Vnitřní trh v únoru 2013

05.03.2013
Euroskop

EP a Rada se konečně shodli na nových pravidlech kapitálové přiměřenosti bank (a omezení bonusů pro bankéře)

EP a Rada se konečně shodli na nových pravidlech kapitálové přiměřenosti bank (a omezení bonusů pro bankéře)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky (KOM(2011)452)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky a o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu (KOM(2011)453)

Zástupci Rady a EP se 27. 2. 2013 po měsících formálních i neformálních jednání shodli na kompromisu týkajícím návrhů o kapitálové přiměřenosti bank a omezení bonusů pro bankéře.

Pozadí

Komise balík 2 rozsáhlých návrhů (celkem čítají 691 stran!), jež by měly v EU implementovat tzv. dohodu Basel III, výstup Basilejského výboru pro bankovní dohled, uveřejnila v červenci 2011 (více v příspěvku „Komise uveřejnila návrhy na implementaci dohody Basel III v EU“, Vnitřní trh v červenci 2011).

Basilejský výbor pro bankovní dohled v září 2010 oznámil, že finanční instituce (zejm. banky působící primárně mezinárodně) by měly mezi lety 2013–2015 kvůli zvládání potenciálních krizí navýšit své rezervy z 2,5 % alespoň na 7 %, aby do budoucna nebylo nutné je saturovat z veřejných prostředků (Komise v dané souvislosti dosud schválila státní podporu finančním institucím ve výši 4,1 bil. €, z čehož více než 2 bil. € byly alokovány v letech 2008–2009).

Doporučení záhy získalo podporu G20, přičemž EU (Komise) dala najevo, že hodlá být ještě „ambicióznější“, kupř. pokud jde o sankce za nedodržení předepsaných požadavků nebo tím, že Basel III uplatní na všechny banky a investiční společnosti působící na jejím území – ne však na pojišťovny a investiční fondy („mezní případy“, kdy banky tvoří konglomerát např. s pojišťovnami, by měla řešit další revize směrnice č. 2002/87, tzv. FICOD Directive. V pozadí stojí mj. i snaha Komise dosáhnout situace, kdy banky budou samy dostatečně silné, aby nepodléhaly destabilizaci po negativním hodnocení nějakou (americkou) ratingovou agenturou, popř. aby snáze procházely tzv. zátěžovými testy.

Komise tvrdí, že ideální stav nastane, pokud Basel III implementují (alespoň) všechny země G20. Minimálně s USA vede v tomto směru dialog – na platformě EU-US Financial Markets Regulatory Dialogues.

Komise si od implementace dohody Basel III v EU slibuje, že banky v Evropě budou „silnější a zodpovědnější“, tj. že navýšením rezerv (sumárně o 460 mld. € od 1. 1. 2013 do 1. 1. 2019) dojde (1) k posílení odolnosti celého bankovního sektoru v EU (celkem cca 8 300 bank, z čehož 13 % jsou družstevní záložny), (2) ke snížení eventuality propuknutí jeho vážné krize až o 70 %, (3) ke zvýšení HDP EU o 0,3–2 procentní body ročně, přičemž (4) bude zajištěno, že banky budou i nadále „financovat hospodářskou aktivitu a růst“ (reálná evropská ekonomika je v porovnání např. s americkou výrazně závislá na bankovních úvěrech).

Výbor ECON přijal svou pozici k návrhům jednomyslně v květnu 2012, stejně jako Rada. Ta ovšem svůj tzv. obecný přístup přijala až po předložení 4. návrhu dánského předsednictví a obtížných 16hodinových jednáních. Od té doby se zástupci EP a Rady scházeli (za moderace Komise) k nesčetným jednáním, aby dosáhli kompromisu.

Klíčové a sporné body

Zjednodušeně lze konstatovat následující: EP v rámci kompromisu „zvítězil“ ve věci bonusů pro bankéře a vyšší transparentnosti fungování bank, Rada pak (částečně) v otázce flexibility uplatňování pravidel týkajících se povinných bankovních rezerv (v závislosti na situaci na domácím, např. nemovitostním trhu toho kterého členského státu a bez ohledu na názor Komise).

Kompromis po bankách působících v EU požaduje, aby držely více kvalitnějšího kapitálu (Basel III takový kapitál určuje 14 kritérii; srov. čl. 26 návrhu nařízení), aby mohly odolávat budoucím otřesům samy, bez pomoci z veřejných prostředků. Současně s tím by se měl posílit i dohled příslušných národních i unijních orgánů (EBA) nad bankovními rezervami. Výsledkem by měl být jednotný soubor pravidel slučující všechny relevantní právní předpisy EU, zejm. směrnice č. 2006/48 a č. 2006/49 o kapitálových požadavcích (tzv. CRD Directives; obě ve znění pozdějších revizí), a omezující až na některé výjimky kompetence členských států, přičemž přísnější pravidla by se měla vztahovat na tzv. systémově významné finanční instituce (systemically important financial institutions; SIFIs).

Kapitálové rezervy by měly všechny banky (vedle minimálních 8% kapitálových požadavků poměřovaných rizikovostí aktiv dané finanční instituce; tzv. Common Equity Tier 1 neboli CET1) udržovat dvojí: 1. rezerva stejná pro všechny banky v EU (Capital Conservation Buffer; 2,5 %; rezerva budovaná za příznivých ekonomických okolností s cílem překonat potenciální obtíže trvající v řádu let; v případě jejího nenaplnění by měla být finanční instituce omezena při vyplácení dividend a bonusů), 2. „proticyklická“ rezerva určená na úrovni členských států (0–2,5 %; rezerva by měla být příspěvkem dané finanční instituce stabilitě bankovního sektoru daného členského státu jako celku; v případě jejího nenaplnění by měla být finanční instituce obdobně jako v předchozím případě omezena např. při vyplácení bonusů či při poskytování fakultativních příspěvků na penzijní připojištění svých zaměstnanců).

EP se při negociacích soustředil hlavně na to, aby přísnější kapitálové požadavky neznamenaly nižší míru úvěrování malých a středních podniků nebo tzv. start-upů (nových malých podniků s potenciálem brzkého vysokého růstu; tj. aby byly flexibilnější) a aby – v daných návrzích poněkud nesystematicky – bonusy bankéřům nepřesahovaly jejich fixní mzdy. Výsledná dohoda s Radou to – navzdory pozici Velké Británie, jednoho z bankovních center Evropy a světa – respektuje.

Nicméně pokud se 65 % akcionářů držících alespoň 50 % akcií příslušné banky (nebo 75 % akcionářů, není-li možné určit uvedené kvórum) vyjádří pro, bonusy pro bankéře by měly moci dosahovat až dvojnásobku jejich mzdy – s tím omezením, že alespoň čtvrtina bonusů by jim měla být zadržena minimálně na dobu 5 let, aby bankéři byli motivováni na problematiku „nahlížet z dlouhodobého hlediska“.

Fungování bank by dle kompromisu mělo být také transparentnější. Banky by měly každoročně (počínaje rokem 2015) uveřejňovat své zisky, daně, které odvedly, podporu, kterou obdržely, obrat a počet zaměstnanců. Již v roce 2014 by měla uvedené údaje obdržet Komise, která by na jejich základě měla připravit tzv. hodnocení dopadu a případně přijmout adekvátní legislativní akt (v přenesené pravomoci).

Předpokládaný další vývoj

Nová pravidla měla původně začít platit od 1. 1. 2013 (více v příspěvku „Komise předložila další konkrétní návrhy na vznik bankovní unie“, Institucionální záležitosti v září 2012). S jejich včasným přijetím ovšem neměla (a nemá) problém jen EU, ale např. i USA.

V následujícím období by měl být dojednaný kompromis formalizován a schválen jak Radou, tak EP (Radou patrně již v 5. 3. 2013, plénem EP nejspíše ve dnech 15.–18. 4. 2013), aby se nová pravidla mohla uplatnit od 1. 1. 2014.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality