Zaměstnanost a sociální věci v březnu 2014

05.04.2014
Euroskop

Schválí EP v novém složení modernizaci trojstranné sociální vrcholné schůzky?, EU usiluje o prosazení nároku na penze pro mobilní pracovníky

Schválí EP v novém složení modernizaci trojstranné sociální vrcholné schůzky?

Návrh rozhodnutí Rady o trojstranné sociální vrcholné schůzce pro růst a zaměstnanost (KOM(2013)740)

Rada 10. 3. 2014 dospěla k politické dohodě týkající se modernizace trojstranné sociální vrcholné schůzky. Pro schválení je nutný pouze souhlas EP, neboť se jedná o případ zvláštního legislativního postupu. Nově definované trojstranná sociální vrcholná schůzka má dopomoci k dosažení cílů strategie Evropa 2020.

Pozadí

Jedním z hlavních cílů Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost byl růst zaměstnanosti a konkurenceschopnosti. Lisabonská strategie nenaplnila svá očekávání a od roku 2010 na ni navázala strategie Evropa 2020. Tato strategie si klade mimo jiné za cíl zvýšit podíl zaměstnaných ve věku od 20 do 64 let na 75 %. Nejen Rada, ale i další orgány, jsou přesvědčeny, že k naplnění stanovených cílů je nezbytný dialog mezi jednotlivými sociálními partnery.

Určitá forma institucionalizované spolupráce fungovala v ES/EU již od 70. let minulého století. Od té doby se schůzky postupně institucionalizovaly a vrcholem byl rok 2003, kdy na základě rozhodnutí Rady došlo k ukotvení sociální trojstranné vrcholné schůzky.

Změna právního rámce je nezbytná zejména kvůli institucionálním změnám, které nastaly po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Smlouva v čl. 152 explicitně zmiňuje, že trojstranná sociální vrcholná schůzka pro růst a zaměstnanost přispívá k sociálnímu dialogu, čímž také pomáhá naplňování hlavních cílů Evropské unie definovaných ve smlouvě.

Klíčové a sporné body

Návrh rozhodnutí stanovuje jako hlavní úlohu trojstranné vrcholné schůzky pro růst a zaměstnanost zajištění neustáleného jednání mezi Radou, Komisí a sociálními partnery. Předseda Evropské rady, jehož funkce vznikla na základě Lisabonské smlouvy, by se měl těchto schůzek účastnit. Dále by měli být na schůzce přítomni vrchní představitelé Komise, zástupci předsednictví společně se zástupci dvou následujících předsednictví a sociální partneři zastoupeni 10 zaměstnanci a 10 zaměstnavateli. Takto definované schůzky by se měly konat dvakrát ročně, před jarním a podzimním zasedáním Evropské rady.

Předpokládaný další vývoj

EP bude hlasovat během příštího volebního období. Některé členské státy ještě musí přizpůsobit své vnitrostátní právní předpisy nebo musí získat postoj svých parlamentů.

Odkazy

EU usiluje o prosazení nároku na penze pro mobilní pracovníky

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních požadavcích na podporu mobility pracovníků zlepšením nabývání a zachování nároků na penzijní připojištění (KOM(2007)603)

EMPL 18. 3. 2014 doporučil (poměrem 40:1:4) ke schválení ve druhém čtení plénu EP pozměněný návrh směrnice týkající sezlepšení přenositelnosti nároků na penzijní připojištění.

Pozadí

V případě, že pracovník změní zaměstnání a přestěhuje se do jiného členského státu EU, v budoucnu by si měl moci přenést i nároky na penzijní připojištění (založené na dobrovolných, individuálních příspěvcích na penzi, popř. podpořených zaměstnavatelem, což v ČR v zásadě odpovídá tzv. třetímu pilíři). Dosud se tato praxe běžně neuplatňuje. Rada 4. 12. 2013 stvrdila kompromis ve věci návrhu směrnice, jejímž cílem je podpořit přenositelnost nároků na penzijní připojištění v souvislosti s přeshraniční mobilitou pracovníků EU. Problémem bylo a stále ještě je, že pracovníci, kteří po dobu svého produktivního života pracovali v různých členských státech, často přicházeli o své nároky na výplatu prostředků po dosažení důchodového věku. Nově by minimální délka penzijního připojištění potřebná k zachování nároků na pozdější výplatu prostředků měla činit nejvýše 3 roky.

Rada 18. 2. 2014 vydala k této věci svůj postoj, který byl kompromisním řešením mezi EP a Radou s přispěním Komise. Den na to, tedy 19. 2. 2014, Komise vydala sdělení, ve kterém reagovala na postoj Rady. Sdělení reflektovalo oba postoje a postoj Rady se odlišoval od návrhu Komise ve dvou hlavních hlediscích. První se týká oblasti působnosti směrnice. Rada usiluje pouze o přeshraniční mobilitu a Komise navrhla, že by všichni pracovníci, kteří mění pracovní místo, měli mít možnost využívat ustanovení směrnice, ať už změní pracovní místo v rámci jedné země nebo přeshraničně. Komise tento postoj vysvětluje prostřednictvím praktických důvodů, neboť je přesvědčena, že jiný způsob by nebyl v praxi funkční. Přes nesoulad s Radou Komise její postoj přijala, aby mohlo dojít ke schválení ještě v tomto volebním období. Zároveň ovšem vyzvala členské státy, aby uplatňovaly normy směrnice rovněž v případě pracovníků, kteří změnili pracovní místo v rámci jedné země. Komise tvrdí, že s tím většina členských států nemá závažnější problémy.

Druhá výtka ze strany Komise souvisí s podmínkami pro nabývání zaměstnaneckých důchodových práv. Komise navrhla, aby nabývání zaměstnaneckých důchodových práv nebylo podmíněno čekací dobou delší než 1 rok a lhůtou pro nabytí práv taktéž v maximální lhůtě 1 roku. Rada ovšem zastává názor, že kombinace čekací doby a lhůty pro nabytí práv nesmí být delší než 3 roky. Rada rovněž změnila úpravu, která se týká nejvyššího povoleného minimálního věku pro nabytí doplňkových důchodových práv. Dle Rady by minimální věk neměl přesáhnout 21 let (místo 25 let navrhovanými Komisí).

Komise původní návrh předložila již v říjnu 2005 a po intervenci pléna EP v červnu 2007 z něj vyloučila pravidlo automatické přenositelnosti práv na penzijní připojištění. Po přijetí Lisabonské smlouvy (v platnost vstoupila 1. 12. 2009) se v Radě rozhoduje kvalifikovanou většinou, do té doby byla potřeba jednomyslnost (a i proto byla jednání o návrhu dlouho zablokována).

Klíčové a sporné body

Návrh směrnice definuje oblasti, na které se směrnice vztahuje a na které nikoliv. Vztahuje se na doplňkové důchodové systémy s výjimkou systémů, na něž se vztahuje nařízení č. 883/2004. Dále jsou definovány specifické oblasti, kterých se směrnice netýká např. systémy pro ochranu před platební neschopností, systémy náhrady škody, vnitrostátní důchodové rezervní fondy a doplňkové důchodové systémy, které ke dni vstupu této směrnice v platnost již nepřijímají nové aktivní účastníky a zůstávají jim uzavřeny. Navrhovaná směrnice definuje podmínky nabytí práv v rámci doplňkových důchodových systémů. Jedná se o výše uvedené lhůty 3 let a minimálního věku 21 let. Dále pokud dojde k ukončení pracovního poměru dříve, než dojde k nashromáždění důchodových práv, tak doplňkový důchodový systém nahradí výši příspěvků zaplacených odcházejícím pracovníkem nebo zaplacených za odcházejícího pracovníka v souladu s vnitrostátními právními předpisy či smlouvou.

Návrh stanovuje také možnou ochranu důchodů zachováním odložených důchodových práv.

Členské státy by měly přijmout opatření nezbytná pro zajištění toho, aby si odcházející pracovníci mohli ponechat svá nabytá důchodová práva v doplňkovém důchodovém systému, ve kterém byla tato práva nabyta. Členské státy také mohou umožnit doplňkovým důchodovým systémům nezachovat nabytá práva odcházejícího pracovníka, nýbrž vyplatit odcházejícímu kapitál odpovídající hodnotě nabytých důchodových práv. Kompromisní znění rovněž usiluje o zlepšení informovanosti jak aktivních účastníků, tak pozůstalých.

Předpokládaný další vývoj

Rozprava na plénu by se měla uskutečnit 2. 4. 2014 a následovat by mělo formální schválení plénem EP dne 3. 4. 2012.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality