Zaměstnanost a sociální věci v prosinci 2010

07.01.2011
Euroskop

Členské státy jsou proti delší plně placené mateřské dovolené, EP zamítl udělování jednotných povolení pro práci a pobyt, Komise: Druhé kolo konzultací o směrnici o pracovní době zahájeno

Členské státy jsou proti delší plně placené mateřské dovolené

Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (KOM(2008)637)

Rada 6. 12. 2010 odmítla prodloužení plně placené mateřské dovolené na minimálně 20 týdnů a otcovskou dovolenou v délce alespoň 14 dní, jak požaduje EP, a navrhla se vrátit k původnímu návrhu Komise.

Pozadí

Návrh je součástí tzv. rodinného balíku (balíku opatření pro zlepšení rovnováhy pracovního a rodinného života), jejž Komise uveřejnila v říjnu 2008. Formálně jde o revizi směrnice č. 92/85.

Dosavadní jednání o návrhu bylo velmi komplikované, zejm. v EP. V květnu 2009 plénum EP vrátilo zprávu Edite Estrela zpět k projednání ve výboru FEMM s odůvodněním, že zpravodajka do textu zakomponovala řadu kontroverzních pozměňovacích návrhů. Podruhé výbor FEMM o návrhu jednal v únoru 2010, ovšem plénum, jež mělo jeho výstup v březnu 2010 potvrdit, bylo odloženo kvůli zadání externí studie, jež měla zevrubně zhodnotit zavedení jednotného modelu mateřské dovolené v EU, resp. finanční dopady takového kroku. Plénum zprávu Edite Estrela nakonec podpořilo v říjnu 2010, přičemž původní návrh Komise výrazně zpřísnilo (více v příspěvku Zaměstnanost a sociální věci v říjnu 2010).

Klíčové body

Rada pozici EP zcela odmítla. Postavila se proti prodloužení mateřské dovolené ze 14 na 20 týdnů i proti zavedení práva matek na „plný plat (100 % platu za poslední měsíc nebo 100 % průměrného měsíčního platu) či za právo otců vybrat si (rovněž plně placenou) dvoutýdenní otcovskou dovolenou. Pokud bude o návrhu dále jednat, pak jedině o podobě, jež vzešla z Komise. A i ta by měla obsáhnout „překlenovací klauzuli, jež by členským státům umožnila definovat kratší mateřskou, pokud obecné požadavky směrnice splní jiný typ rodičovské dovolené. Tento krok podporuje krom Španělska, Švédska, Itálie, Slovenska, Rumunska a Estonska i komisařka Viviane Reding.

Komise původně navrhovala prodloužení mateřské dovolené na 18 týdnů a 100 % platu nepovinně pod dobu prvních 6 týdnů (příspěvek na druhou stranu měl být minimálně ve výši nemocenské v daném členském státě).

Stav projednávání

Proti posunům, jež návrh v EP zaznamenal, se postavilo Nizozemsko, prostřednictvím svých parlamentů pak Velká Británie, Dánsko, Francie či Malta. Obecně členské státy rozporovaly jak prodloužení mateřské, tak požadavek na plný plat v jejím průběhu. Pokud souhlasily s delší mateřskou, pak rozhodně nikoli s tím, že by to měla být unijní norma, kdo bude určovat formu a výši náhrad. Předmětem sporu je i otcovská dovolená. Krom toho, že ji EP do návrhu zařadil poněkud neorganicky, některé členské státy – např. Německo, Rakousko, Lucembursko či Irsko – ji nemají vůbec zavedenu.

Postoj ČR

Pokud jde o délku mateřské (ale i rodičovské) dovolené, patří ČR k zemím, kde je nejdelší v Evropě (28 týdnů, v případě narození více dětí i 37 týdnů). V tomto směru návrh pro ČR problematický není. Nepřijatelné jsou ovšem jeho finanční dopady, jež potenciálně hrozí nejen jí, ale většině členských států EU. (V ČR je v současnosti matkám poskytována peněžitá pomoc v mateřství, která je jednou z dávek systému nemocenského pojištění. Vyplácí se ve výši 70 % tzv. vyměřovacího základu.) I proto ČR 6. 12. 2010 podpořila neformální společnou deklaraci, jíž k otázce nákladů nové směrnice podepsala mj. Velká Británie, Dánsko, Estonsko, Německo, Nizozemsko, Slovensko a Švédsko.

Předpokládaný další vývoj

Vzhledem k tomu, že pozice Rady a EP jsou neslučitelné, lze v roce 2011 očekávat nejen druhé čtení v obou institucích, ale poté pravděpodobně i dohodovací výbor.

Nová směrnice, pokud bude přijata, by měla být implementována do 2 let od svého přijetí.

Odkazy

EP zamítl udělování jednotných povolení pro práci a pobyt

Návrh směrnice Rady o sjednoceném postupu vyřizování žádostí státních příslušníků třetích zemí o jediné povolení k pobytu a výkonu práce na území členského státu a o společném souboru práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě (KOM(2007)638)

Plénum EP zamítlo po roce jednání v prvním čtení 14. 12. 2010 poměrem 350:306:25 návrh směrnice zavádějící jednotné povolení k pobytu a výkonu práce v EU pro legální pracovníky ze třetích zemí s dlouhodobým pobytem (delším než 3 měsíce).

Pozadí

Návrh je součástí balíku norem týkajících se pracovního přistěhovalectví včetně projektu tzv. evropských modrých karet (více zde), které mají představovat pracovní povolení a povolení k pobytu určené pro přistěhovalce, již mohou zaplnit volná, vysoce kvalifikovaná pracovní místa na evropském pracovním trhu.

Komise zveřejnila v lednu 2005 zelenou knihu o přístupu EU k řízení ekonomické migrace, podle níž v prosinci 2005 ve formě sdělení publikovala plán politiky v oblasti legální migrace. Jedním z cílů následného akčního programu Evropské rady z prosince 2006 týkajícího se legální migrace bylo také zavedení „obecného rámce pro spravedlivý a na právech založený přístup k pracovní migraci. Původní návrh směrnice předložila Komise v říjnu 2007. EP vydal svoje stanovisko při jediném čtení v listopadu 2008, Rada o návrhu vedla politickou rozpravu v dubnu 2009.

Klíčové body

Základem normy bylo, že povolení k pobytu a pracovní povolení budou tvořit jeden dokument, a tím dojde k zjednodušení celého systému.

Platnost povolení by určil daný členský stát. Vzor povolení by vycházel ze stávajícího povolení k pobytu státních příslušníkům třetích zemí v EU, který zavedlo nařízení č. 1030/2002.

Povolení se nevztahovalo na občany s trvalým pobytem, uprchlíky, sezónní pracovníky, jejichž otázku řeší nebo budou řešit jiné normy.

Původní návrh počítal s obecným zákazem dodatečných povolení, to ale dodatky na nátlak některých členských států změnily. Pracovníci třetích zemí by měli mít stejná pracovní práva jako občané daného členského státu (přístup k sociálnímu zabezpečení, vzdělávání, školení ap.).

Stav projednávání

Socialisté a zelení hlasovali proti návrhu, neboť jej považují za diskriminační vůči dalším pracovníkům, jako jsou sezónní pracovníci a pracovníci s krátkodobým pobytem.

Socialisté byli také proti návrhu, aby členské státy mohly omezovat některá práva pracovníků, jako je např. přístup k dotovanému bydlení.

Politickou podporu návrhu nevyjádřila ani skupina ALDE, a to kvůli již zmíněnému zapracovanému dodatku o tom, že členské státy by mohly po žadatelích požadovat další povolení (doplňující dokumenty o potvrzení pobytu v dané členské zemi). To ALDE považuje za odklon od původního návrhu, který původně podporovala.

Předpokládaný další vývoj

Po roce jednání se text vrací opět do výboru LIBE a EMPL.

Odkazy

Komise: Druhé kolo konzultací o směrnici o pracovní době zahájeno

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby

Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committe of Regions. Reviewing the Working Time Directive, (COM(2010)801/3)

Komise uveřejnila 21. 12. 2010 sdělení o zahájení druhé fáze jednání se sociálními partnery o nové podobě směrnice o pracovní době a také zprávu hodnotící implementaci platné směrnice o pracovní době č. 2003/88.

Pozadí

Revizi směrnice, kterou se instituce EU zabývají od roku 2004 a na jejímž původním návrhu se v roce 2009 v dohodovacím řízení neshodly, Komise oživila na konci roku 2009 (více zde).

Komise 24. 3. 2010 oficiálně požádala sociální partnery, aby se vyjádřili k možnostem nové revize směrnice.

Klíčové body

Proces revize směrnice bude mít podle vyjádření Komise 2 podoby. Buď bude částečná revize zahrnovat pouze pracovní pohotovost a kompenzační čas odpočinku, nebo se bude vztahovat na obsáhlejší změny, jak tomu bylo v předchozích letech. Komisař pro sociální věci László Andor prohlásil, ž současná situace není udržitelná, přičemž odkazoval na výsledky hodnotící zprávy.

Komise tedy počítá s úpravou hlavně otázky pracovní pohotovosti, která by měla být součástí pracovní doby, avšak měla by připouštět i určité výjimky. V dnešní době počítá pracovní pohotovost do celkové pracovní doby pouze 9 zemí.

Výpočet by měl být oproti původnímu návrhu flexibilnější. Komise navrhne různé formy výpočtu v závislosti na odvětví. Bude brát také v potaz pracovní pohotovost, která bude mimo pracoviště. V otázce kompenzace doby odpočinku Komise také hledá flexibilnější přístup, který nevítají zaměstnavatelé a národní státy. Komise požaduje, aby se směrnice vztahovala na pracovníka a ne smlouvu. Referenční doba, podle které se počítá, zda je daná pracovní doba pracovníka v souladu s 48hodinovou týdenní pracovní dobou, se ve státech, které výjimky nepoužívají, prodlouží na 12 měsíců.

Stav projednávání

Na potřebě revize směrnice se Komise a sociální partneři shodli již během prvního kola jednání, rozdílný názor ale mají jak na obsah, tak formu a cíle dané revize. Organizace hájící zájmy zaměstnavatelů požadují více flexibility, zatímco odbory větší ochranu pracovníků.

Postoj ČR

Pracovní pohotovost se v ČR považuje za pracovní dobu. V případě pracovníků s více než jedním zaměstnaneckým poměrem se v ČR směrnice uplatňuje, stejně jako v dalších 11 státech, na smlouvu, ne zaměstnance, což Komise neschvaluje. Uplatnění opt-out ze 48hodinové týdenní pracovní doby ČR umožňuje za určitých podmínek a pouze v určitých povoláních, která vyžadují pracovní pohotovost. V ČR a na Slovensku se navíc zaměstnavatel zavazuje upozornit na využití výjimky zaměstnancem inspekci.

Předpokládaný další vývoj

Sociální partneři se k návrhům Komise vyjádří do konce února 2011.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality