Zbyněk Petráček, Lidové noviny, 25. srpna 2011
Tu výzvu má Západ před sebou celou dobu, aniž by ji pohnul k nějakému užitku. Pro Rusko to není výzva, ale přirozená součást nejen zahraniční, ale i domácí politiky. Proběhla v Kyjevě prozápadní revoluce? Pak Rusko udělalo vše pro to, aby její výsledky rozmělnilo. Jenže co udělal Západ pro to, aby Ukrajina nebyla jen politickým a hospodářským přívěskem Ruska? Dost málo.
V roce 1991 působil „postsovětský prostor homogenně. Dnes vykazuje takové rozdíly, že by i Samuel Huntington žasl. Na jedné straně Pobaltí jasně ukotvené v EU i NATO (Estonsko dokonce v eurozóně), na druhé straně stále bezprizorná Ukrajina. Je to jen tím, že Ukrajina leží na špatné straně Huntingtonovy linie? Že nemá – na rozdíl od Pobaltí – západní tradice, morálku ani instituce? Něco na tom je, stejně jako je něco na jejím rozdělení na západní (katolickou, kdysi rakousko-uherskou) a východní (tradičně proruskou) část.
Ale kdo by chtěl nad Ukrajinou lámat hůl, ať si připomene, co pro ni Západ za dvacet let udělal. Když NATO po ruské invazi do Gruzie v srpnu 2008 chtělo Gruzii a Ukrajině nabídnout perspektivu členství, tu nabídku nepodrazila Moskva, ale Berlín a Paříž. A východní partnerství EU je stále jen rétorická figura, která západní Evropu nezajímá. Západ slaví rozpad Sovětského svazu, ale svůj prioritní zájem věnuje i po dvaceti letech jeho jádru.
Autor: Zbyněk Petráček, Lidové noviny