Institucionální záležitosti v listopadu 2011

06.12.2011
Euroskop

V eurozóně to (stále) vře, Komise chce přísný dohled nad národními rozpočty i eurobondy, Dohodovací výbor dospěl ke konsensu ohledně rozpočtu na rok 2012

V eurozóně to (stále) vře

Euro Plus Pact: Report identifies tax issues for discussion

Press release 3129th Council meeting Economic and Financial Affairs, Brussels, 30 November 2011

Nejen eurozóna, ale celá EU zažívá v posledních měsících horké chvíle. Debatuje se, jak zachránit euro, jak EU více integrovat, jak nenechat padnout velké země typu Itálie, zda nezavést (přiznanou) dvourychlostní integraci ap. Finanční trhy nervózně přešlapují a země si půjčují za vyšší a vyšší úroky. Rozpadu eurozóny se děsí jak Západ, tak Východ. I ČR, která je závislá hlavně na exportu a německém trhu.

Pozadí

Schvalování navýšení pravomocí nástroje EFSF jednotlivými státy eurozóny, představení definitivního plánu řešení krize, návrhu na řízený bankrot Řecka odepsáním 50 % jeho dluhu u soukromých investorů, rekapitalizaci bank a návrhu otevřít a revidovat Lisabonskou smlouvu se rozsáhle věnoval již příspěvek z října 2011 (více v příspěvku „V eurozóně to vře, Institucionální záležitosti v říjnu 2011). Bouřivá jednání o osudu eura pokračovala i v listopadu 2011.

Klíčové a sporné body

Řecko, Portugalsko, Itálie, Španělsko

Situace je nejen v Řecku značně napjatá. Francie a Německo ve svém prohlášení 12. 11. 2011 zdůraznily, že Řecko by mělo implementovat slibovaná úsporná opatření. Během listopadu do Řecka také zavítali zástupci tzv. trojky, tedy Komise, ECB a MMF, aby zhodnotili situaci a doporučili uvolnění 8 mld. € z prvního balíku pomoci (z května 2010). Záměr Řecka implementovat výše zmíněná opatření a slibovanou částku získat potvrdil bývalý premiér Papandreu dopisem, který odeslal před zasedáním Rady ministrů financí 30. 11. 2011.

Odhaduje se, že v roce 2012 bude dluh Řecka představovat 198 % HDP.

Portugalsko přijalo 11. 12. 2011 návrh rozpočtu na rok 2012 v tak úsporné podobě, kterou ani Brusel a MMF nepožadovali. Návrh ruší 13. a 14. platy pro státní zaměstnance a důchodce s platem nad 1 000 € a zavádí o 30 minut delší pracovní den pro soukromý sektor. Díky parlamentní většině, kterou vláda disponuje, byl rozpočet schválen v prvním čtení.

Itálie a Španělsko bojují s úroky. V polovině měsíce Itálie zaplatí za desetileté dluhopisy úrok ve výši 7,01 %, Španělsko 6,29 %. Podle mnohých musí obě země co nejdříve obnovit důvěru trhů ve své ekonomiky. Na Itálii apelovaly také Spojené státy. Podle nich je pro zemi nejdůležitější, aby provedla strukturální reformy a nastartovala růst.

Změna smluv

Změny smluv (primárního práva) by měly být „omezené a krizové, což by v praxi mělo znamenat hlavně navýšení pravomocí Evropského soudního dvora (ESD).

Největším zastáncem tohoto kroku je Německo. Angela Merkelová plánuje navrhnout změny smluv na summitu 8.-9. 12. 2011 tak, aby ESD získal větší pravomoci v otázkách kontroly rozpočtů jednotlivých členů eurozóny, pokud bude mít za to, že nadměrně utrácejí. Tento postup by nemělo být možné přehlasovat národními parlamenty. V rámci Paktu stability a růstu by mělo dojít k zavedení „automatických sankcí.

Francouzský prezidentský kandidát Francois Hollande prohlásil, že tento návrh nepodpoří. To jej staví do opozice k německému řešení krize. Hollande, kandidát socialistů, v průzkumech veřejného mínění mezi kandidáty na prezidenta Francie vede a v případě svého zvolení v květnu 2012 chce v této otázce přesvědčit Německo, aby respektovalo požadavky Francie. Navrhuje navýšit mechanismus EFSF, zavést eurodluhopisy (eurobondy; viz níže) a daň z finančních transakcí či podpořit ECB, aby aktivněji nakupovala národní dluhopisy.

Britský premiér David Cameron nepovažuje za nutné smlouvy měnit. Pokud ale vyjádří podporu částečným změnám, bude to výměnou za zlepšení podmínek Velké Británie, a to zejména ve věci posílení britského opt-outu z pracovního práva EU (ve hře je dlouhodobě např. otázka maximální týdenní pracovní doby). Cameron se potýká se skupinou ve své Konzervativní straně požadující referendum o setrvání Velké Británie v EU, a proto se chce referendu kvůli změnám smluv vyvarovat. Angela Merkelová jej na jednání 18. 11. 2011 ujistila, že změny by se týkaly primárně členů eurozóny, ale schválit by je musely všechny země Unie.

Změny smluv označil za důležitou k zachování stability eurozóny také předseda Komise José Barroso. Měly by vést k potvrzení toho, že euro je nevratitelné a že všechny státy eurozóny a celá EU zůstávají v obraně společné měny jednotné.

Poslanci napříč frakcemi EP jednali o možnostech změn smluv 30. 11. 2011 a vyjádřili potřebu být do procesu plně zapojeni. Poslanci sice prohlásili, že změna smluv povede k „rozptýlení pozornosti, ale na druhou stranu se na tento zásah připravují. Debatuje se také o ustavení konventu. Ten je svoláván vždy za účasti EP, národních parlamentů, Komise a Rady, pokud dochází změnou smluv k přenosu pravomocí na EU.

Předseda EP Jerzy Buzek zdůraznil, že voličům je změny smluv potřeba řádně vysvětlit a omezit ji pouze na posílení ekonomické stability.

Irsko se ale obává, že by případné referendum, které by muselo vyhlásit, bylo neúspěšné.

Pokud by změna smluv nebyla možná na úrovni EU-27, Německo bude s největší pravděpodobností prosazovat mezivládní smlouvy mezi jednotlivými členy eurozóny.

EFSF

Poslanci EP zaútočili na záchranný nástroj EFSF a jeho nedostatečnost při čelení současné dluhové krizi. Reagovali tak na narůstající úrokové sazby, za které si půjčuje Francie, jež jsou o 2 procentní body vyšší než pro Německo. To investory znepokojuje a odrazuje od půjčování si právě z EFSF, jehož je Francie jedním z největších garantů. EFSF zaregistroval nárůst sazeb i přesto, že na konci října 2011 členské státy přislíbily navýšit záruky fondu na 1 trilion € (více v příspěvku „V eurozóně to vře, Institucionální záležitosti v říjnu 2011). Eurozóna je pomocí svého záchranného fondu EFSF připravena garantovat dluhopisy členských zemí do 20-30 % jejich výše. To mělo nalákat soukromé investory a bohaté fondy hlavně z Asie. Prozatím platí, že chudší státy sanuje ECB, která kupuje jejich dluhopisy, za které již zaplatila 187 mld. €. V současnosti se finalizují technické detaily nově upraveného nástroje EFSF, aby mohl začít fungovat již od začátku roku 2012.

Hlubší integrace (a řešení navrhovaná Německem)

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy mnohé překvapil svým výrokem o dvourychlostní Evropě. Pronesl to před studenty 8. 11. 2011 ve Štrasburku. Uvedl, že silná měna nemůže existovat bez ekonomické konvergence a integrace. EU rozdělil na 17 států majících euro, které by tvořily jakousi volnou konfederaci, a zbylých 10 zemí, které euro nepoužívají.

Podle mnohých komentátorů jsou slova prezidenta zarážející proto, že chce vytvořit jakousi protekcionistickou eurozónu, která se od zbylé EU odtrhává. V komentáři z kraje listopadu 2011 pak také prohlásil, že v eurozóně není dostatek integrace, ale ve zbylé EU jí je až příliš. Pozorovatele to vede k úvahám, že Sarkozy by rád vytvořil „menší EU pro vybrané členy se silným vlivem protekcionistické Francie a Německa – a vedle by existovala „EU druhá.

Předseda Komise José Barroso 9. 11. 2011 uvedl, že všechny země EU by v budoucnu měly přijmout euro, jelikož je „srdcem EU. Podle Barrosa by země, které euro přijmout nechtějí, neměly brzdit rozvoj těch, které je chtějí. Rozdělená EU ale nebude fungovat.

Barroso 23. 11. 2011 také zveřejnil další balík na zavedení ekonomické vlády (viz níže), který reaguje na současnou krizi posílením integrace eurozóny. Balík by měl EU poskytnout mj. pravomoci při tvorbě národních rozpočtů.

Německo je klíčovým hráčem v zápase o budoucnost eurozóny a společné měny. Podle mnohých je tím, kdo rozhoduje o výsledku. Angela Merkelová nicméně na konci listopadu 2011 uvedla, že překonání krize eura potrvá několik let a nelze očekávat žádná unáhlená a okamžitě účinná opatření. Německo a Francie se také rozhodly, že nebudou poskytovat žádná vyjádření ohledně kroků ECB, aby nevyvolali dojem, že ECB jedná pod politickým tlakem.

Německá CDU nicméně přijala 14. 11. 2011 nezávaznou zprávu, ve které navrhuje za německou stranu několik řešení:

Omezenou úpravu smluv s cílem zpřísnit ekonomickou vládu. Tento krok potvrdila CDU 15. 11. 2011.

Dobrovolné opuštění eurozóny pro státy, které nemohou nebo nejsou schopny plnit kritéria stability. (V současné době není nijak definováno, jak eurozónu opustit. Možný je pouze odchod z EU jako takové.)

Přímou volbu předsedy Komise voliči EU, jehož reprezentativní role EU by se doplňovala s předsedou Evropské rady.

Politickou unii s demokratickým bikamerálním politickým systémem, kde je EP volen přímo a reprezentuje lid a Rada ministrů reprezentuje členské státy. Obě komory by měly právo iniciovat legislativu. Křesla by byla rozdělena podle lidnatosti jednotlivých zemí. (Německo je nejlidnatější zemí.)

Nesouhlas se zavedením eurobondů. Podle Merkelové by to bylo v rozporu s německou ústavou.

Pakt Euro plus

Členské státy eurozóny, které se podílejí na Paktu euro plus, schválily na svém zasedání 30. 11. 2011 zprávu, kterou vypracovalo polské předsednictví a která se týká zejm. koordinace daňových politik zemí EU. Dokument představí na summitu Evropské rady 9. 12. 2011.

Pakt euro plus byl vytvořen v březnu 2011 23 členskými státy EU (k paktu se nepřipojila Velká Británie, ČR, Švédsko a Maďarsko) a má posílit větší konkurenceschopnost, hospodářský růst a prohloubit soudržnost. Pakt je otevřen všem členům EU (více v příspěvku „EU přijala tzv. Pakt euro plus, Institucionální záležitosti v březnu 2011).

Pakt v sobě zahrnuje oblast koordinace daňových politik a strukturovaný dialog mezi členskými státy. Přijatá zpráva vznikla na popud Evropské rady z června 2011.

Zpráva identifikovala tyto oblasti k diskuzi:

  • vyhnutí se špatným postupům (bad practices);
  • boj proti daňovým únikům;
  • výměna nejlepších zkušeností;
  • mezinárodní koordinace.

Zpráva počítá s vytvořením jakéhosi kodexu zdanění pro třetí země, a to hlavně pro některé daňové režimy Švýcarska. Vznikl by také seznam třetích zemí, které nerespektují princip „dobrého zdanění. Několik států také trvá na tom, aby se dosáhlo kompromisu nad rozšířením oblastí, ve kterých se uplatňuje směrnice o dani z úspor (mělo by jít mj. o Švýcarsko, Andorra, San Marino, Monako a Lichtenštejnsko). Otevření této debaty nicméně zablokovaly Lucembursko a Rakousko.

Předpokládaný další vývoj

Ve dnech 8.-9. 12. 2011 se uskuteční summit Evropské rady. Především na něm se bude opět jednat o způsobu, jakým řešit (dluhovou) krizi EU a eurozóny.

Odkazy

Komise chce přísný dohled nad národními rozpočty i eurobondy

Communication from the Commission. Annual Growth Survey 2012 (COM(2011)815)

Green paper on the feasibility of introducing Stability Bonds (COM(2011)818)

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on the strengthening of economic and budgetary surveillance of Member States experiencing or threatened with serious difficulties with respect to their financial stability in the euro area (COM(2011)819)

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on common provisions for monitoring and assessing draft budgetary plans and ensuring the correction of excessive deficit of the Member States in the euro area (COM(2011)821)

Komise 23. 11. 2011 uveřejnila další balík návrhů zaměřených na řešení „3 vzájemně propojených výzev, jimž čelí zejm. eurozóna: (1) rozdílný a celkově nevýrazný růst a výkonnost v oblasti zaměstnanosti; (2) nedostatečně koordinované a disciplinované rozpočtové politiky a (3) nestabilní trhy se státními dluhopisy, které trpí nedostatkem likvidity.

Klíčové a sporné body

Balík obsahuje 4 prvky: (1) roční analýzu růstu na rok 2012 (Annual Growth Survey; AGS; priority pro rok 2012); (2) 2 nařízení na zpřísnění hospodářského a rozpočtového dohledu v eurozóně a (3) zelenou knihu o stabilizačních dluhopisech.

Pokud jde o priority na rok 2012 (doplněné čtyřmi přílohami), členské státy by se měly zaměřit na 5 otázek: (1) provádění diferencované fiskální konsolidace, která bude brát ohledy na růst; (2) obnovení běžného úvěrování ekonomiky; (3) podporu růstu a konkurenceschopnosti; (4) boj proti nezaměstnanosti a sociálním důsledkům krize a (5) modernizaci veřejné správy.

Komise vidí deficit zejm. v tom, že členské státy se soustředí na krátkodobá opatření (záchrana eura, rozpočtové škrty) a zpravidla opomíjejí ta dlouhodobější (zaměstnanost, daňové reformy ap.). Komise také členským státům doporučuje, jak navýšit chybějící příjmy. Měly by krom jiného zvážit daňové prázdniny a jiné daňové úlevy, pokud je uplatňují, a rozšířit daňové základy – namísto „svévolného (arbitrarily) zvyšování sazeb. Podle Komise by se rovněž mělo zdanění přesouvat od přímého zdanění příjmů fyzických a právnických osob k nepřímému zdanění spotřeby (DPH, spotřební daně), majetku a/nebo znečištění životního prostředí (tzv. ekologické daně) a odkázala na své dosavadní i očekávané legislativní iniciativy na tomto poli (více v příspěvku „Komise navrhuje zavést CCCTB, Daně v březnu 2011, v příspěvku „Komise předložila návrh na revizi směrnice o zdanění energetických produktů, Daně v dubnu 2011, v příspěvku „Komise předložila návrh na zavedení daně z finančních transakcí, Daně v září 2011).

Roční analýza růstu by měla být podkladem pro druhý tzv. evropský semestr (více v příspěvku „Komise zahájila evropský semestr výroční zprávou o růstu, Institucionální záležitosti v lednu 2011), ale i pro jednání Evropské rady 9. 12. 2011 a 1.-2. 3. 2012.

Oba návrhy nařízení, založené na čl. 136 Smlouvy o fungování EU, stavějí na tzv. šestibalíku, tj. textech, jež mají od prosince 2011 nově zpřísnit Pakt stability a růstu a výrazně kvalitativně pozměnit dosavadní měnovou integraci v EU (více v příspěvku „EP a Rada dosáhly kompromisu stran rozpočtových pravidel v eurozóně, Institucionální záležitosti v září 2011).

Komise navrhuje posílit koordinaci a dohled nad rozpočtovými procesy všech členských států eurozóny, zvláště těch (1) s nadměrnými schodky, (2) s vážným rizikem finanční nestability a/nebo (3) těch, které se účastní programu finanční pomoci (např. Řecko, Irsko, Portugalsko). Země eurozóny by měly mj. obligatorně (do 15. 10.) předkládat podrobné návrhy svých rozpočtů Komisi, která by mohla požadovat, aby tyto návrhy byly přepracovány ještě před schválením národními parlamenty (do dubna by měly země eurozóny předkládat své 3leté rozpočtové výhledy, v ideálním případě by měla být povolená výše deficitů/míra zadlužení zakotvena v ústavách členských států eurozóny; více zde).

Návrhy rozpočtů by podle Komise měly být založeny na odhadech vývoje ekonomiky od nezávislých subjektů. Celý tento proces – včetně případných jednostranných inspekcí Komise a/nebo ECB přímo v členských státech čerpajících finanční pomoc – by měl probíhat veřejně a za hlasování kvalifikovanou většinou (tvořenou členy eurozóny). Nařízení by mělo definovat také přísnější požadavky na podávání zpráv (co 6 měsíců) zeměmi eurozóny, které se účastní postupu při nadměrném schodku.

Zelená kniha o stabilizačních dluhopisech předkládá 3 možnosti zavedení společných emisí unijních dluhopisů (tzv. eurobondů či „stabilizačních dluhopisů) včetně analýz jejich finančních a právních dopadů a přesného časového harmonogramu (z hlediska objemu a likvidity eurobondů se Komise inspirovala „celoamerickými dluhopisy v USA). To vše za předpokladu zpřísnění rozpočtové disciplíny v eurozóně.

Jaké eurobondy? Varianty navržené Komisí v zelené knize o stabilizačních dluhopisech

Varianta 1

Varianta 2

Varianta 3

Hlavní charakteristiky

Míra náhrady národních dluhopisů unijními

Plná

Částečná

Částečná

Struktura záruk

Společné a individuální

Společné a individuální

Posílená individuální (Several with enhancements)

Nejdůležitější dopady

z hlediska nákladů

na eurobondy

2. členských států

Průměrný (medium) pozitivní efekt díky ohromné likviditě kompenzované ovšem velkým morálním hazardem

2. Velký přínos, zejm. pro země s horším ratingem

Průměrný (medium) pozitivní efekt díky průměrné (medium) likviditě a omezenému morálnímu hazardu

2. Menší přínos pro země s horším ratingem, a tedy přetrvávající tržní tlak na ně

Průměrný (medium) pozitivní efekt, nižší likvidita, zodpovědnější (sounder) politika díky zpřísnění disciplíny

2. Žádný dopad a větší tržní tlak na země s horším ratingem

z hlediska morálního hazardu (bez předchozího zpřísnění rozpočtové disciplíny)

Vysoké

Střední, ale velký tlak trhu na zpřísnění rozpočtové disciplíny

Nízké, velký tlak trhu na zpřísnění rozpočtové disciplíny

z hlediska finanční integrace v EU

Vysoké

Střední

Střední

z hlediska atraktivity EU na globálních finančních trzích

Vysoké

Střední

Střední

z hlediska stability finančních trhů

Vysoké

Vysoké, ale „výzvy (challenges) v případě neudržitelných (unsustainable) úrovní emisí národních dluhopisů

Nízké, ale i tato varianta můžev současné krizi pomoci, bude-li implementována rychle

Právní dopady

Pravděpodobná změna smluv

Pravděpodobná změna smluv

Změny smluv netřeba, postačí změny sekundárního práva

Časový horizont nezbytný k implementaci

Dlouhodobý

Střednědobý až dlouhodobý

Krátkodobý

Zdroj: European Commission Green Paper on the feasibility of introducing Stability Bonds (MEMO/11/820), upraveno

Nejambicióznějším řešením by bylo celkové nahrazení dluhopisů členských států eurobondy. Zjednodušeně řečeno, zadlužené státy eurozóny se zhoršeným ratingem by se mohly „skrýt před vysokými poplatky za obsluhu svého dluhu tím, že by jim příznivější podmínky poskytovaly země méně zadlužené. Ty by se za ně de facto zaručily a dobrovolně přijaly vlastní zhoršenou pozici vůči potenciálním věřitelům (v případě Německa by údajně mohlo dojít ke zvýšení výnosu z „čistých eurobondů oproti výnosu ze samostatných německých dluhopisů o 0,5-2 procentní body, přičemž za kritický výnos, kdy se o státu, který dluhopisy vydává, hovoří jako o bankrotujícím, se obecně považuje 7 %). Druhou možností by byly eurobondy pouze coby doplněk národních dluhopisů. V obou případech by byly eurobondy garantovány i eurozónou jako celkem, což by znamenalo trojí: (1) relativně vysoké riziko morálního hazardu, (2) nutnost revize platné Lisabonské smlouvy, ale také (3) vyšší míru integrace dnešní eurozóny (bez ohledu na to, že by se de facto integroval především dluh, považuje Komise právě tuto skutečnost za klíčovou a pozitivní). Třetí varianta by zásahy do primárního práva EU nepožadovala, nezajišťovala by ale takové záruky jako řešení předchozí. Fakticky by šlo nejvýše o záruky obdobné dnešním zárukám poskytovaným EFSF.

Předložené návrhy jsou kontroverzní z mnoha důvodů. Tzv. eurobondy dlouhodobě nepodporuje zejm. Německo, protože podle něj nejsou řešením dluhové krize eurozóny, pouze jejím odsunutím na jinou (vyšší) úroveň (nehledě na fakt, že pokud by měly být efektivním nástrojem, musely by být zavedeny v řádu týdnů, což nelze, a muselo by být jednoznačně konstatováno, že ECB bude v celém „systému vystupovat jako „poslední věřitel /lender of last resort/; stále je také relevantní námitka, že eurobondy by v eurozóně/EU zvýšily riziko morálního hazardu). Německo v jeho názoru v poslední době podporuje např. Finsko či Itálie (resp. její nový předseda vlády a bývalý komisař Mario Monti, který dosud eurobondy otevřeně podporoval). Německo by snad bylo ochotno k zavedení společných dluhopisů, ale nikoliv ve formátu celé eurozóny, nebo dokonce EU, ale pouze v rámci skupiny „elitních zemí-členů eurozóny s nejvyšším ratingem. Nakolik jde ale ze strany Německa o taktický ústupek a nakolik o skutečný záměr není vzhledem k tomu, že se tato informace objevila koncem listopadu 2011 zatím jen v médiích, zcela jasné.

Obecně platí, že předložené návrhy mají potenciál vytvořit „ekonomickou vládu EU a výrazně oslabit rozhodovací procesy o klíčových normách (státních rozpočtech) v jednotlivých členských státech EU, byť národní parlamenty by měly mít při jejich schvalování i nadále „konečné slovo.

V EP návrhy podporují zejm. lidovci a socialisté, naopak konzervativci jsou striktně proti. I v EP se ale (napříč frakcemi) objevují pochybnosti o legitimitě EU kontrolovat členské státy (mj. vydáváním eurobondů).

Předpokládaný další vývoj

Oba výše zmíněné legislativní návrhy by měly podléhat spolurozhodování Rady a EP.

K zelené knize o stabilizačních dluhopisech byla zahájena veřejná konzultace, která by měla být otevřena do 8. 1. 2012.

V únoru 2012 by měla Komise dát najevo, kterou z navrhovaných variant podpoří legislativním návrhem.

Odkazy

Dohodovací výbor dospěl ke konsensu ohledně rozpočtu na rok 2012

Press Release: 3126th Council meeting Economic and Financial Affairs (Budget) and Conciliation Committee, Brussels, 18 November 2011 (17016/11)

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2011 o společném návrhu schváleném dohodovacím výborem v rámci rozpočtového procesu pro rok 2012

Zástupci Rady a EP dospěli 18. 11. 2011 v rámci jednání dohodovacího výboru ke konsensu, stran rozpočtu na rok 2012. Konsensus má podobu omezeného nárůstu plateb oproti roku 2011 o necelá 2 %, což odpovídá variantě, kterou prosazovala Rada. Nebude se tak opakovat situace z konce roku 2010, kdy jednání dohodovacího výboru zkrachovala.

Pozadí

Návrh rozpočtu pro rok 2012 Komise zveřejnila v dubnu 2011. Návrh počítal s výdaji v platbách ve výši 132,7 mld. € (cca 1,01 % HND EU) a s výdaji v závazcích ve výši 147,4 mld. € (1,12 % HND EU). Oproti roku 2011 se tedy jednalo o ná­růst v platbách o 4,9 % a v závazcích o 3,7 % (více v příspěvku „Komise před­ložila návrh rozpočtu pro rok 2012).

Rada přijala společný postoj k návrhu rozpočtu EU v červenci 2011. Podle očekávání (s odvoláním na ekonomickou situaci v EU a úsporná opatření v řadě členských zemí) navrhla další úspory a snížení nárůstu výdajů na pouhá 2 % ve srovnání s rokem 2011, což přibližně odpovídá vývoji inflace. Spíše než s nárůstem výdajů oproti roku 2011 tak Rada počítala se zmražením výdajů předcházejícího roku. Škrty měly nejvíce postihnout výdaje v Kapitole 1 týkající se podpory konkurenceschopnosti a kohez­ní politiky, včetně plánovaných výdajů na podporu výzkumu, vzdělávání, na projekty v oblasti dopravy, výdaje Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) a v menší míře i výdaje Evropského sociál­ního fondu (ESF) a Kohezního fondu. S úsporami oproti původnímu návrhu Komise Rada počítala ve všech výdajových kapitolách včetně SZP (více v příspěvku „Rada přijala pozici k návrhu rozpočtu EU na rok 2012).

EP na plenárním zasedání 26. 10. 2011 ovšem přijal usnesení k návrhu rozpočtu na rok 2012 pozmě­něnému Radou. Většinou 431 hlasů podpořil navýšení výdajů o více než 5 % (o 6,6 mld. €) a v některých výdajových položkách dokonce překročil i návrhy Komise. Vzhledem k tomu, že podle Lisabonské smlouvy probíhá hlasování o rozpočtu EU na základě spolurozhodovací procedury, bylo nutné podobně jako v roce 2010 zahájit smírčí řízení v dohodovacím výboru za účasti stejného počtu zástupců Rady i EP a také zástupců Komise (více v příspěvku „EP přijal usnesení týkající se rozpočtu na rok 2012).

Pozorovatelé si kladli otázku, zda bude průběh dohodovacího výboru podobný jako v roce 2010, kdy jednání konsensus nenašla, a původní návrh rozpočtu byl tedy zamítnut. EU tehdy hrozilo hospodaření dle rozpočtového provizoria. Tento vývoj ovšem do velké míry souvisel s tím, že EP v roce 2010 spojil hlasování o rozpočtu na rok 2011 také s jinými otázkami, především s požadavkem posílení vlastních pravomocí při rozhodování o změnách platné finanční perspektivy 2007-2013 a při rozhodování o podobě nové finanční perspektivy na období 2014-2020.

EP se tehdy nakonec podařilo dosáhnout menších ústupků ze strany Rady a Komise za cenu jeho souhlasu s „novým (kosmeticky upraveným) návrhem rozpočtu. Komise však nakonec předložila prakticky totožný návrh znovu a EP jakožto jedna z klíčových institucí si vysloužil tvrdou kritiku za to, že na obranu vlastních zájmů zbytečně vyhrotil situaci, a to v podmínkách, kdy se EU již potýkala s počínající dluhovou krizí eurozóny (více v příspěvcích „Jednání dohodovacího výboru o rozpočtu pro rok 2011 ztroskotala, a v příspěvku „EP na prosincovém plénu nakonec schválil nový návrh rozpočtu pro rok 2011). Vzhledem k tomu, že podobný scénář požadavků letos EP nenastolil, neočekával se ani stejně dramatický vývoj jako v loňském roce.

Klíčové body a stav projednávání

Zástupci EP a Rady se shodli na variantě, která je blízká společnému postoji Rady. Celkový objem plateb pro rok 2012 je tak nižší, než navrhovala Komise a má dosahovat 129,088 mld. €. Oproti roku 2011 tedy dochází k nárůstu plateb o 1,86 %, což je navýšení ještě nižší, než předpokládaná míra inflace. Výsledek je tedy ještě úspornější, než se původně očekávalo, vzhledem k tomu, že pro rok 2012 je v EU předpokládán nárůst inflace o 2 %. Konsensus dohodovacího výboru tak vyšel vstříc především požadavkům členských států, jejichž „vyrovnávací příspěvky do rozpočtu EU vypočítávané na základě HND tvoří dnes 75 % příjmů rozpočtu EU. V době, kdy členské státy v rámci úspor seškrtávají své rozpočty, je logické, že mají zájem spíše na nižších příspěvcích do rozpočtu EU.

Plánované platby v roce 2012 z rozpočtu EU tedy zůstávají ještě o více než 12 mld. € pod stropem, který pro následující rok plánovala finanční perspektiva 2007-2013. Tato částka se stává rezervou, která je určena pro případné nepředvídané situace.

Závazky, které se týkají několikaletých programů financovaných z rozpočtu EU, mají pro rok 2012 dosahovat částky 147,232 mld. €. I závazky tedy zůstávají pod stropem, který stanovovala finanční perspektiva, a to o částku 1,2 mld. €.

Pokud jde o konkrétní výdajové položky, v některých případech kompromis posiluje závazky, a to i oproti původnímu návrhu Komise. Dotýká se to především Kapitoly 1a (Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost). Dodatečných 100 mil. € zde bylo přidáno na financování programu výzkumu jaderného štěpení ITER. Navýšení závazků se v této kapitole potom týká především programů, které mají sloužit stimulaci růstu a vytváření nových pracovních míst (v souladu se strategií Evropa 2020), jako je 7. rámcový program pro vědu a výzkum, kde byly závazky významným způsobem navýšeny o téměř 100 mil. €. Dále se navýšení závazků týká např. programu na podporu celoživotního vzdělávání nebo programu Erasmus Mundus. Podporu závazků v oblasti stimulace růstu a vytváření pracovních míst prezentovali jako svoji prioritu především zástupci EP.

V Kapitole 2 (Uchování a řízení přírodních zdrojů), která zahrnuje SZP, byly mírně navýšeny závazky u programu na podporu školního mléka (o 9 mil. €), v Kapitole 3a (Svoboda, bezpečnost a spravedlnost) byla v závazcích oproti návrhu Komise více podpořena agentura Frontex, Evropský fond pro uprchlíky či program Daphne, který má složit k prevenci násilí a k podpoře určitých ohrožených skupin, jako jsou děti, ženy či mládež. V Kapitole 3b (Občanství) byl nad rámec závazků původního návrhu Komise podpořen program Mládež v akci. V Kapitole 4 (EU jako globální partner) byly navýšeny závazky v položkách, které se týkají Asie a Latinské Ameriky, a v Kapitole 5 (Administrativa) jsou dodatečné výdaje přesahující 13 mil. € určeny na pokrytí předpokládaného vstupu Chorvatska do EU.

Rozpočet pro rok 2012 – výsledek kompromisu dohodovacího výboru (v mld. €)

Kompromis dohodovacího výboru (platby)

Kompromis dohodovacího výboru (závazky)

Rozpočet 2011 – srovnání (platby)

Rozpočet 2011 – srovnání (závazky)

1. Udržitelný růst

55,3

67,5

53,3

64,5

1a Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost

11,5

14,8

11,6

13,5

1b Soudržnost pro růst a zaměstnanost

43,8

52,8

41,7

51,0

2. Ochrana a řízení přírodních zdrojů

57,0

60,0

56,4

58,7

3. Občanství, svoboda, bezpečnost a spravedlnost

1,5

2,1

1,5

1,8

4. EU jako globální hráč

7,0

9,4

7,2

8,8

5. Administrativa

8,3

8,3

8,2

8,2

CELKEM

129,1

147,2

126,5

141,9

Jako % z HND

0,98%

1,12%

1,01%

1,13%

Zdroj: Evropská komise (Frequently Asked Questions: EU Budget 2012 in a nutshell, MEMO/11/813)

Předpokládaný další vývoj

Konsensus dohodovacího výboru musely ještě formálně schválit Rada i EP. Rada tak učinila 30. 11. 2011, EP odhlasoval usnesení o rozpočtu na rok 2012 na plenárním zasedání 1. 12. 2011.

Jak zástupci EP (především zpravodajka rozpočtového návrhu Francesca Balzani), tak zástupci EK (především komisař pro rozpočet Janusz Lewandowski) sice přivítali, že ke konsensu došlo, varovali ale před tím, že zdroje pro příští rok nemusejí při úsporné variantě stačit. Delegaci EP při dohodovacím výboru vedl francouzský poslanec Alain Lamassoure, který u příležitosti přijetí rozpočtu na plénu EP prohlásil, že je sice dobře, že se podařilo ušetřit na výdajích a současně zachovat jako prioritu stimulaci růstu a vytváření pracovních míst, v budoucnosti však podle něho bude nutné upravit především systém vlastních zdrojů rozpočtu EU, což by mělo ukončit spory o výši výdajů mezi Komisí a EP na jedné straně a členskými státy zastoupenými v Radě na straně druhé.

Návrh na zavedení nového „vlastního zdroje v podobě daně z finančních transakcí podala pro nové období 2014-2020 Komise (více v příspěvku „Komise předložila návrh na zavedení daně z finančních transakcí). Prozatím jde o kontroverzní otázku, který si vyžádá ještě rozsáhlou debatu mezi klíčovými institucemi, europoslanec Lamassoure však už nyní varuje, že bez reformy systému vlastních zdrojů nebude ani nová finanční perspektiva. Indikační debata o návrhu nového rozpočtového zdroje prozatím probíhá na různých úrovních Rady, v listopadu 2011 byl návrh (prozatím neúspěšně) projednáván např. v Coreper.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality