Ladislav Havelka, Euroskop, 15.12. 2015
Sankční politiku vůči Rusku lze považovat za symbol řešení ukrajinské krize. Již od momentu jejich zavedení se však objevují hlasy zpochybňující jejich smysl. Účelem sankcí je naznačit cílovému subjektu nespokojenost s jeho chováním, odradit jej od konání zamýšlených aktivit, případně si vynutit změnu současného stavu. Debata napříč Unií se točí hlavně kolem dvou otázek – má sankční politika EU vůči Rusku očekávaný hospodářský dopad? Mohou sankce opravdu přimět Moskvu ke změně chování?
Rusko Evropu stále potřebuje
Před zavedením sankcí bylo Rusko pro Evropskou unii třetím hlavním obchodním partnerem. Celková obchodní výměna představovala 8,4 % pro EU. Hlavním vývozním artiklem do Ruska jsou strojní zařízení, dopravní prostředky, chemikálie, léky, elektronika a zemědělské produkty.
Naopak pro Rusko je EU nejdůležitější obchodní partner. Do Unie mířilo 52 % ruského vývozu tvořeného z více jak 75 % nerostnými surovinami. Pro ruské hospodářství jsou ale životně důležité evropské investice, které před sankcemi tvořily 75 % všech přímých zahraničních investic.
Hospodářské dopady
Je neoddiskutovatelné, že sankce zasáhly ruské hospodářství. Není však zcela jasné, jak moc, protože k současné ruské ekonomické krizi významně přispěl pokles světových cen ropy a také propad rublu. V listopadu 2014 ruský ministr financí odhadl roční ztrátu na 130-140 miliard dolarů, přičemž 40 miliard jde údajně na vrub unijních sankcí. Celkový pokles ruského HDP je pak odhadován na 8-10 % HDP.
Ztrátám se pochopitelně nevyhne ani evropské hospodářství. V důsledku sankcí se vzájemná obchodní výměna za rok 2014 propadla zhruba mezi 12-14 %. Je však těžké odlišit skutečný efekt sankcí od celkové ruské hospodářské krize. Pro EU bude pokles HDP v důsledku sankcí a protisankcí asi 0,5 % unijního HDP.
Vítězové nebo poražení?
Oboustranné sankce byly zvoleny tak, aby příliš neohrozily hospodářství zúčastněných stran. Evropská unie tak nezahrnula do sankčního režimu např. dovoz ruského plynu a surovin, Rusko naopak nezakázalo dovoz všech zemědělských produktů, ale pouze některých potravin. Zákaz dovozu se netýká třeba dětské výživy, vybraných zvířecích produktů a živých zvířat, řady mléčných výrobků nebo zpracované zeleniny a ovoce.
Hlavní účel sankcí, vynucení si odsunu ruských okupačních sil z Ukrajiny, se minul účinkem. Krym v tuto chvíli zůstane Rusku a na východě Ukrajiny pravděpodobně vznikne proruská autonomní enkláva podobně jako v Moldávii (Podněstří) nebo Gruzii (Abcházie, Jižní Osetie). V důsledku ruských aktivit v Sýrii se nyní od Ukrajiny odvrací pozornost, EU však situaci stále sleduje a nehodlá současný stav akceptovat.
Unijní sankce přesto Rusko bolí. Rostou ceny, ubývají pracovní místa a další miliony lidí se po letech znovu dostávají pod hranici chudoby. Rusko se potýká s inflací vyšší než 15 %, pod hranicí chudoby žije v průměru okolo 14 % obyvatelstva, v některých oblastech je to ale až kolem 35 %. Míra nezaměstnanosti je 5,5 %.
Na půdě EU se neustále kvůli protiruským sankcím vedou tvrdá jednání doprovázená spory. Zejména Maďarsko a Řecko jsou výrazní odpůrci současných sankcí. Naposledy na ruské sankce upozornila Itálie, která si vymohla odložení rozhodnutí o prodloužení ekonomických sankcí a chce otázce věnovat větší pozornost.
EU navíc v očích ruské veřejnosti ztrácí tvář. Ruská oficiální místa dávají Unii za vinu současnou neutěšenou situace v zemi, což jen dále upevňuje pozici Vladimira Putina.
Přesto lze pro EU najít pozitivní efekty sankčního režimu. Objevuje se prostor pro posílení role společné zahraniční a bezpečnostní politiky a prohloubení transatlantické vazby. Navzdory sankcím evropští producenti v celkovém výsledku netratí, protože se zaměřili na nové exportní příležitosti. V meziročním srovnání tak zatím objem čistého exportu roste. Hůře než před sankcemi jsou na tom pouze pobaltské státy, Finsko, Švédsko, Belgie a Řecko. Z obav před ruskou nevypočitatelností se pracuje na větší diverzifikaci dovozu energetických surovin, což pro Evropskou unii znamená další posílení.
Evropské sankce a ruská odveta |
|
Sankční režim proti Rusku byl zaveden v březnu 2014 v reakci na obsazení Krymu ruskými vojsky a kvůli aktivní podpoře destabilizačních procesů na východě Ukrajiny. První vlna sankcí z jara 2014 měla spíš varující charakter, postupně však byly sankce rozšiřovány na další osoby a společnosti odpovědné za stávající situaci. Sankce lze rozdělit na diplomatické a hospodářské. Mezi diplomatické patří zrušení společných summitů, zmrazení majetku nebo zákaz vstupu pro vybrané osoby a subjekty. Mezi ekonomické můžeme zařadit zákazy dovozu a vývozu určitých skupin zboží a technologií, nemožnost přístupu na evropské finanční trhy, zákaz poskytování půjček vybraným ruským subjektům nebo omezení investování v Rusku. V současné době je pod diplomatické sankce zahrnuto 149 osob a 37 právnických subjektů. Mezi nimi je šest osob z okolí prezidenta Putina, on sám však mezi „nežádoucí“ nepatří. Tyto sankce prozatím potrvají do 15. března 2016. Ekonomické sankce potrvají minimálně do konce ledna 2016. Restriktivní opatření zakazující dovoz zboží, investice či podporu turismu v oblasti Krymu potrvají nejméně do 23. června 2016. V reakci na západní sankce vyhlásil Vladimír Putin v srpnu 2014 zákaz dovozu zemědělských produktů, polotovarů a potravin ze zemí, jež se zapojily do sankcí proti Rusku. Protisankce by měly trvat do 24. června 2016. |
Autor: Ladislav Havelka, Euroskop
