Hana Kopecká, EUROSKOP, 18. srpna 2011
Zdá se, že David Cameron netrpí důsledky nepokojů, které před týdnem zpustošily části Londýna a dalších britských měst. Naopak. Jak píše The Economist v rubrice Bagehot, následná politická debata nasadila pravicový kurz, který přeje konzervativní politice a premiérovi zvláště.
Z politického hlediska je řešení národní krize zásadnější, než její průběh. Reagoval premiér včas? Měla vláda akční plán? Uklidnila komunikační strategie voliče? Pokud ano, posbírá kabinet politické ovoce, v opačném případě sklidí bouři. Společenská a pořádková krize se v Británii ukázala jako šance pro řadu konzervativních názorů, dříve vnímaných jako příliš tvrdé: že snahy o liberalizaci policie zašly příliš daleko; že slabost vlády provokuje výtržníky spíš, než pevná ruka; že přes všechny řeči o úzké čáře mezi porušováním svobody a autoritářstvím, je opačná cesta laxnosti a bezpráví mnohem nebezpečnější.
Posílí po nepokojích v Londýně premiér David Cameron podobně jako železná lady Margaret Thatcherová v 80. letech? (foto: čtk)
Více pořádku, méně svobody
Jen zasněný britský liberál by dnes postavil svobodu nad pořádek. Kriminalita pálí voliče více, než školství a zdravotnictví. Až se veřejnost vzpamatuje z pouličních bouří, možná si všimne i dalších sociálních problémů, spekuluje Bagehot. Ačkoli levice národ prosí, aby zohlednil sociální příčiny nepokojů, měla by si dát pozor, co si přeje. Volič by mohl dojít k závěru, že za výtržnictvím není chudoba, diskriminace, ani škrty; jen na sociální dávky a rozvrácené rodiny v současnosti putuje polovina britského národního důchodu, uvádí Bagehot.
Ačkoli je hloupé spekulovat o vítězi nepokojů, politická historie mluví jasně; pouliční bouře tradičně posilují pravici. Londýnské požáry Brixtonu a Tottenhamu v osmdesátých letech dopomohly k vítězství Margaret Thatcherové podobně, jako chaos na francouzských předměstích v roce 2005 Nicolasi Sarkozymu. Britské sociální nepokoje by zřejmě posílily jakéhokoli toryovského premiéra, ale v případě toho současného mohou mít ještě větší vliv.
Více konzervativců, méně liberálů
Jak Cameron voličům sám připomněl, o krizi společnosti mluvil už řadu let. Mnohým uniklo, že jeho hlavní opoziční ideou nebyla módní ekologie, ani úspory, které přišly příliš pozdě, ale kulturní konzervatizmus, oproštěný od religiozity a předsudků o rase a sexualitě. Často upozorňoval na rozdělené komunity i na konec odpovědnosti, což je jeho oblíbené slovo. Ukazuje se, že premiér ke konzervativní modernizaci konvertoval jen liknavě a později pro dobro koalice. V té mu liberální demokraté slouží jako kontrola vlastních politických instinktů; Cameron tak například upustil od oživení promanželské daňové politiky.
Po nepokojích je konzervativní premiér ještě konzervativnější, než před měsícem. Některé oblasti Británie diagnostikoval jako sociálně nemocné a vyzval k jasnému kodexu hodnot a norem. Tento obrat pravděpodobně znepokojí liberály, kteří už začínají chápat, kdo je opravdový David Cameron. Po nepokojích pravděpodobně ten, jakého jeho země potřebuje, uzavírá Bagehot.
Autor: Hana Kopecká, Euroskop