Mariana Pítrová, Euroskop, 31.8. 2012
Zatímco v úterý Mario Monti poslouchal v Berlíně pochvalu kancléřky Angely Merkelové za boj s vysokými dluhy Itálie, na druhém konci Evropy začal příběh stovky horníků, kteří po návratu domů premiérovi dobrou náladu pravděpodobně zkazili. Havíři ze Sardinie bojují proti uzavření jediného černouhelného dolu v Itálii, který je zaměstnává. Klíčové jednání mezi vládou, odboráři a sardinskými úřady se odehraje v pátek.
Více než sto horníků se začátkem tohoto týdne rozhodlo protestovat proti zrušení dolu na jihu ostrovní Sardinie. Italové a dokonce i několik Italek se zabarikádovali 400 metrů pod zemí a s sebou si vzali několik stovek kilogramů výbušnin. „Jsme připraveni tady zůstat do té doby, než neuslyšíme od vlády jasnou záruku, že důl bude dál fungovat, řekl čtyřiapadesátiletý horník Sandro Mereu.
Ve sporu o poslední italský uhelný důl jde nejen o práci zhruba pěti set zaměstnanců společnosti Carbosulcis, ale také o finančně náročný projekt, jehož základy vznikly už před sedmi lety. Tehdy se zrodil plán na výstavbu komplexu na místě dolu Nuraxi Figus, ve kterém by se těžilo šetrným způsobem, a zároveň by tu fungovala tepelná elektrárna.
Důl na černé uhlí (ilustrační foto), zdroj: OKD
Po sedmi letech na realizaci projektu leží prach a horníci se rozhodli vzít budoucnost oblasti do svých rukou. Není to poprvé, důl se měl zavírat už v roce 1995. Tehdy zaměstnanci pod zemí vydrželi celých sto dní a dosáhli svého. Vzhledem k tomu, že Itálie si v následujících letech bude muset notně utrhávat od úst, financování rozsáhlého projektu asi nebude patřit mezi úkoly současné vlády. Navíc ministr životního prostředí Corrado Clini už otevřeně vyjádřil obavy nad životaschopností projektu.
Za investice pracovní místa
Vybudování komplexu na Sardinii by podle odhadů vyžadovalo investice 200 milionů eur ročně po dobu osmi let. Havíři, za kterými stojí i sardinská regionální vláda, teď apelují na vládu, aby vypsala mezinárodní tendr na nákup dolu a výstavbu komplexu. Odboráři za to Montiho kabinetu slibují, že megalomanský projekt zajistí v regionu dva tisíce nových pracovních míst, které mají v dnešní Itálii cenu zlata.
Nová technologie by podle zastánců mohla navíc snížit závislost Itálie na dovozu energetických zdrojů. Jejich nedostatek se snaží země řešit dlouhodobě. Minulý rok navíc smetli Italové v referendu návrh tehdejšího premiéra Berlusconiho na výstavbu jaderných elektráren v zemi.
Do diskuze se vložila také největší italská elektrárenská společnost Enel. Ta v současně době z evropských peněz vyvíjí právě takovou technologii, o kterou by měl zájem projekt na Sardinii. Jenže Enel si zatím hraje se sardinskou regionální vládou jako kočka s myší. Podle listu Financial Times se nechala společnost slyšet, že je připravená účastnit se vypsaného tendru. Zároveň ale zástupci firmy označili projekt za „vysoce technicky náročný a dodali, že jeho realizace by si vyžádala pořádný balík z veřejných zdrojů. Není tohle dostatečné gesto pro italský kabinet?
Ponorková nemoc?
Ve středu odvysílaly televize prohlášení zástupců přímo z dolu. Situace se vyostřila ve chvíli, kdy si mluvčí havířů Stefano Meletti pořezal v přímém přenosu zápěstí. Stalo se tak po jeho emotivním projevu, kdy obvinil úřady, že chtějí zabít rodiny horníků, kterým vezmou práci.
Situaci se pokusil zklidnit dokonce sám prezident Giorgio Napolitano, který protestujícím zaměstnancům vzkázal, že s nimi soucítí a věří, že páteční jednání bude příležitostí pro vládu i odboráře k tomu, aby se domluvili.
Sardinský důl není jediným případem, kdy se Montiho vláda musí vypořádat s budoucností italského průmyslu ve spojení s celostátním šetřením. Na Sardinii se nachází mimo jiné i závod na výrobu hliníku, nad nímž se hrozba uzavření vznáší také. Na černé listině jsou také ocelárny ILVA v oblasti italského podpatku.
Den před klíčovým rozhodnutím uvedl italský ministr průmyslu, že vláda určitě najde nějaké řešení pro vyhrocenou situaci v dole. Uvidíme, zda zapůsobí verdikt Montiho kabinetu na Italy stejně úspěšně, jako se to povedlo „Supermariovi u nejmocnější ženy Evropy?
Autor: Mariana Pítrová, Euroskop