Lucie Priknerová, Euroskop, 14.1. 2014
Výbory Evropského parlamentu pro energetiku (ITRE) a životní prostředí (ENVI) schválily nové cíle pro oblast energetické a klimatické politiky. Do roku 2030 by se procento skleníkových plynů mělo snížit o 40 procent, 30 procent by pak měla tvořit obnovitelná energie, to vše je doplněno požadavkem na 40ti procentní růst energetické účinnosti.
Ačkoliv návrh musí jít ještě do pléna Evropského parlamentu, tak o závaznost návrhů se strhla bitva už teď. Podle serveru European Voice je Parlament pod tlakem z obou stran. Z jedné chtějí zástupci průmyslu obnovitelných zdrojů prosadit, aby byl cíl týkající se energetické účinnosti závazný. Na druhé straně stojí realističtější Komise, která by nejraději viděla, aby ve finálním dokumentu bylo závazné pouze snižování emisí. Předchozí dokument pro období do roku 2020, který byl přijat v roce 2008, obsahoval hodnoty „20-20-20“, tedy 20 procent u všech tří zmíněných cílů.
Při hlasování o nejnovějším návrhu ve výborech došlo k prosazení varianty, kterou navrhovali spíše levicoví a zelení europoslanci. Ti by v ideálním případě preferovali ještě vyšší cíle. Konzervativci a Reformisté upozorňovali na problémy spjaté s nastavením takovýchto cílů. Jejich zástupce Konrád Szymanski upozorňuje zejména na důležitost podpory konkurenceschopnosti energetického průmyslu a říká: “Oceňuji, že jsme nedali prostor nejradikálnějším návrhům týkajícím se snížení emisí CO2. Ovšem, apeluji na to, abychom odmítli stávající návrh, protože doporučení ohledně tří závazných cílů znamená, že jsme si z minulosti ponaučení nevzali. Není to vhodná odpověď na stávající evropské ekonomické výzvy.“ Na argumentaci ekonomickou situací mu ovšem mluvčí Socialistů europoslankyně Marita Ulvskogová řekla:“ „V současné krizi je důležitější než kdy jindy snížit naši závislost na dovozu fosilních paliv a podporovat čistá průmyslová odvětví a výzkum v oblasti.“
„40-30-40“- pro někoho moc, pro jiného málo
Europolitcs uvádí, že prosazení podoby 40-30-40 se závazností u všech cílů, je vítězstvím její navrhovatelky, členky Evropského výboru pro životní prostředí, Anne Delvauxové, a naopak prohrou pro jejího spolunavrhovatele z Evropského výboru pro energetiku Szymanského, který hájil názory některých středoevropských států a Velké Británie. Tito členové EU chtějí za účelem efektivnějšího snížení emisí CO2 větší flexibilitu a volnost, kterou jim závaznost cíle v oblasti obnovitelné energie neumožňuje. Navíc, roli hraje i zapojení jaderné energetiky. Německo, které uzavírá jaderné reaktory, prosazuje, aby bylo využívání určitého podílu obnovitelných zdrojů závazné, naopak Velká Británie se na jádro zaměřuje a závaznost této položky si nepřeje. Země, které v EU podporují nárůst podílu obnovitelných zdrojů, jsou spolu s Německem také Francie, Belgie, Rakousko, Dánsko, Irsko, Portugalsko a Itálie.
Nejméně sporným se stalo snížení emisí CO2. Původně se zvažovalo nastavení cíle na 35 až 40 procent, nakonec se do návrhu zapracovalo 40 procent, které prosazuje Francie, Itálie, Německo, ale také Velká Británie. Zastánci minimalistické varianty si přejí, aby byl jediným závazným bodem pouze tento cíl. Přesto i hodnota 40 procent není pro všechny přijatelná např. šéf ocelářské lobby Eurofer Gordon Moffat pro server ICIS řekl, že: „cíl 40 procent snížení bude dále zvyšovat ceny energií a zatěžovat průmysl.“ Přitom EU má i dlouhodobý cíl snížit emise CO2 do roku 2050 až o 80-95 procent pod úroveň z roku 1990.
Emisní povolenky
V roce 2008 byla spolu s návrhem „20-20-20“ přijata nová pravidla pro prodej emisních povolenek. Nejen, že do Systému obchodování s emisemi (ETS) přibylo více skleníkových plynů, ale také měl být počet povolenek snižován a celý systém aukcí a obchodování s nimi zostřen. Ovšem došlo k tomu, že byl vydán přebytek povolenek, což se projevilo prudkým snížením ceny uhlí. Poté se diskutovalo o tom, zda emisní povolenky nezrušit úplně. EU se v prosinci 2013 rozhodla, že přebytečné povolenky stáhne z trhu a pozastavila prodej 900 milionů kusů. O jejich dalším osudu se teprve rozhodne.
Autor: Lucie Priknerová, Euroskop