Zjednodušení dědického řízení mezinárodního rozměru v EU

23.10.2009
Euroskop

Komise 14. října 2009 předložila návrh nařízení, jehož cílem je významně zjednodušit dědické řízení mezinárodního rozměru v EU.

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on jurisdiction, applicable law, recognition and enforcement of decisions and authentic instruments in matters of succession and the creation of a European Certificate of Succession (KOM(2009)154)

1. Legislativní pozadí

Snaha Evropské unie řešit otázku mezinárodního dědictví existuje nejpozději od Vídeňského akčního plánu z roku 1998. Stejně tak Haagský program vyzývá k regulaci dědického práva, včetně vystavení dědických osvědčení, registrace testamentů, určení dědické příslušnosti atd. Celá problematika naráží na de facto omezení volného pohybu osob ve společném trhu. Účastník dědického řízení nemá jistotu, že verdikt jednoho soudu bude uznán v jiném státě EU. Jedná se především o rozdílnost materiálně-právních pravidel stejně jako předpisů o mezinárodní příslušnosti a o aplikovatelnosti práva, problém představuje také množství úřadů, které mohou být do mezinárodního dědického řízení zaangažovány. Evropská unie přitom uznává jako jedno ze základních lidských práv právo na soukromý majetek, a proto vznikl daný legislativní návrh. Rozdíly mezi národními systémy mezinárodního práva soukromého a hmotného práva dědického vede k dlouhým a finančně náročným dědickým řízením, přičemž reálné postavení dědiců je nepříjemně komplikováno.

Jedním z důvodů vypracování návrhu je fakt, že platné nařízení v dané oblasti (č. 44/2001) o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech se prakticky netýká mezinárodních dědických řízení.

V Unii se každý rok otevírá asi 450 tis. dědických řízení s mezinárodním prvkem v celkové hodnotě majetku asi 120 mld. €.

O předložení návrhu původně usilovalo o české předsednictví v Radě, nakonec se však přípravy prodloužily a úspěšné bylo až následující předsednictví švédské.

2. Klíčové obsahové body návrhu

Dědictví vyřeší úřady země, na jejímž území měl zůstavitel těsně před svojí smrtí statut trvalého pobytu.
Zůstavitel má právo učinit před smrtí deklaraci, kterou pověří úřady země, kde má občanství, řešením dědického řízení. To zásadním způsobem řeší problém soudní příslušnosti.
Těsně po smrti zůstavitele se sice věc automaticky předává úřadům země jeho trvalého pobytu, ty ale samy sebe prohlásí za nepříslušné vyřizovat dané dědictví, pokud se během osmi týdnů vyřizování dědictví ujmou úřady země, kterou si pro tento případ zvolil zůstavitel. Vylučuje se tedy možnost, že by dědické řízení probíhalo naráz u více soudů, resp. že by rozhodnutí jednoho soudu nebylo uznáno v jiném členském státě.
Pokud zůstavitelem určený soud uzná, že je pro celé dědické řízení a jmenovitě pro dědice lepší, aby se celá pozůstalost projednala u soudu jiného státu, může se svého práva projednat případ vzdát. Lze totiž uvažovat o možnosti, že celý zbytek rodiny žije v jiném členském státě, nebo o eventualitě, že zůstavitel navíc ve svém novém místě pobytu bydlel jen krátce před smrtí.
Zavedení Evropského osvědčení o dědictví. Tato listina má dokládat autentičnost dědice, případně prokazovat autentičnost správce dědictví. Zároveň však toto osvědčení nenahrazuje stávající platná osvědčení členských států EU.
V případě, že zůstavitel měl své bydliště v nečlenské zemi EU a jeho majetek vykazuje prokazatelné vazby na Společenství, požívají dědici právní ochranu Společenství.

3. Stav legislativního procesu

Legislativní proces je na samotném začátku, doposud se nevyjádřily žádné další instituce. Předložení návrhu předcházela široká konzultace v rámci orgánů EU i široké veřejnosti. Kromě toho Komise v březnu 2005 zveřejnila zelenou knihu týkající se dědického práva, ke které jí bylo zasláno asi 60 příspěvků. Následně se v listopadu 2006 konalo veřejné slyšení. Mezi lety 2006-2008 se z pověření Komise sedmkrát sešla odborná skupina. 30. června 2008 Komise zorganizovala sezení s národními experty.

4. Očekávaný vývoj

Po přijetí byl návrh z Komise zaslán Evropskému parlamentu a Radě, a to v souladu s procedurou spolurozhodování. Rozdílné právní tradice jednotlivých členských států však naznačují, že projednávání návrhu nemusí být právě rychlé a může trvat po dobu několika předsednictví. Samotné projednávání předlohy v Radě by však podle náznaků švédského předsednictví mohlo začít již příští měsíc. V souladu s danou procedurou přijde nejprve závazné institucionální stanovisko ze strany Evropského parlamentu, které následně projedná Rada. Časový harmonogram však nelze zatím předvídat.

Připojené dokumenty: SEK(2009)410, SEK(2009)411

Právní báze: čl. 61 a čl. 67 odst. 5 Smlouvy o založení ES revidované Smlouvou z Nice

Procedura: spolurozhodování

Odpovědné generální ředitelství Komise: Spravedlnost, svoboda a bezpečnost

Odpovědný výbor Evropského parlamentu: neurčen

Odpovědná formace Rady: neurčena

Seznam odkazů

Dokumenty

Monitoring legislativního procesu