P. Zenkner, J. Handl, Euroskop, 7.5. 2013
S blížícími se volbami do Evropského parlamentu sílí kampaň iniciativy SingleSeat.eu, která chce zrušit cestování europoslanců mezi Bruselem a Štrasburkem.
Na umístění sídel institucí a orgánů Evropského parlamentu se dohodli evropští lídři na summitu v Edinburghu. Oficiálně jde o protokol. č. 6 Smlouvy o EU. Sídlem EP je podle něj Štrasburk, kde musí proběhnout dvanáct měsíčních plenárních zasedání ročně. Zbytek zasedání se koná v Bruselu. Tam zasedají i parlamentní výbory. Aby toho nebylo málo, generální sekretariát pracuje v Lucemburku.
Úspora 180 milionů eur
Řada evropských poslanců si na stěhování stěžuje a chce to změnit. Iniciativu na uzákonění Bruselu jako jediného sídla Evropského parlamentu podporuje podle českého zástupce Edvarda Kožušníka široká skupina europoslanců z levice i pravice. V únoru 2012 podpořil vznik jednotného sídla EP také jeho předseda Martin Schulz – preferuje ale spíše Štrasburk.
Stěhování europoslanců se pravidelně dotkne zhruba 15 tisíc lidí. Nestěhují se totiž jen zákonodárci, ale i jejich asistenti, tlumočníci, novináři a zaměstnanci dalších institucí EU. Zastánci zrušení „cirkusu na kolečkách“, jak se někdy přemísťování evropských politiků a jejich krabic s materiály říká, tvrdí, že se ročně může ušetřit až 180 milionů eur. V době ekonomické krize to není úplně malá částka. Poslankyně ze skupiny Zelených Caroline Lucasová a Jean Lambertová v roce 2007 upozornily ve zprávě o fungování EP i na jiný aspekt – stěhování každý rok „vyprodukuje“ 19 tisíc tun emisí CO2.
„Představa, že Evropské instituce si budou žít stejně, jako si žily v dobách blahobytu, když v jednotlivých členských státech vrcholí drastické škrty ve veřejných financích, je dnes představou jen těch, kteří trvají na status quo jako jakémsi symbolu poválečného uspořádání Evropy,“ uvedl loni Kožušník, který je nejvýraznějším českým zastáncem „boje za Brusel“.
Kampaň za jedno sídlo Evropského parlamentu v Bruselu zašťituje iniciativa SingleSeat.eu. V jejím čele stojí britský europoslanec a místopředseda EP Edward McMillan-Scott (foto: SingleSeat)
Liberálové mají téma?
Současnou debatu o jednotném sídle zahájila v roce 2006 nynější švédská eurokomisařka pro vnitřní věci Cecilia Malströmová, která iniciovala petici OneSeat.eu. Za pouhé tři měsíce se pod ní nashromáždilo milión podpisů. Kampaň znovu oživil v říjnu 2010 místopředseda EP Edward McMillan-Scott, který o rok později spolu s místopředsedou Alexanderem Almarem založili iniciativu SingleSeat.eu. Kampaň podporuje především skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE), kam patří všichni jmenovaní politici, veřejnou podporu má také u frakce Zelených, neveřejně iniciativu podporují i představitelé největších frakcí lidovců a socialistů.
ALDE v únoru 2013 představila svou strategii pro boj s finanční krizí, ve které vyzývá členské státy, aby z Bruselu udělaly hlavní sídlo EP. Strategii neoficiálně podpořili komisaři Olli Rehn, Neelie Kroesová a Karel De Gucht. Proti se logicky staví hlavně Francie a Lucembursko, které nechtějí přijít o své výhody. I když evropští poslanci zasedají v centru Alsaska necelých padesát dní v roce, představují pro místní ekonomiku důležitý příjem, a to nejen proto, že během zasedání jdou ceny hotelů o sto procent nahoru. Štrasburk také ztělesňuje symboliku poválečné francouzsko-německé spolupráce. Možná i z toho důvodu Německo do debaty příliš nezasahuje. Výrazné a oblíbené téma je to naopak ve Velké Británii, kde si na Bruselu s oblibou „smlsává“ britský bulvární tisk i euroskeptici z UKIP.
Souhlas Francie
Francie a Lucembursko rozhodně nedají své pozice zadarmo. Když europoslanci v roce 2011 přijali usnesení o rozvrhu plenárních zasedání pro roky 2012 a 2013, a omezili délku trvání říjnových plenárních zasedání, napadly to oba státy u Soudního dvora EU jako porušení primárních smluv. Zástupci parlamentu před Soudem argumentovali, že s přibývajícími kompetencemi nereflektuje rozhodnutí z Edinburghu současný stav a potřeby. Soud to však odmítl jako neopodstatněné. V rozsudku uznal právo EP na vnitřní organizaci své činnosti. Pravomoc určit sídlo parlamentu ale podle něj přísluší výhradně členským státům.
Na rozsudek Soudního dvora bude reagovat návrh zprávy o umístění sídel institucí EU, který z vlastní iniciativy připravuje Výbor pro ústavní záležitosti (AFCO). Jeho zpravodaji jsou britský konzervativec Ashley Fox a Němec Gerald Häfner z frakce Zelených. Výbor uspořádá 28. května veřejné slyšení k návrhu jejich zprávy, kterou oba představí 17. června. Hlasování ve Výboru se předpokládá 14. října.
Na druhou stranu Soud EU rozhodl v prosinci jasně a opakovaně, protože podobný spor řešil i v roce 1997. O změně smluv může rozhodnout pouze Evropská rada, kde musí v této záležitosti dojít ke shodě všichni prezidenti a premiéři. „Francie je Štrasburku prostě nevzdá. McMillan-Scottova skupina v Evropském parlamentu musí přemýšlet o scénářích, které mohou sloužit jako kompenzace,“ komentoval tehdy problém nizozemský státní tajemník pro EU Ben Knapen na webu Brusselsstrasbourgstudy.
Že si to zastánci myšlenky jednoho sídla uvědomují, dokládá i citát europoslance Kožušníka. Podle něj by se budova parlamentu ve Štrasburku hodila pro vzdělávání mladých lidí. „Já vidím Štrasburk jako město evropské mládeže,“ řekl Kožušník pro TASR při návštěvě Bratislavy, kde se pokoušel přesvědčit slovenského premiéra Roberta Fica, aby plán podpořil. Zda to bude Paříži stačit, nikdo neví. Každopádně i ti, kdo stěhování do Bruselu podporují, přiznávají, že se tak nestane hned.
Autor: Petr Zenkner, Jiří Handl, Euroskop