Hana Kopecká, EUROSKOP, 2.1. 2012
Cameronovo veto ukázalo, že Británie myslí obranu svých zájmů vážně, komentuje výsledek summitu analytik OpenEurope Christopher Howarth, podle kterého však britské taktice uškodila špatná komunikace priorit i to, že byly představeny relativně pozdě. Rady pro vyjednávání by se mohly brzy hodit; tak jako nebyl ‚Lisabon‘ poslední změnou evropské smlouvy, není ani summit na záchranu eura jedinou akcí svého druhu. Krize eurozóny vyžaduje další dohody, takže podobných jednání bude ještě celá řada, myslí si Howarth a radí, jak v budoucnu lépe hájit národní priority.
Lekce 1: Přijď včas
Ačkoli se možné změně smlouvy mluvilo více než rok, britská pozice v Bruselu nepůsobila vůbec jasně. Trajektorie dluhové krize je nepředvídatelná, ale kancléřka Merkelová už dříve vyzývala ke změně smlouvy, která by eurozónu dostala z krize. Už tehdy bylo jasné, že takový postup bude vyžadovat jednomyslnost a tím pádem i britský souhlas. Koalice by měla napříště promyslet nejen bezprostřední postup, ale i další možné tahy, doporučuje.
Lekce 2: Kdo je připraven, není překvapen
Londýn přípravu na vyjednávání podcenil, ať už šlo o zajištění spojenců, nebo o předvídání postojů členských států. Vláda si nedokázala předem zajistit koaliční partnery, ani správně odhadnout, jak se kancléřka v reakci na premiérovo veto zachová, myslí si Howarth, podle kterého selhal i britský time-management, když Cameronovi v Bruselu chyběl potřebný prostor, aby svůj postoj vysvětlil.
Britský premiér David Cameron při diskuzi se šéfem Evropské komise José Manuelem Barrosem na summitu EU v Bruselu (foto: Audiovisual Service EU)
Lekce 3: Mysli britsky, jednej evropsky
Souvislá a srozumitelná vyjednávací strategie musí být připravena ještě před summitem. Při tom posledním vnímaly ostatní státy britské prosby jako privilegované požadavky londýnského City. Zcela tak zapadlo, že Londýn vlastně prosazoval přísnější bankovní regulace, než je současný evropský standard, uvádí Howarth požadavky na pravou míru a dodává, že Cameron se měl místo na City odvolat na ochranu jednotného trhu a britského daňového poplatníka.
Lekce 4: Mlč a poslouchej
Na britské veto mělo zásadní vliv také komunikační nedorozumění na trase Berlín-Londýn. Zatímco britský premiér žil v domnění, že dodatečné změny smlouvy mají širokou podporu, kancléřka měla za to, že Cameronovy požadavky jsou mnohem menší a tedy i přijatelnější pro Nicolase Sarkozyho. Za toto nedorozumění může špatný kurz britské diplomacie, která se v Evropě stále orientuje na Paříž, přestože její těžiště je už dávno v Berlíně, poznamenává Howarth.
Lekce 5: Požadavky přizpůsob charakteru jednání
Krátce po summitu se objevily komentáře, že britské výhrady k nové smlouvě byly nevhodné a podle OpenEurope na tom něco pravdy je. Ačkoli návrhy na vyšší stupeň ochrany společného trhu a jednomyslné rozhodování v případě harmonizace byly oprávněné, žádost o výjimku pro fondy třetích zemí, které operují pouze v jednom státě, už nebyla na místě, míní Howarth, podle kterého podobná specifika podporují dojem, že Britové opět požadují něco extra.
Lekce 6: Znej vlastní dlouhodobé zájmy
Řada výše uvedených problémů pramení z jednoduché, ale podstatné příčiny. Na rozdíl od ostatních členských států nemá Londýn o svých strategických evropských zájmech jasnou představu. Británie se musí naučit bránit svůj finanční sektor tak, jako Francie chrání zemědělství a Španělsko rybolov, radí OpenEurope a dodává, že v tomto smyslu bylo britské veto krok správným směrem.
Lekce 7: Nepoučuj ostatní
Cameronova vláda strávila příliš mnoho času školením vedoucích představitelů EU na téma, jak mají řešit krizi své vlastní měny. V situaci, kde se Londýn nebude podílet na její záchraně, nejsou tyto dobře míněné rady právě vítané, poznamenává OpenEurope v narážce na podporu větší intervence Evropské centrální banky (ECB), kterou si Británie znepřátelila především Německo.
Lekce 8: Srovnej postoje politických stran
Britové vnímají Evropskou unii jako hřiště pro vlastní politický fotbal. Zatímco na domácí frontě vede téma Evropy ke zbytečné polarizaci, v zahraničí mají představitelé svázané ruce. Povrchní debaty o tom, kdo je silný a kdo slabý vůdce a kdo má či nemá v Evropě vliv, zbytečně zakrývají priority, kterých se Londýn snaží dosáhnout, míní Christopher Howarth.
Lekce 9: Zjisti, kdo je šéf
Chce-li napříště v Bruselu uspět, musí konzervativně-liberální koalice zefektivnit své jednání. Na summitu nebylo jasné, kdo za britskými požadavky vlastně stojí, míní OpenEurope. Je to ministerstvo financí, Downing Street, premiérův kabinet, ministerstvo zahraničí, nebo snad někdo úplně jiný? ptá se Howarth.
Lekce 10: Ministerstva musí táhnout za jeden provaz
Součinnost mezi rezorty financí a zahraničí je v evropské politice nezbytná. Zejména ministerstvo financí se musí naučit lépe spolupracovat s ostatními úřady, členskými státy a dalšími zúčastněnými stranami a tyto vztahy také dále pěstovat, uzavírá své desatero OpenEurope.
Autor: Hana Kopecká, Euroskop