Petr Placák, EUROSKOP, 12. září 2011
Včera tomu bylo přesně deset let, co islámští teroristé zaútočili unesenými letadly na New York a Pentagon. Politici, politologové, komentátoři se fenomén terorismu snaží ozřejmit pomocí politických, sociálních či ekonomických teorií, v neposlední řadě ideologicky.
Fenomén terorismu ovšem nepochopíme, nevezmeme-li na zřetel „lidský úděl, cosi vadného v lidské psychice, co není či nebylo vlastní jen současným islámským teroristům či třeba německým nacistům, ale co je přítomno v lidské společnosti od počátků věků.
André Glucksmann je jeden z mála západních filosofů a politických myslitelů, který je schopen vidět problém terorismu z hlediska antropologického. Ve svém eseji Rozprava o nenávisti, kterou právě vydalo nakladatelství Kalich, se v souvislosti s terorismem vrací k antickým autorům. Dcera kolšského krále Médeia, poté, co ji zapudil Iásón, zavraždila svou sokyni, zapálila palác a podřízla své dvě děti, která měla s hrdinným vůdcem výpravy Argonautů.
Klasický scénář tragédie se odehrává ve třech etapách. První kolo, dolor: hrdina se stahuje do sebe, nechává se pohltit svým utrpením, šťourá se v něm a zvětšuje je, až v sobě už neslyší nic jiného než je a sebe v něm. Druhé kolo, furor: bolest vyvře ven a postupně rozpráší blízké a daleké. Poslední, třetí kolo, nefas: zločin do té doby neslýchaný, smete celou přítomnost i budoucnost.
Tato tragédie je prosta všech nábožensko mytologických zásahů. Hrdina jedná sám od sebe a sám pro sebe. Bouřící se královna Médea se vzpírá, není matkou a neslyší na jméno Médeia: „Tou se teprve stanu! Podává ruku nepřízni, která ji postihla, a zbavuje se tím své domácí a společenské identity. Symbolicky se zabíjí. Už existuje jedině díky jménu, které nadále platí za příslib budoucnosti, a to budoucnosti postavené na nule. Bytosti nenávisti ustanovují pány sebe samých. Hněv soudí bez odvolání a nenechá se nikým soudit, rozhoduje absolutisticky. Nenávist nikomu nic nedluží. Její logika je autonomní. Její šíření samohybné. Vzniká a roste vlastní prací na sobě. Je to vášeň logická, uspořádaná implicitním diskursem.
Budu mít klid, až uvidím, / že vše je se mnou zavaleno v troskách./ Se mnou ať všechno zanikne. Když člověk umírá, /má chuť všechno strhnout s sebou. Seneca, Medea
Tedy summa sumarum, když se politologové etc. snaží ozřejmit vznik a existenci fenoménu terorismu jako produkt zoufalství, politické či ekonomické krize nebo chudoby musíme to brát s omezením a případ od případu. Ve skutečnosti terorismus nemusí mít a často ani nemá nějaké racionální odůvodnění, ale je to jednoduše furor, tedy ona „záměrná vada duše přesně jako v antické tragedii.
Naše slabina ve vztahu k projevům terorismu spočívá v tom, že svým protivníkům připisujeme k obrazu svému vlastnosti, které ve skutečnosti nemají. Islámský terorismus nevysvětlíme překrouceným výkladem koránu, stejně jako nacismus neosvětlíme němectvím. Svět, tak jednoduchý není.
André Glucksmann, Rozprava o nenávisti, Kalich, Praha 2011, str. 277
Autor: Petr Placák