Ladislav Havelka, Euroskop, 18.2. 2015
Pravděpodobně nejvýznamnějším společným evropským zbrojním projektem je stíhací bitevník Eurofighter Typhoon, který vznikl za spolupráce předních zbrojovek v Evropě a dnes tvoří páteř letectva pěti členských států EU. Eurofighter ale není jediným takovým vojenským letounem. Na nebi se začíná objevovat i transportní Airbus A400M.
Společné evropské vojenské projekty se zatím mezi členskými státy netěší velké oblibě. Vzájemná spolupráce je zejména z politických a ochranářských důvodů většinou pouze v rovině úvah. Lze ovšem nalézt i hmatatelné výsledky. Airbus A400M je čtyřmotorový turbovrtulový taktický transportní letoun vyvíjený a vyráběný evropskou společností Airbus Defence and Space. Jde o čistě první vojenský letoun, který ve skupině Airbus vznikl. A400M byl zkonstruován s cílem nahradit dosluhující transportní letadla a přispět tak k modernizaci a posílení schopností nejen evropských ozbrojených sil.
Problematický vývoj
Začátek projektu A400M lze datovat již od roku 1982. Tehdy se skupina firem sdružující francouzkou Aérospatiale, britskou British Aerospace, americkou Lockheed Corporation a německou MBB rozhodla společnými silami vytvořit nový transportní letoun, který by v budoucnu nahradil postupně stárnoucí letadla C-130 Hercules a Transall C-160 amerického původu. Projekt nesl označení FIMA – Future International Military Airlifter.
Z důvodu rozdílných požadavků na vlastnosti letounu a měnící se politické situaci byl projekt značně zpomalen. V roce 1989 Lockheed od projektu odstoupil a pustil se do modernizace a následné výroby konkurenčního C-130J Super Hercules. K projektu ale přistoupily další evropské firmy – španělská CASA a italská Alenia. Došlo také k přejmenování projektu na EUROFLAG – EUROpean Future Large Aircraft Group. Nový letoun měl být k dispozici během deseti let, ale projekt postupně nabíral zpoždění.
Transportní letadla v Evropské unii jsou. Jedním z nich je Airbus A400M. (foto: Airbus Defence and Space)
V květnu 2003 podepsaly partnerské státy (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo, Španělsko, Turecko a Velká Británie) objednávku na celkem 212 letadel. V roce 2005 se připojila Jihoafrická republika. První let nového letadla byl naplánován na rok 2008 a zavádění do vzdušných sil participujících států mělo začít o rok později. Kvůli konstrukčním problémům, neustále se zvyšujícím vývojovým nákladům a posouváním data možného operačního nasazení od projektu ustoupily Itálie a Jižní Afrika. I ostatní státy přehodnotily své možnosti a počet objednaných strojů klesl na 174.
Nejistá budoucnost
Pro zachránění zpožděného projektu muselo být navíc investováno zhruba 7 miliard eur, což je navýšení o 30 % původního rozpočtu. Přes řadu problémů začala v roce 2011 sériová výroba a první stroj byl zákazníkovi předán v září 2013. Již v prosinci A400M prodělal svůj „křest ohněm“ při nasazení v zásobování operaci Serval ve středoafrickém Mali.
Úplně prvním uživatelem se stala Francie, která si nasmlouvala 50 strojů. Mezi další zákazníky patří Německo (53), Španělsko (27), Velká Británie (22), Turecko (10), Belgie (7), Malajsie (4) a Lucembursko (1). Konečné počty se ale budou měnit. Například Německo či Španělsko již dříve oznámily, že původně objednané počty nepotřebují a budou hledat pro nevyužité stroje další kupce. O snížení počtu objednaných strojů usiluje i Francie.
Ačkoliv se zpočátku jevil Airbus A400M jako nadějný projekt pro evropský zbrojní průmysl, prozatím je velmi ztrátový a reálně hrozí, že se nikdy nezaplatí. Nejistý je také osud další výroby. Důvodů je několik – nízké rozpočty evropských armád, přehodnocení transportních požadavků kvůli měnícímu se bezpečnostnímu prostředí nebo rostoucí konkurence (americký C-130J, ukrajinský An-70, brazilský KC-390, čínský Y-9, japonský XC-2 nebo rusko-indický Il-214).
Osud letadla nyní závisí především na klíčových zákaznících – Francii, Velké Británii a Německu. Letectva těchto zemí mají ve světě dobrou pověst a velice záleží na tom, jak budou o A400M referovat. Na reference čekají například Spojené státy, které se nezávazně zajímají o možnou koupi více než stovky strojů. Stroj by mohl být řešením také pro další státy NATO, které čeká modernizace dopravního letectva. O stroj by také mohly mít zájem některé země Blízkého východu, které mají s evropskými zbraněmi dobré zkušenosti.
Ve Vzdušných silách Armády České republiky se s největší pravděpodobností A400M neobjeví. Ačkoliv Česká republika uvažuje o nákupu několika letadel této kategorie, tak není zapojena do vývoje ani výroby tohoto stroje. Naopak je zapojena do konkurenčního projektu KC-390. Lze tak předpokládat, že se v našem letectvu objeví tato letadla.
Transportní Airbus A400M – od Grizzlyho k Atlasu |
|
A400M plně splňuje požadavky kladené na moderní vojenský dopravní letoun. Lze jej využít nejen pro přepravu vojáků a nákladu, ale lze jej modifikovat na létající tanker, MEDEVAC (transport zraněných) nebo prostředek pro elektronický průzkum. Při výrobě jsou využívány moderní technologie – ať už jde o konstrukci draku letounu, avioniku či další vybavení (např. využití karbonových vláken kvůli snížení hmotnosti, elektronický letový informační systém, fly-by-wire apod.) Konstrukce letadla umožňuje vzlety a přistání z nezpevněných ploch. Díky čtveřici výkonných turbovrtulových motorů Europrop TP400-D6 (nejvýkonnější západní motor ve své kategorii) letadlo dosahuje maximální rychlosti 780 km/h. Zajímavostí letounu je, že páry motorů se netočí jedním směrem (krajní mají opačný chod, než středové). Při maximálním nákladu 37 tun má letoun dolet 3300 km, při nákladu 20 tun pal 6 390 km. Do útrob letounu se vejde například 116 plně vyzbrojených vojáků, 66 nosítek spolu s 25 členy lékařského personálu, helikoptéra typu NH-90 nebo CH-47 Chinook či jeden pár lehkých obrněných vozidel. Posádku tvoří 2-3 piloti a nákladový důstojník. |
Autor: Ladislav Havelka, Euroskop