Ondřej Ditrych, Hospodářské noviny, 19. dubna 2011
Evropská unie se od začátku arabského jara příliš nevyznamenala. Už její předchozí politika ve vztahu k jižním sousedům, spíš než aby podněcovala tamní reformní procesy, posiluje zavedené způsoby vládnutí výměnou za stabilitu a kontrolu migrace. Arabské revoluce pak navíc opět ukázaly roztříštěnost zahraniční politiky EU, což padá především na hlavu baronky Ashtonové, která má koordinaci evropské zahraniční politiky v popisu práce.
Právě Libye se teď nabízí jako místo, kde by si EU mohla napravit reputaci a navrátit zásahu zatím výhradně západních zemí skutečně humanitární obsah. Tedy vytvořit v souladu s mandátem OSN bezpečné zóny a koridory pro civilisty a dopravu humanitární pomoci.
Kapacity k tomu EU v rámci své společné bezpečnostní a obranné politiky má a základní kontury takové operace „EUFOR Libye byly schváleny před třemi týdny. Akce už má také právní rámec: měla by trvat čtyři měsíce a jejími cíli mají být bezpečný pohyb a evakuace uprchlíků a podpora činnosti humanitárních organizací.
To vše ale zatím existuje jen na papíře a není jisté, jak přesně by EUFOR měla vypadat. Německo, které se před časem zdrželo hlasování při přijímání libyjské rezoluce v Radě bezpečnosti, tentokrát dává najevo, že dostojí svým povinnostem a v případě potřeby připravené jednotky vyšle. Jenže proti nasazení vojenských sil vystupují jiné státy, zejména Švédsko. Někteří evropští diplomaté se totiž obávají, že vojenská mise EUFOR v Libyi by se stala nástrojem pozemní intervence v rukou Francie. Jiní pečlivě zvažují mandát OSN a proti „použití všech nutných prostředků k ochraně civilistů kladou kategorický zákaz „okupace. A podle kuloárních zpráv vojenské operaci dvakrát nepřeje ani baronka Ashtonová.
Ondřej Ditrych: Roztříštěnost zahraniční politiky EU padá především na hlavu baronky Ashtonové. Na snímku baronka při slyšení v Evropském parlamentu 20. října 2008. Foto EP
Pro účinnou operaci EUFOR tedy zatím uvnitř EU schází politická vůle. A tady se otevírá možnost i pro Českou republiku, která dosud byla k dění v Libyi značně zdrženlivá. Humanitární operace v Libyi je v souladu s tradičními hodnotami české zahraniční politiky, s ochranou a prosazováním lidských práv. Aktivní účast na utváření evropské zahraniční a obranné politiky diplomatickou cestou je, na rozdíl od provinčního „distantismu vůči čemukoliv unijnímu, navíc nepochybně v českém zájmu. A na to, že nemáme čím přispět, a nemůžeme tak kázat ostatním, co mají dělat, se v případě EUFOR vymlouvat nemůžeme. Na rozdíl od současného zásahu NATO není vedena zdánlivě neúprosnou logikou, že jediný způsob ochrany civilistů je změna libyjské vlády. EUFOR stojí „jen na prostém morálním předpokladu, že lidské životy mají všude stejnou cenu.
Ty nelze chránit všude stejně, a idealismus se vždy střetává s politikou, která vytyčuje meze možného. Ale i menší dobra mají svou cenu.
Autor: Ondřej Ditrych