Kristýna Balajová Blahoslav Hruška, EURO, 22. 11. 2010
Členské státy EU se chytily za nos a pozdě si uvědomily, že Evropský parlament získal díky Lisabonu pravomoci rozpočet nejen schvalovat, ale přímo o jeho struktuře rozhodovat.
Když Václav Klaus v říjnu 2009 definitivně prosadil výjimku z Lisabonské smlouvy, díky níž se Česká republika nebude muset Listinou základních práv EU řídit v případech, kdy by šla nad rámec české legislativy, považovali to evropští úředníci v Bruselu za ústupek zarputilému euroskeptikovi. Uplynul ale rok a ukázalo se, že reformní smlouva je pořádně děravá.
Schvalování eurorozpočtu na příští rok se zaseklo – především kvůli tomu, že se členské státy chytily za nos a pozdě si uvědomily, že Evropský parlament získal díky Lisabonu pravomoci rozpočet nejen schvalovat, ale přímo o jeho struktuře rozhodovat. „Když byla Lisabonská smlouva jen na papíře, nikdo si toho moc nevšímal. Teď se ale ukazuje, že silnější pravomoci Evropského parlamentu mnoha zemím vůbec nevyhovují, řekl týdeníku EURO místopředseda eurosněmovny Libor Rouček.
O peníze jde v bitvě o rozpočet jen okrajově. Rozdíl mezi hrozícím rozpočtovým provizoriem na rok 2011 a kompromisem, který minulý týden odmítly Velká Británie, Nizozemsko a Švédsko, je pouhých 3,5 miliardy eur. Do doby, než na erár kývne všech 27 členských zemí, bude Evropská unie poprvé od roku 1988 vytvářet minirozpočty na každý měsíc zvlášť. Platby za každý měsíc roku 2011 nepřesáhnou jednu dvanáctinu částky uvedené v příslušné kapitole letošního rozpočtu. Objem peněz přitom nesmí být vyšší než jedna dvanáctina sumy uvedené v návrhu rozpočtu na rok 2011. Vše ale nasvědčuje tomu, že dopad na tok evropských peněz pro členské státy nebude nijak drastický, alespoň pokud se rozpočet podaří schválit během první poloviny příštího roku.
Jaká je struktura Evropské unie? Na snímku bruselský makromodel atomu. Foto AP
DOPADY PROVIZORIA
Velké potíže nejspíš nenastanou ani u jednoho z hlavních evropských penězovodů, u dotací zemědělcům a regionům. Přímé platby na hektar, hlavní položka zemědělských podpor v hodnotě asi 20 miliard, jsou vypláceny zpětně vždy v období od prosince zhruba do března. Platba z EU se vztahuje na činnost zemědělců za předchozí rok, kterou jim ale včas předfinancoval stát. Vzhledem k tomu, že převážná část prostředků se vyplácí v poměrně krátké době, mohl by nastat problém s jednorázovou kumulací obrovských výdajů.
Ani to ale není až tak zásadní zádrhel, alespoň ne pro příjemce, kteří už své peníze mají. Došlo by jen ke zdržení refundací: „Komise by pak pravděpodobně musela vyplácet každému státu požadovanou částku postupně, sdělil týdeníku EURO Ondřej Jakob, tiskový mluvčí ministerstva financí. Potíže by mohly nastat až v případě, že by se podle krizového plánu jelo celý příští rok. To je ale nepravděpodobné. Z dopadu provizoria na české zemědělství si proto zatím nedělá hlavu ani prezident Agrární komory Jan Veleba: „Zatím se zdá, že by se kolaps jednání o rozpočtu českých zemědělců neměl zásadně dotknout, sdělil týdeníku EURO ze své návštěvy v Bruselu.
Částečné zablokování toku evropských peněz by nemělo ohrozit ani prostředky na program rozvoje venkova, druhý pilíř zemědělské politiky. Ten dotuje především modernizaci odvětví, údržbu krajiny a přechod farem na šetrnější formy hospodaření. Peníze se totiž proplácejí postupně, na projektové bázi. Podobně jako u přímých plateb jsou vypláceny státem, ale pak se z evropské kasy refundují průběžně. Předfinancovány z rozpočtu jednotlivých ministerstev jsou také rozpočty operačních programů pro rozvoj regionů. Ani ty by se podle sdělení ministerstva pro místní rozvoj neměly zadrhnout, opět za podmínky, že se provizorium neprotáhne hluboko do roku 2011. Okamžitý dopad by zadrhnutý rozpočet měl na ty části evropské agendy, které nebyly zahrnuty do rozpočtu letošního nebo vyžadují pružnost a možnost jednorázového přílivu prostředků.
V ohrožení se tedy k radosti euroskeptiků ocitá nová evropská diplomatická služba, která má na základě Lisabonské smlouvy přispět k větší soudržnosti zahraniční politiky EU. Výrazně ochromen by byl také nástroj Emergency Aid Reserve. Ten například posloužil v roce 2008, když se pod tíhou potravinové krize hledaly prostředky na pomoc zemědělství v chudých zemích. Zdá se, že členské státy vědí, proč riskují. Na patovou situaci v první řadě nedoplatí oni, ale spíše společné, doslova evropské a svojí podstatou federalistické projekty.
FEDERALISTÉ ÚTOČÍ EURODANĚMI
Důvod, proč tři země nakonec na kompromis nepřistoupily, je mnohem závažnější než pár miliard v rozpočtu navrch. V europarlamentu totiž sílí hlasy volající po zavedení jednotné evropské daně, z níž by se erár financoval. Tři čtvrtiny všech peněz, které plynou do bruselské kasy, doposud tvoří fixní procento z hrubého národního důchodu členských zemí, které se stanovuje vždy na sedm let dopředu. To ale vede k silným nerovnoměrnostem a dělí EU na ty, kteří na členství vydělávají (sem patří také Česko), a na čisté plátce, jejichž žebříček vede Německo.
Na pořadu dne je proto návrh, aby měl Brusel právo vybírat daně sám a nespoléhal se jen na vzoreček „má dáti – dal. Nejčastěji se mluví o eurodani uvalené na velké finanční transakce, obchod s emisními povolenkami nebo leteckou dopravu. Doposud Brusel centrálně vybírá pouze clo, to ale tvoří jen dvanáct procent unijního rozpočtu. Nápad na uvalení nové eurodaně si nevymysleli jen poslanci, podporuje ho také Evropská komise. „Je na čase začít uvažovat o vlastních zdrojích, vysvětlil eurokomisař pro rozpočet Janusz Lewandowski. A například Libor Rouček by chtěl, aby se s eurodaní počítalo při schvalování příští unijní „sedmiletky, která začíná roku 2014.
Z takového vítězství eurofederalistů se otevírá nůž v kapse nejen premiérovi Petru Nečasovi. Nápad, že by měla unie jako celek právo vybírat vlastní daně, tvrdě smetla ze stolu kancléřka Angela Merkelová, jejíž země jen letos poslala do společného rozpočtu 21 miliard eur. Ekonom Vladimír Bartovic z Institutu pro evropskou politiku Europeum upozorňuje na to, že spor o rozpočet je zároveň střetem o budoucí směřování unie jako celku. „Pokud převládne názor, že EU je jen nadnárodní institucí, pak samozřejmě nějaké společné daně po vzoru USA nemají smysl, argumentuje.
Důvěryhodnost evropského rozpočtu koneckonců na eurodani nestojí. Mnohem více mu škodí to, že je rok co rok vhodným terčem pro nevládní organizace. Už pošestnácté v řadě loňský bruselský erár neschválil Evropský účetní dvůr, který došel k závěru, že 70 procent položek vykazuje vyšší než dvouprocentní chybu. A některé fígle se nápadně podobají někdejšímu „porcování medvěda v českém Parlamentu. Jen namátkou – z evropských peněz se zaplatilo třeba golfové hřiště v Německu nebo maďarské rehabilitační centrum pro psy.
Jak poznamenává britský think-tank Open Europe, v tomto ohledu jsou debaty o tom, jestli má být evropský rozpočet na příští rok o nějakou tu miliardu vyšší, docela malicherné. „Poslanci i Evropská komise by se měli probudit a rozhlédnout se kolem sebe. Dokud se budou chovat nehospodárně, nemá cenu bavit se o tom, co kdo zaplatí, říká analytik Open Europe Mats Persson.
Autor: Kristýna Balajová Blahoslav Hruška
