Petr Placák, EUROSKOP, 24. ledna 2011
V berlínské Gemäldegalerie byla otevřena výstava Hommage an Caravaggio 1610/2010, uspořádaná u příležitosti 400. výročí úmrtí jednoho z největších revolucionářů v dějinách evropského umění.
Italský malíř Michelangelo Merisi, zvaný Caravaggio je dnes obecně považován za jednoho z největších malířů všech dob a jeho plátna mají nevyčíslitelnou hodnotu. Caravaggio, který své součastníky pohoršoval tím, že odmítl malovat „krásu, idealizovat skutečnost a biblické příběhy zpřítomnil tím, že pro svá plátna používal jako předlohy soudobé lidské typy, včetně prostitutek, ovšem zemřel jako psanec, na kterého byl vydán zatykač – vysílený, raněný, v horečce na mořském pobřeží nedaleko od Říma jako potulný pes, možná byl zavražděn, právě v době, kdy mu na žádost jeho četných obdivovatelů udělil papež Pavel V. milost za jeho kriminální delikty.
Caravaggiovo jméno bylo na dlouhá staletí zapomenuto. Do podvědomí veřejnosti se dostal opět až v roce 1920, kdy významný italský historik umění Roberto Longhi ve své práci doložil Caravaggiův vliv na celé následující 17. století – svým realismem a používáním kontrastu světla stínu stanul Caravaggio na počátku nové umělecké epochy baroka. Podle některých autorů začíná Caravaggiem moderní malířství.
Skupina soudobých nuzáků, z nichž jeden se nevěřícně šťourá svému zmrtvýchvstalému kolegovi v boku, pohoršovala ve své době náboženské snoby. Dnes je předmětem adorace těch, kteří už v nic nevěří. Caravaggio, Nevěřící Tomáš, cca 1602
V německých sbírkách se dnes nacházejí pouze dva originály Carravagiových obrazů, Vítězný Amor a Nevěřící Tomáš. Tato mistrovská plátna na berlínské výstavě doplňuje Jan Křtitel z Pinacotecy Capitolina v Římě. Všechny tři obrazy byly kdysi majetkem markýze Vincenza Giustinianiho, jehož sbírku v roce 1815 koupil pruský král. Sbírka původně zahrnovala pět Caravaggiových pláten, z nichž jsou dnes ovšem dvě ztracená – za války byly ukryty v bunkru, který při bombardování vyhořel. Od té doby jsou obrazy nezvěstné, s největší pravděpodobností jsou zničené. Jako memento barbarského 20. století jsou na výstavě vystavené jejich černobílé kopie.
Výstavu doplňují díla umělců, které Caravaggiovo revoluční dílo ovlivnilo. Caravaggiův jedinečný styl, jeho zobrazení, která nic nepřikrašlují, dramatická komposice postav, hra světla a stínu, tzv. temnosvit, se staly na začátku 17. století oblíbené a začala jej napodobovat celá řada Caravaggiových následníků, a to nejen v Itálii, ale stejně tak ve Francii (na výstavě zastoupený Georges de La Tour) a nebo ve Španělsku, kde je barokní malba bez Caravaggia nemyslitelná (na výstavě díla Jusepe Ribery nebo Diega Velazqueze).
Největší vliv měl ale Caravaggio na nizozemskou malbu. V Utrechtu vznikla celá skupina mladých umělců, která se upsala Caravaggiovu novému stylu a spojila jej s tradicí holandské malby. Utrechtští „Caravaggiové zase ovlivnili Rembrandta nebo Rubense, jejichž obrazy jsou na výstavě rovněž zastoupeny. Caravaggio měl vliv i na našeho Karla Škrétu, který sice na berlínské výstavě zastoupen není, ale jeho dílo můžeme v současné době shlédnout na nejrozsáhlejší výstavě Škrétových děl od roku 1974 v Praze ve Valdštejnské jízdárně a v Jízdárně Pražského hradu.
Caravaggiova berlínská výstava v Gemäldegalerie, Matthäikirchplatz 8 je otevřena do 6. března 2011 denně, kromě pondělí, od 10 do 18 hodin – ve čtvrtek je otevřeno do 22 hodin.
Autor: Petr Placák