Robert Břešťan, Ekonom, 14. dubna 2011
Pravidelné přesuny europoslanců na trase Brusel-Štrasburk jsou byznysem za miliony eur.
Je jarních 20 stupňů, štrasburské ulice jsou rušné, předzahrádky kaváren a restaurací plné. A sehnat zde v první dubnový týden střechu nad hlavou dá dost práce. Hotely jsou obsazené na rok dopředu a i rezervační systém booking.com zájemcům našeptává: »O pobyt ve Štrasburku je v době, kterou jste vybrali, velký zájem, proto jsou ceny vyšší než obvykle. Tip: pokud můžete, zkuste jiné datum.«
Důvod je jasný. Do francouzské pobočky Evropského parlamentu se zrovna jako každý měsíc přesouvají europoslanci i s celým ansámblem. Od pondělí do čtvrtka hlasování ve Štrasburku, po zbytek měsíce práce ve stálém sídle v Bruselu. A tak pořád dokola. Dvanáctkrát do roka.
Tramvaj trasy E ráno na zastávkách nabírá stále více mužů v oblecích a dam v kostýmcích, konečnou je pro ně zastávka Parlement européen. Před kruhovou moderní prosklenou budovou je živo, proudí tu chodci, přijíždějí drahá auta, taxíky i úředníci na kolech. Do parlamentu se sjíždějí v autobusech turisté i studentské výpravy, aby si zblízka prohlédli, jak funguje Evropa.
V pátek jako by tohle město ve městě náhle zemřelo. Nikde ani noha, před vjezdem závora, ve skleněné strážní budce posedává jeden znuděný hlídač. »Je to tak trochu šaškárna,« podotýká český europoslanec a předseda frakce Evropských konzervativců a reformistů Jan Zahradil.
Evropský létající cirkus. Budova Evropského parlamentu ve Štraburku 21. dubna 2004, kdy byly Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko a Slovensko (od 1. května 2004) přijaty do EU. Foto AP
Přesun kompletního Evropského parlamentu na trase Brusel-Štrasburk-Brusel vyjde evropské daňové poplatníky ročně na 200 až 250 milionů eur. Ani na unijní poměry to nejsou žádné drobné. Rozpočet Evropského parlamentu je 1,7 miliardy eur a jen náklady na stěhování z něj uloupnou téměř patnáct procent.
Nadosmrti plno
Jenže tahle »šaškárna« má pro Francii, respektive Štrasburk, velký význam. Symbolický – coby důkaz poválečného smíření Francie s Německem – a také ekonomický. Byznys, který se kolem pravidelných zasedání točí, může alsaské metropoli závidět jakékoli město světa. Na zasedání parlamentu se sjíždí až osm tisíc lidí: europoslanci, úředníci, tlumočníci, novináři, lobbisté. »Zejména první dva dny je kapacita hotelů plná z 95 procent, poté významně klesá,« říká mluvčí štrasburské radnice Véronique Petitprezová.
Příjmy pro oblast pohostinství a služeb z jednoho zasedání parlamentu se pohybují v řádech milionů eur. Když v roce 2008 musela být kvůli rekonstrukci jednacího sálu zrušena dvě parlamentní jednání, odhadlo město ztrátu na 7,5 milionu eur.
»Máme úplně plno. Hotel je na dny, kdy se koná zasedání, zabukovaný až do prosince a nemyslím, že by to příští rok bylo jinak. Pro nás je to samozřejmě skvělé. V jiné dny máme volných pokojů dost,« potvrzuje Florent, recepční tříhvězdičkového hotelu Diana Dauphine nedaleko centra města.
Podle štrasburské Centrály cestovního ruchu se průměrná roční obsazenost hotelů ve městě pohybuje mírně nad 50 procenty. Podobná byla pro srovnání i loňská obsazenost ubytovacích zařízení v Praze. Štrasburské hotely na zasedání dokážou vydělat, zdražují obvykle až na dvojnásobek běžné ceny, ale nabídka sedmi tisíc lůžek stejně nedokáže uspokojit poptávku. Z vyššího zájmu proto těží i hotely a penziony z 20 kilometrů vzdáleného Německa.
Kromě lidí putují do Alsaska nacvičenou cestou vlakem i všechna lejstra a potřebné dokumenty. Typické kontejnery jsou tak nedílnou součástí všech chodeb i kanceláří štrasburského parlamentu. Po čtyřech dnech se kontejnery znovu sbalí, naloží a celý »cirkus Evropa« se vrací zpět do Bruselu. »Mně stěhování nevadí. Už proto, že Štrasburk je hezčí než Brusel,« říká český europoslanec za ČSSD Richard Falbr.
Poslanci jsou v přístupu ke stěhování rozpolceni, ale obyvatelé Štrasburku si dobře uvědomují, co jim přítomnost evropských institucí přináší. »Když se v roce 2005 hlasovalo o evropské ústavě, celá Francie ji odmítla, jen Alsasko bylo jednoznačně pro,« zdůrazňuje Véronique Petitprezová.
Jedno sídlo? Štrasburk!
Pravidelné »stěhování evropských národů« se ale opět po čase ocitlo v ohrožení. Snaha o zrušení zasedání ve Štrasburku je sice europoslanecký evergreen, minulý měsíc ale iniciativa Evropských konzervativců a reformistů slavila úspěch.
Těsnou většinou se podařilo prosadit, aby se letos a příští rok dvě hlasování sloučila do jednoho. Zní to jako banalita, ale parlamentní rozpočet by tím ušetřil miliony eur. Štrasburk by na tom naopak miliony prodělal. »Iniciativ na zrušení zasedání ve Štrasburku bylo už mnoho. Ale vždy skončily na odporu Německa a Francie,« říká Jan Zahradil. »Tentokrát jsme ale uspěli díky tomu, že se hlasovalo tajně. Takže se dá předpokládat, že i někteří němečtí a francouzští poslanci hlasovali pro,« dodává.
Štrasburk tím europoslanci poněkud zaskočili, ale reakce byla rychlá. Francouzská vláda se obrátila na Evropský soudní dvůr a se svou stížností pravděpodobně uspěje. Dvanáct zasedání do roka totiž Štrasburku zaručují zakládací smlouvy o EU. A pokud jde o případnou definitivní změnu sídla Evropského parlamentu, o ní nemohou rozhodnout sami europoslanci, ale pouze všechny členské státy, a navíc jednomyslně.
Štrasburští zastupitelé přesto před pár dny přešli do ofenzivy a schválili oficiální nabídku: Ano, jsme pro to, aby měl Evropský parlament jen jedno sídlo. Pokud to tak ale bude, mělo by to být u nás. »Jsme připraveni pro Evropský parlament postavit nové budovy, tak aby se mohl kompletně přestěhovat z Bruselu i z Lucemburku. Na oplátku jsme připraveni podporovat to, aby Evropský soud pro lidská práva přesídlil do Lucemburku,« říká Petitprezová.
Evropská čtvrť by se podle plánů radnice mohla do budoucna rozrůst až na 35 kilometrů čtverečních. Mnohem pravděpodobnější variantou ale je, že zůstane zachován status quo – tedy poněkud absurdní rozdělení parlamentu do tří měst: Bruselu, Štrasburku a Lucemburku.
Praha může závidět
Štrasburku se ale není co divit. Není asi evropské město, které by nechtělo být v jeho roli. Europoslanci a jejich doprovod jsou de facto typičtí kongresoví turisté a mít dvanáctkrát do roka železnou jistotu, že do města na několik dní dorazí tisíce movitých turistů, je snem každého hoteliéra.
»Je to byznys, o který usilují všechna velká města světa. Kongresoví hosté jsou specifičtí, většinu služeb jim platí vysílající či pořádající organizace a oni mají o to více peněz na osobní útratu, kterou nerealizují za drobné suvenýry, ale třeba za společenské večeře,« konstatuje Jaromír Beránek, analytik cestovního ruchu ze společnosti Mag Consulting.
Pokud by Praha měla podobné štěstí jako Štrasburk, významně by to změnilo její postavení na žebříčku obsazenosti hotelů. I když má Štrasburk pětkrát méně obyvatel než Praha, každoročně do této alsaské metropole zavítá přes čtyři miliony turistů. Praha jich loni přilákala jen o málo více: 4,7 milionu.
Autor: Robert Břešťan
