Mariana Pítrová, Euroskop, 5.4. 2013
Italské parlamentní volby se uskutečnily více než před měsícem, zemi však i po fiasku svého uskupení dál vládne technokratický premiér Mario Monti. Po patovém výsledku voleb čeká Apeninský poloostrov na nový kabinet jako Česko na jaro. Před Velikonocemi selhal při vyjednáváních šéf levicové Demokratické strany. Prezident Giorgio Napolitano teď jmenoval radu deseti moudrých, která má za úkol úspěšně splnit roli mediátora mezi politickými partajemi.
„Jen duševně nemocný člověk by teď chtěl vládnout Itálii,“ uvedl po neúspěšném maratónu jednání předseda Demokratické strany Pier Luigi Bersani a spustil pro italské politiky obvyklý proud slov o zodpovědnosti, kterou by měli přijmout i jeho protivníci ve jménu blaha Itálie. Stalo se tak po schůzce s předáky Hnutí pěti hvězd, kteří spolupráci s Bersanim a vlastně i dalšími politickými stranami vytrvale odmítají. Bersani pro změnu odmítá návrhy pravice na vytvoření velké koalice a tak to jde pořád dokola.
Chtě nechtě musel minulý týden lídr levice Napolitanovi přiznat, že jeho pokusy o sestavení vlády selhaly. Ačkoliv se jihoevropská republika vyznačuje dominancí parlamentních stran, tamní hlava státu je v současné chvíli paradoxně jediným spojovacím článkem mezi Beppe Grillem, Bersanim a Berlusconim, tedy mezi muži, jejichž spolupráce je nepravděpodobnější variantou možného kabinetu. Napolitano se nyní ujal režie tragikomického politického představení a pověřil desítku odborníků, aby narýsovali program budoucího kabinetu a své vize předložili zatím nespolupracujícím předsedům stran.
Italský prezident Giorgio Napolitano tlačí na rychlé sestavení italské vlády. Rád by vyřešil patovou situaci, kterou způsobil výsledek italských voleb. (foto: čtk)
Prezident chce, aby skupina vytvořila základy pro budoucí ekonomická opatření v Itálii a zároveň se dostala i k nástinu reformních kroků příští vlády včetně nového volebního zákona, který by navždy pohřbil systém, jenž drtivě přispěl k současné bezvýchodné povolební situaci. Experti mají na svoje počínání zhruba osm dní. Rada moudrých, jak odborníky přezdívají média, je složená z právníků i členů stran kromě zástupců Hnutí pěti hvězd, kteří účast na „pokusu“ odmítli.
Ústavní kámen úrazu
Zatímco si v minulých týdnech v paláci Quirinale podávali lídři partají kliku při jednání s prezidentem, začalo být zřejmé, že čas Napolitana na vyřešení ústavní krize se krátí. Sněmovna totiž oznámila datum společné schůze obou komor, jejímž cílem má být volba nové hlavy státu. Stane se tak pravděpodobně už 18. dubna, mandát Napolitana oficiálně končí v polovině května.
V posledních dnech se objevily spekulace, že pro urychlení řešení politické krize dokonce prezident odstoupí ještě dřív, než mu vyprší mandát. Takový postup se nabízí, protože pokud k dohodě nedojde, nové volby by mohl vyhlásit až Napolitanův nástupce. Italská ústava totiž zakazuje hlavě státu, aby rozpustila parlament a vypsala nové volby, pokud jí do konce mandátu zbývá méně než půl roku. Napolitano však domněnky novinářů rázně popřel s tím, že jeho cílem je dosáhnout politické dohody.
Vyřeší pat mladé naděje?
Že atmosféra houstne, dokazuje i prohlášení jindy rezervovaného exkomisaře Maria Montiho, že „už se nemůže dočkat“ až opustí svůj úřad. Metr premiérovi pravděpodobně stříhá už i duchovní otec Hnutí pěti hvězd Beppe Grillo, který kvůli politice úsporných opatření překřtil stále ještě předsedu vlády na Rigor Montis (podle latinského výrazu pro posmrtnou ztuhlost).
Zarputilost, se kterou politické špičky Apeninského poloostrova odmítají spolupracovat, sleduje Evropa s podivem. Země je v zoufalé ekonomické situaci a téměř 40 procent mladých tu nemá práci. Nepřekonatelný svár připisuje EUobserver Berlusconiho dřívější politice. Pokud s ní totiž někdo nesouhlasil, byl automaticky odsunut na levé křídlo politického spektra. Jak uvádí zahraniční web, současná levice vedená Bersanim tak není jednotná strana, ale skládá se z maličkých ostrůvků různých ideologií, které se ne vždy dají s klidem prohlásit za levicové.
Názorová diferenciace navíc dává vzniknout hlasům, zda Bersani na svůj úkol stačí. I to je možná budoucnost italského patu. Změna vedení, kdy staré ostřílené mazáky nahradí mladá krev. V případě velké koalice by šlo o Angelina Alfana z pravicového Lidu svobody. Právník a korunní princ strany je samotným Berlusconim protlačován už teď jako potenciální ministr vnitra, ostatně s kariérou šéfa resortu už má zkušenosti z poslední vlády pod taktovkou „Il Cavaliere“.
I levice má svoji mladou naději. Je jí osmatřicetiletý starosta Florencie Matteo Renzi. Toho sice v podzimních primárkách Demokratické strany porazil Bersani, po neúspěšných parlamentních volbách ale mladému politikovi předpovídají průzkumy comeback. Podle dat italského SWG institutu by Renziho za premiéra chtělo 28 procent Italů, Bersaniho jen polovina.
Autor: Mariana Pítrová, Euroskop