Oddělení strategií a trendů EU Úřadu vlády, Euroskop, 12. 10. 2016
Je digitalizace hrozbou nebo příležitostí pro české a evropské hospodářství? Oddělení strategií a trendů EU Úřadu vlády odpovídá na tuto otázku ve studii s názvem Dopady digitalizace na trh práce v ČR a EU. Přečtěte si shrnutí jejích výsledků a podívejte se na video s jedním z autorů.
Inovace v oblasti informačních a komunikačních technologií vedou k významným a často překotným změnám v evropské i světové ekonomice a budou ovlivňovat i trh práce. Tyto změny se budou projevovat vyšší mírou automatizace některých profesí a úkonů, které až doposud pro svou komplexitu byly zpravidla svěřovány lidským pracovníkům.
Z tohoto důvodu přistoupil Úřad vlády k analýze potenciálních dopadů digitalizace a zrychlené automatizace na trhy práce v dlouhodobé perspektivě. Mezi zásadní závěr patří nutnost se na tyto změny strategicky připravovat, abychom se vyhnuli negativním dopadů a maximalizovali pozitivní dopady.
Zvláště důležitým aspektem je pak nutnost nalézt více prostředků pro politiku regionálního rozvoje a obecně pro služby spojené s náklady transformace trhu práce, zejména pro celoživotní vzdělávání, aktivní politiku zaměstnanosti a další výdaje na sociální soudržnost.
Video zobrazíte kliknutím na ilustraci na zde.
Shrnutí studie
Studie se zabývá pravděpodobnými změny na trhu práce vlivem zrychleného tempa automatizace daného vyšší mírou digitalizace. Zabývá se rovněž jejich redistribučními dopady, jmenovitě profesní strukturou zániku i vzniku profesních míst, dopady na příjmovou strukturu a regionální rozložení v ČR i v EU.
Dopady digitalizace se patrně zobrazí ve zvýšené rychlosti tvorby a zanikání pracovních míst. Její celkový vliv ale půjde těžko statisticky oddělit od zbytku přirozených procesů obměny pracovního trhu. Digitalizace bude zodpovědná pouze za zhruba třetinu zaniklých míst. Z těch navíc řada přirozeným způsobem: zejména dobrovolnou změnou zaměstnání či odchodem do důchodu. Dlouhodobé dopady však nejsou zanedbatelné a mohou vyžadovat prostředky pro řešení jejich negativních externalit.
Digitalizace by z hlediska klasické ekonomické teorie jako každá jiná technologická změna neměla zásadně ovlivnit počet pracovních míst v globální či uzavřené ekonomice. Nově vzniklých míst je méně než míst zaniklých, ohodnocení pracovníka by ale mělo být zpravidla vyšší, a to vzhledem k potenciálně zvýšené produktivitě. Rovněž by měla být vyšší celková přidaná hodnota (kapitálový výnos spolu s mzdami). Hypotéza vyššího průměrného příjmu nově vzniklých profesí oproti těm zaniklým ale nebyla studií potvrzena vzhledem k relativně vysokému zastoupení středně a výše ohodnocených profesí potenciálně ohrožených digitalizací.
Kromě regionů, ve kterých probíhá spotřeba kapitálových výnosů, budou z pozitivních dopadů digitalizace výrazněji těžit zejména ekonomiky a regiony, které budou schopny tyto prostředky přilákat svou profesní strukturou. Relativní rozdělení profesní připravenosti na digitalizaci (zejména v aspektu malého dopadu destrukce) v rámci EU má tedy silnou predikční hodnotu relativního pozitivního vlivu digitalizace.
ČR je v rozložení rizika automatizace profesí v rámci EU mírně nadprůměrná, přičemž míra ohrožení má tendenci stoupat při pohybu od severozápadu k jihovýchodu EU. Kromě míry hospodářského vývoje je dalším aspektem rozložení budoucích výnosů relativně horší připravenost kontinentálního hospodářského modelu oproti modelům skandinávským či ostrovním. Zásadním je pak fakt, že digitalizací nejsou zásadně ohroženy městské regiony ani v méně vyspělých zemích, zatímco venkovské regiony trpí vyšší mírou ohrožení i ve vyspělých ekonomikách.
Studie rovněž odhaduje a zobrazuje potenciál vzniku nových pracovních míst spojených s tvorbou a správou nových technologií a digitálních strojů. Odhadnout vznik a množství pracovních míst nesouvisejících s procesem digitalizace, které se vytvoří díky větší výnosům nových technologií, však patrně nelze. Ty totiž závisejí na detailní struktuře ekonomiky, vlastnictví podniků a technologií a nastavení investičních a kapitálových toků prakticky na globální úrovni, které nelze předjímat v kontextu předpovědí na českém pracovním trhu.
Budoucí výnosy české ekonomiky z procesu digitalizace však budou ovlivněny právě vlastnickou a kapitálovou strukturou české ekonomiky, která podmiňuje schopnost vytvářet a spravovat fyzický kapitál (který bude použit jako substitut za zaniklá pracovní místa) a především schopnost spotřebovat či investovat kapitálové výnosy. Tato struktura vzhledem k relativně malé úrovni domácího vlastnictví, klesající úrovni reinvestic a nízké úrovni výzkumu a vývoje na území ČR v porovnání s EU není nakloněná co nejvyšší absorpci pozitivních externalit v oblasti kapitálové substituce. Pokud nedojde k zásadní změně struktury české ekonomiky, tyto aktivity budou mít tendenci se koncentrovat v kapitálově bohatších zemích s vyvinutou výzkumnou infrastrukturou ať už v rámci EU nebo globálně.
Studie Dopady digitalizace na trh práce v ČR a EU |
Závěry studie
Rizika ohrožující pracovní místa se projeví i bez přičinění podniků či státu, avšak potenciál digitalizace pro tvorbu nových pracovních míst a podnikatelských příležitostí je nutné aktivně vytvářet. Poměr nově vzniklých pracovních míst k zaniklým v rámci izolovaného procesu digitalizace je v poměru 2 ku 5. Podobným poměrem je rozdělen i mzdový objem. Pro vyhnutí se riziku čistého negativního dopadu je tedy nutné zachytit hodnotu nově vytvořeného provozního přebytku, a tedy kapitálových výnosů v podobě nových investic (zejména v oblasti ICT) či spotřeby výnosů kapitálu. Pozitivním faktorem částečného zachycení tvorby nového kapitálu vzniklého v procesu digitalizace je příliv skrze mezinárodní výrobní řetězce, kde klíčovou složkou bude odpovídající profesní struktura. Tato profesní připravenost musí být v budoucnosti vytvořena. To znamená aktivní účast na vytváření kvalifikací relevantních pro aktivní účast na procesu digitalizace. Další nezbytnou – avšak nikoli jedinou – podmínkou zachycení pozitivního dopadu je rozvinutá digitální infrastruktura.
Schopnost ČR vydělat na procesu digitalizace je nutné aktivně a strategicky vytvářet. Pasivní přístup může vést k negativním dopadům na českou ekonomiku. Analýza odhaluje, že podobné výzvě jsou, i přes vysokou hospodářskou vyspělost, vystaveny některé kontinentální ekonomiky, zejména Německo a do menší míry Francie. Strategické myšlení veřejného sektoru obou zemí v zásadních strategických iniciativách (např. v konceptu Arbeit 4.0 či ve výzkumném centru pro Internet of Things v Angers) je ukázkou, že si tyto země potenciál i rizika tohoto procesu uvědomují a státní správa na ně reaguje.
Digitalizace má tendenci mít sebeposilující efekty, tedy větší potenciál pro vyspělejší regiony a menší potenciál pro málo vyspělé regiony, a to jak v rámci EU, tak v rámci ČR. Z toho plynou rizika regresivního regionálního rozvoje, na něž lze reagovat např. projekty rozvoje pokročilého ICT v regionech s malým přirozeným potenciálem v této oblasti, např. prioritním budováním ICT infrastruktury, univerzitních a výzkumných center, finančních nástrojů a konzultačních hubů právě v regionech s vyšší mírou rizika zániku profesí v rámci procesu digitalizace.
Zásadním je rovněž potenciál zvýšených sociálních výdajů. I v rámci pozitivního trendu substituce hůře placených míst za lépe placená místa dojde ke zvýšené nutnosti kontinuální rekvalifikace, která vzhledem k náročnosti budoucích zaměstnání povede spíše k vysokému riziku malé zaměstnatelnosti osob v současnosti vykonávajících profese nejvíce dotčené digitalizací. Ty povedou k vyšším nákladům státního rozpočtu na zajištění reintegrace do pracovního procesu, aktivní politiky zaměstnanosti a zajištění sociální ochrany. Pro minimalizaci negativních následků je tedy možné uvažovat o speciálních nástrojích či fondech kontinuální rekvalifikace a celoživotního vzdělávání.
EU dle indexu ohrožení profesí digitalizací. Zdroj: Úřad vlády
Autor: Oddělení strategií a trendů EU Úřadu vlády, Euroskop
