roku 2010, což by si vynutilo zavedení rozpočtového provizoria, poprvé od 80. let 20. století (více v příspěvku „Jednání dohodovacího výboru o rozpočtu pro rok 2011 ztroskotala, Komise předložila nový návrh rozpočtu).

Na vzniklou situaci ovšem velmi rychle zareagovala Komise, která již 26. 11. 2010 předložila nový návrh rozpočtu pro následující rok, s minimálními změnami oproti návrhu původnímu. Podobně rychle zareagoval Coreper, který předložil kompromis ohledně flexibility v úpravách výdajů stávající finanční perspektivy a navíc již 1. 12. 2010 schválil „nový návrh Komise. O tomto návrhu také okamžitě 1. 12. 2010 zahájil diskusi výbor BUDG.

Bylo jasné, že instituce podniknou maximální úsilí k vyřešení otázky ještě před vánočními svátky, v případě potřeby i za cenu svolání mimořádného zasedání EP těsně před Vánoci, pokud by tento přišel s dalšími pozměňovacími návrhy.

Klíčové body a stav projednávání

Rada, EP a Komise se sešly k dalším jednáním již 6. 12. 2010 a projednávaly kompromisní text, který se týkal flexibility v úpravách výdajů stávající finanční perspektivy do roku 2013.

Jednalo se o to, že by na základě rozhodnutí Rady kvalifikovanou většinou a po schválení ze strany EP bylo možné v případě potřeby uchýlit se k mimořádným výdajům v souvislosti s novými či „naléhavými úkoly EU nad rámec stropů, s nimiž počítá platná finanční perspektiva. Objem těchto mimořádných výdajů by ale neměl překročit 0,03 % HNP EU. V mimořádných a krizových případech by bylo možné jít dokonce ještě za tento povolený strop, ale pouze na základě jednomyslného rozhodnutí Rady.

Jedná se tedy v zásadě o stejnou úpravu, která umožňovala pružné přizpůsobení rozpočtu EU mimořádným výdajům (jako byly např. ty spojené s financováním projektu Galileo) ještě před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, což EP neuspokojovalo. Jeho cílem bylo odstranění nutné jednomyslnosti v Radě, což by umožnilo větší pružnost v případě schvalování dodatečných výdajů vyplývajících dle EP z povinností, které EU ukládá jednak Lisabonská smlouva (např. dodatečné výdaje spojené s fungováním EEAS), jednak strategie Evropa 2020.

O navrhovaném kompromisu stran flexibility ve výdajích v dalších dnech jednala Rada na úrovni Coreper i výbor BUDG. Zcela konkrétní otázkou v této souvislosti bylo také dodatečné financování mezinárodního projektu experimentálního termonukleárního reaktoru ITER pro období 2012-2013.

Paralelně probíhala i jednání mezi belgickým premiérem Yvesem Letermem, jakožto zástupcem předsednické země, a předsedou EP Jerzym Buzkem o dalším palčivém bodu, jehož řešením EP podmiňoval přijetí rozpočtu na rok 2011: jakou roli by měl hrát EP při přípravě nové finanční perspektivy po roce 2013.

Výbor BUDG se na zasedání 8. 12. 2010 nakonec rozhodl podpořit zařazení projednávání návrhu rozpočtu pro rok 2011 na poslední prosincové plenární zasedání EP ve dnech 13.-16. 12. 2010, i když ne všechny požadavky, kterými původně podmiňoval svoji pozici, byly uspokojeny.

Rada následně přijala společnou pozici k novému návrhu Komise 10. 12. 2010, přičemž zachovala stanovisko, které se již v listopadu 2010 podařilo kompromisně obhájit i v rámci jednání s EP: platby ve výši cca 126,5 mld. €, což představuje méně než 3% nárůst oproti výdajům rozpočtu pro rok 2010, závazky ve výši cca 141,8 mld. € (jen mírný nárůst cca o 0,2 %).

Plénum EP o rozpočtu na rok 2011 hlasovalo na druhý pokus 15. 12. 2010. Potvrdila se přitom očekávání kladného výsledku. Plénum přijalo druhou verzi návrhu rozpočtu pro rok 2011 a hrozba rozpočtového provizoria byla zažehnána.

Výsledná podoba rozpočtu pro rok 2011

Rozpočet 2011 (v mld. €)

Podíl na rozpočtu 2011

Nárůst/pokles oproti roku 2010

Závazky

Platby

Závazky

Platby

Kapitola 1: Udržitelný růst

64,5

53,3

45,5 %

0,4 %

11,8 %

1a Konkurenceschopnost

13,5

11,6

9,5 %

-9,0 %

2,7 %

1b Koheze

51

41,7

36,0 %

3,2 %

14,6 %

Kapitola 2: Ochrana a řízení přírodních zdrojů

58,7

56,4

41,3 %

-1,4 %

-3,0 %

Přímé platby a regulace trhu

42,9

42,8

30,2 %

-2,1 %

-2,1 %

Rozvoj venkova, rybolov, živ.prostředí

15,7

13,5

11,1 %

0,7 %

-5,6 %

Kapitola 3: Občanství, svoboda, bezpečnost, spravedlnost

1,8

1,5

1,3 %

8,0 %

3,5 %

Kapitola 4: EU jako globální aktér

8,8

7,2

6,2 %

7,5 %

-6,9 %

Kapitola 5: Administrativa

8,1

8,1

5,7 %

2,2 %

2,2 %

Výdaje na činnost EK

3,3

3,3

2,3%

-9,2%

-9,3%

CELKEM

141,8

123,5

100,0 %

0,2 %

2,9 %

Podíl na HDP EU

1,13%

1,01%

Zdroj: Komise

Předpokládaný další vývoj

EP ustoupil jak ve vztahu k výdajům návrhu rozpočtu pro rok 2011 (k tomu došlo ještě v listopadu 2010 na základě kompromisu s Radou), tak v některých dalších požadavcích, včetně požadované politické dohody o své roli v rozpočtových otázkách.

V případě výdajové flexibility pro zbývající roky finanční perspektivy 2007-2013 a konkrétní otázky dodatečného financování projektu ITER bylo projednávání těchto bodů odloženo až na rok 2011.

Odkazy

Evropská rada: Návrh stálého mechanismu pro zajištění finanční stability v eurozóně a změn Lisabonské smlouvy

Závěry Evropské rady, 16. a 17. prosince 2010, Brusel

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince. 2010 o zavedení stálého krizového mechanismu na ochranu finanční stability eurozóny

Hlavním tématem zasedání Evropské rady ve dnech 16.-17. 12. 2010 bylo dle očekávání vytvoření stálého mechanismu pro zajištění finanční stability v eurozóně, pro nějž je nutná změna platného primárního práva ve znění Lisabonské smlouvy. Navrhovaným vytvořením stálého krizového mechanismu se zabýval na plenárním zasedání 16. 12. 2010 i EP, který k této věci přijal usnesení vyjadřující se kriticky k některým dosavadním postupům Evropské rady.

Pozadí

Již předchozímu summitu v říjnu 2010 dominovalo kontroverzní téma možných změn Lisabonské smlouvy, a to nejen v souvislosti s ustavením mechanismu pro zvládání krizí v eurozóně, ale také v souvislosti s diskusí o posilování kontroly EU nad ekonomickými politikami členských států eurozóny.

Nový rámec pro řízení krizí v oblasti ekonomického pilíře HMU byl navržen v doporučení pracovní skupiny pro správu ekonomických záležitostí, která zasedala ve složení z ministrů financí členských zemí, přičemž záštitu nad prezentací jejích doporučení převzal sám předseda Evropské rady Herman Van Rompuy. Úmysl zřídit stálý krizový mechanismus využitelný i v období po roce 2013 potvrdily závěry summitu v říjnu 2010. V té době přitom nebylo jasné, zda se na něm budou podílet pouze členské státy eurozóny, nebo všichni členové EU.

Pokud jde o samotné změny Lisabonské smlouvy, mělo se jednat jen o omezené úpravy, které by především napomohly vytvoření stálého fondu pro pomoc v nouzi členským státům eurozóny, aby bylo možné přijmout tyto změny tzv. zjednodušeným postupem pro změnu smluv, jejž umožňuje Lisabonská smlouva (bez nutnosti svolávat mezivládní konferenci a následně ratifikovat znovu ve všech členských státech smlouvu jako celek). Leitmotivem říjnového summitu se tedy současně stala snaha nepřipustit opakování ratifikačního procesu a referend o celém textu Lisabonské smlouvy (více v příspěvku „Hlavní téma říjnové Evropské rady: Budou změny Lisabonské smlouvy?).

Klíčové body a stav projednávání

Dle publikovaných závěrů se Evropská rada shodla na tom, že platné primární právo má být pozměněno tak, aby umožňovalo členským státům eurozóny stálý krizový mechanismus pro zajištění finanční stability (tzv. evropský mechanismus stability), který má nahrazovat dosavadní stabilizační nástroje. Jejich platnost skončí v roce 2013, nový mechanismus naopak má být od tohoto roku funkční.

Belgická vláda jakožto zástupce předsednické země EU za tím účelem navrhla Evropské radě rozhodnutí pozměňující platnou Smlouvu o fungování EU, a to na základě čl. 48 Smlouvy o EU ve znění Lisabonské smlouvy, který umožňuje zjednodušený postup přijímání změn. Příslušný článek může být používán pouze v případě spíše technických úprav v třetí části SFEU a nesmí s sebou nést rozšiřování pravomocí svěřených Unii smlouvami.

Evropská rada návrh rozhodnutí vtělila do závěrů prosincového summitu. Má se jednat pouze o marginální změny čl. 136 SFEU, který umožňuje posílení koordinace rozpočtové kázně členských států eurozóny a dohledu nad ní, v podobě doplnění odstavce k tomuto článku, jenž by umožnil členským státům eurozóny zavést mechanismus stability, který by byl aktivován v případech, kdy by to bylo nezbytné k zajištění finanční stability eurozóny. Členové eurozóny by si na jeho základě mohli poskytovat navzájem pomoc za striktně definovaných podmínek. Vzhledem k tomu, že mechanismus bude takto fungovat de facto na „mezivládní bázi, měla by být splněna i podmínka, že se tak nebudou rozšiřovat kompetence Unie a jejích nadnárodních orgánů (respektive především Komise, která by neměla být finančním přispěvatelem mechanismu).

Evropský mechanismus stability má v budoucnu doplňovat i nový rámec posílené správy ekonomických záležitostí, jehož cílem má být účinný a důsledný hospodářský dohled. Cílem tohoto zpřísněného dohledu nad správou ekonomických záležitostí má být prevence a snížení pravděpodobnosti toho, že v budoucnu vypukne krize podobná té, s níž se nyní eurozóna v důsledku nezodpovědné fiskální politiky některých členských států i v důsledku dalších faktorů potýká.

Pomoc poskytovaná členskému státu eurozóny tak má být založena na přísném programu hospodářského a fiskálního přizpůsobení a na analýze udržitelnosti dluhu, kterou bude provádět Komise spolu s MMF ve spolupráci s ECB. Pokud se určitá země ukáže být nesolventní, musí daný členský stát se svými věřiteli ze soukromého sektoru v souladu s postupy MMF vyjednat komplexní plán restrukturalizace s cílem obnovit udržitelnost dluhu. Teprve pokud je možné za pomoci těchto opatření udržitelnosti dluhu dosáhnout, může být poskytnuta pomoc z evropského mechanismu stability. Tyto podmínky se mají promítnout i do podmínek vydávání nových státních dluhopisů členských zemí eurozóny od června 2013. Podobně jako je tomu nyní, má tedy být půjčka podmíněna restrukturalizačním programem. Novinkou, kterou prosazovalo především Německo, je zapojení soukromých věřitelů.

Z hlediska států, které nemají euro jakožto měnu (včetně ČR), je důležité, že pro ně nemá platit povinnost zapojit se do tohoto mechanismu; mohou tak učinit pouze, pokud si budou samy přát a o prováděných operacích se mohou rozhodnout ad hoc.

Zajímavým způsobem k debatě o změnách primárního práva v souvislosti se zavedením evropského mechanismu stability přispěl EP. Výbor ECON přijal na zasedání 13. 12. 2010 návrh usnesení, která se týkala právě zavedení evropského mechanismu stability a byla následně projednávána i na plénu 16. 12. 2010.

Návrh usnesení se zabýval otázkou plateb do nového fondu. Podle něho by zde měl být uplatněn podobný princip, jaký je uplatňován při platbě různých odškodnění v případě znečištění a ohrožení životního prostředí (tzv. princip „znečišťovatel platí). Dle návrhu by tak měl být mechanismus financován z pokut udělovaných v rámci řízení pro nadměrný deficit. Původní verze návrhu usnesení také předpokládala mnohem hlubší změny primárního práva, pro jejichž přijetí by již nestačil zjednodušený postup, tj. aby byl vytvořen nikoli jen nový mezivládní nástroj, ale nový fond na komunitární bázi se silnou rolí Komise. EP požadoval i to, aby měl na případný vznik takového fondu větší vliv.

Výsledné usnesení, které plénum přijalo 16. 12. 2010, nakonec vyzývalo Evropskou radu především k jasnému určení, jak se na krizovém mechanismu bude podílet soukromý sektor a země stojící mimo eurozónu a také jakým způsobem se na něm bude podílet rozpočet EU. Usnesení dále vyzývalo k vytvoření jednotného evropského trhu s dluhopisy a ke zřízení speciální evropské agentury pro stabilitu, která by měla pomáhat s řešením nastalých krizí.

Většinu těchto otázek Evropská rada ve svých paralelně vydaných závěrech reflektovala. Odmítala především inovace, které by vyžadovaly mnohem hlubší než pouze kosmetické změny primárního práva. To byl i jeden z důvodů (i když ne jediný), proč „eurodluhopisy neměly podporu některých evropských státníků, např. německé kancléřky Merkel, kterou v tomto postoji následoval i francouzský prezident Sarkozy.

Usnesení dále podle očekávání kritizovalo Evropskou radu za to, že takto důležité změny řeší na mezivládní bázi, a vyzývalo k tomu, aby byl do jednání více zapojen právě EP, což by zajistilo demokratický dohled a transparentnost celého jednání. V souvislosti s vytvářením stálého krizového mechanismu též EP v usnesení apeloval na Komisi, aby předložila legislativní návrh týkající se společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob.

Předpokládaný další vývoj

Aby bylo možné přijmout tzv. zjednodušeným postupem zmíněné změny primárního práva, je dle Lisabonské smlouvy nutné jednomyslné rozhodnutí Evropské rady, po konzultaci s Komisí a EP, vzhledem k tomu, že jde o rozhodnutí s dopadem na měnovou oblast, bude konzultována i ECB. Rozhodnutí musí následně i v tomto případě schválit členské státy v souladu se svými ústavními předpisy.

V praxi se počítá s tím, že formální rozhodnutí Evropské rady by mělo padnout v březnu 2011 (ostatně je třeba ještě vyjasnit technické a finanční detaily týkající se nového instrumentu, což Evropská rada ponechala na Radě). S dokončením vnitrostátních schvalovacích postupů se počítá s koncem roku 2012. Rozhodnutí by potom mělo vstoupit v platnost 1. 1. 2013, aby mechanismus mohl začít fungovat od tohoto roku.

Bez zajímavosti není ani to, že závěry summitu v prosinci 2010 byly doplněny ještě o prohlášení hlav států a předsedů vlád eurozóny a institucí EU, v němž se uvedení mj. přihlásili k tomu, aby od léta 2011 došlo k posílení Paktu stability a růstu a k zavedení nového rámce pro makroekonomický dohled.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality