Petr Zahradník, Lidové noviny, 21. února 2011
Přibližně před rokem se začala rozvíjet řecká ekonomická a finanční hysterie. Evropská komise při zpracování svých pravidelných ekonomických zpráv sáhla k do té doby nevídanému kroku: prohlásila, že údaje o ekonomickém vývoji Řecka, pocházející z jeho národních zdrojů, nepovažuje za autentické a důvěryhodné. Tímse pozvolna rozjížděla stoupající nervozita investorů a věřitelů vůči Řecku, doprovázená sérií improvizací, které měly zabránit tomu, aby se řecký stát neocitl v úplné ekonomické a fiskální paralýze.
Výsledkem bylo náhlé a rychlé vytvoření provizorního systému stabilizační facility (EFSF), jejíž použitelnost jako by se přímo hodila při listopadové recidivě spuštěné Irskem. Ještě před řecko-irským příběhem bylo jasné, že veřejné finance většiny členských států EU jsou v ruinách, které mohou zásadně oslabovat průběh ekonomického oživování a konkurenceschopnost celé EU. Bylo současně jasné, že k obnově důvěryhodnosti potřebuje Evropa nejen prudce snížit deficity, ale současně v blízké i vzdálenější budoucnosti podobné excesy neopakovat. A do třetice se ukázalo zřejmé, že přece jen v případě „pádu na ústa některého členského státu či člena eurozóny by zde měla existovat trvalá instituce typu původně zamýšleného „Evropského měnového fondu, který po vzoru MMF a podle jasně předem daných pravidel a podmínek této zemi pomůže.
I stalo se a pod názvem Evropský stabilizační mechanismus (ESM) dala Rada ministrů financí tomuto nástroji vloni v listopadu zelenou. Byl mu přiložen takový význam, že Evropská rada doporučila kvůli němu i mírně novelizovat Lisabonskou smlouvu. A bylo rozhodnuto, že účast v tomto mechanismu by měla být pro členy eurozóny povinná, pro nečleny založená na dobrovolnosti. V následujících měsících má být rozhodnuto, jak se tento stálý mechanismus finančně naplní a připraví na své fungování počínaje polovinou roku 2013 a zda se k němu rovněž připojí i Česká republika. Očekávání příštích událostí okolo něj se tak nese ve znamení vyjasňování otázek, jež jej stále obklopují.
Petr Zahradník: Za určitých předpokladů by účast v Evropském stabilizačním mechanismu mohla být pro Českou republiku atraktivní. Na ilustračním snímku poštovna na vrcholu Sněžky. Foto Euroskop
Domnívám se, že nemůže být pochyb o tom, že je dobře, aby takovýto nástroj vznikl a opíral se o jasně předem daná pravidla hry. Druhou věcí je však finanční vybavení tohoto mechanismu, jenž by měl v součtu ztělesňovat sumu až 500 miliard EUR (případná česká účast na něm by měla činit přibližně 1,5 procenta této sumy). Kritici způsobu vytváření tohoto fondu mají určitě pravdu v tom, že sama jeho dotace může přivést některé členské státy do ještě vážnějších problémů s fiskální disciplínou. Pro Českou republiku by tento jednorázový vklad představoval až 16,5 procenta ročních rozpočtových výdajů (anebo více než 6 procent národního HDP), což i při rozmělnění na dobu tří let znamená ránu do stability veřejných financí.
Řešením je pak volba delšího časového období pro složení této částky, anebo vytvoření systému fiktivního závazku či záruky, jež by se aktivovala pouze v momentu potřeby a nevyžadovala by složení hotových peněz. Za těchto předpokladů by účast v systému byla atraktivní i pro Českou republiku, jež by tímto demonstrovala svoji sounáležitost v rámci EU, přestože ji v eurozóně patrně ještě dosti dlouho neuvidíme.
Autor: Petr Zahradník