Marie Bydžovská, EUROSKOP, 10. listopadu 2010
Málokdo čekal, že německá kancléřka prosadí otevření Lisabonské smlouvy. Výsledek Evropské rady z 28. a 29. října byl proto pro většinu Evropy překvapením. Ve vzduchu nyní visí otázka: Čeká nás v příštích měsících opakování obtížné ratifikace zakládajících smluv, kterou si zvlášť Češi užili vrchovatě?
„Ostatní lídři Merkelové ustoupili jen za předpokladu, že očekávané změny budou malé, malinké, nejmenší možné, aby byla vyloučena možnost konání referend, citoval po ukončení summitu komentář dánského diplomata portál Euobserver.
Prostředek k tomu nabízí novinka uvedená v Lisabonské smlouvě – zjednodušený postup pro přijímání změn primárního unijního práva. Ten umožňuje schválit úpravy zakládajících smluv bez svolání mezivládní konference pouze Evropskou radou, tedy summitem nejvyšších představitelů EU. „Tím evropští lídři obejdou Evropský parlament a případné výhrady a požadavky členských států. Pandořina skřínka zůstane zavřená, zhodnotil tento postup zmíněný dánský diplomat.
Dalo to práci, ale mise splněna. Německá kancléřka Angela Merkelová odjížděla z říjnové Evropské rady spokojená. (foto: čtk)
Itálie chce evropskou G6
Nicméně způsob, jakým Evropská rada k výsledku došla, se nelíbí všem. V Bruselu se již dokonce mluví o tom, že EU vládne duo Merkelová-Sarkozy, neboli Merkozy. Italský ministr zahraničí Franco Frattini si v deníku Financial Times postěžoval, že „předpřipravená rozhodnutí položená na stůl k přijetí nebo odmítnutí ostatními nejsou akceptovatelná pro země jako Itálie a další velké hráče. Jako alternativu navrhl ustanovit „konzultační avangardní skupinu G6 složenou z šesti největších států EU.
Připomínky k revizi „Lisabonu mají i další politici. „Případná změna smlouvy musí být stoprocentně oprávněná a nesmí sloužit zájmům pouze jednoho, dvou nebo pěti národů, protože taková změna by jednoduše nebyla přijatelná, řekl polský premiér Donald Tusk. Polsko se jako jediné vyjádřilo i k návrhu italského šéfa diplomacie na ustavení skupiny G6. Ministr zahraničí Sikorski „by byl ostražitý před formálním dělením zemí do kategorií. „Již nyní existuje mnoho rozdělení, která stěžují život, dodal.
Merkelová se bojí Ústavního soudu
Část Lisabonské smlouvy, která nejspíš bude podrobena revizi je článek 122. Ten dovoluje členským státům poskytnout finanční pomoc jinému státu v případě přírodních katastrof nebo výjimečných okolností. Nejpravděpodobněji vloží EU do článku 122 slova o tom, že stát může obdržet finanční pomoc ve výjimečných případech zahrnujících i ohrožení společné měny. Článek 125, který členským státům zakazuje finančně pomáhat jiným kolegům sedmadvacítky, tzv. bail-out, by měl zůstat nedotčen.
Bez této změny primárního práva by nemohl po roce 2013 fungovat Evropský mechanismus finanční stability, na jehož zřízení se v květnu dohodla eurozóna. Německo se obává, že ústavní soud by jeho činnost mohl napadnout právě kvůli porušení článku 125. Pokud by byl trvalý záchranný mechanismus zakotven v primárním právu, mohli by soudci z Karlsruhe být spokojeni.
Problematickým bodem je požadavek Merkelové zavést mechanismus pro řízený bankrot. Pokud by existoval již loni na jaře, Řecko by nedostalo finanční injekci, ale na základě stanovených pravidel by byly jeho dluhy restrukturalizovány. To znamená, že by byly sníženy o daný procentuální díl a na záchraně státu by se tak podíleli i věřitelé, jelikož jejich dluhopisy by ztratily část své hodnoty. Tímto požadavkem vychází kancléřka vstříc voličům, kteří nechtějí, aby náklady na záchranu eurozóny nesli na svých bedrech pouze daňoví poplatníci, ale i nenávidění bankéři.
Naplňuje se Trichetova obava
Ač by měl být nový mechanismus ustanoven až po roce 2013, již nyní reagují na možnost jeho zavedení finanční trhy po svém. Rozdíl mezi úroky z německých dluhopisů na jedné straně a z řeckých, portugalských a irských na straně druhé, vzrostl po summitu na rekordní úroveň. Naplňuje se tím negativní proroctví šéfa Evropské centrální banky Tricheta. Francouzský centrální bankéř na summitu varoval, že „řeči o restrukturalizaci dluhů pravděpodobně zneklidní finanční trhy a vyženou do výše rizikové prémie dluhopisů problémových členů eurozóny.
Komentátor The Economist Charlemagne dokonce obvinil Merkelovou, že ačkoliv tvrdí, že usiluje o záchranu eura ze spárů hamižných finančníků, je si vědoma, že ne sankce, ale především finanční trhy trestají rozhazovačné vlády. Změna smlouvy a ustavení stálého mechanismu proto prý mají být hlavně nástrojem k donucení trhů, aby lépe hodnotili riziko bankrotu dané země.
Pokud není státní bankrot realistickou alternativou, nenutí trhy nic k tomu, aby rozlišovali mezi zodpovědnými a rozhazovačnými státy. Ustavení postupu pro řízený státní bankrot činí krach státu realističtějším.
Doufám, že to nedopadne jako minule…Šéf Evropské rady Herman van Rompuy má v prosinci představit výsledky práce expertní skupiny Task Force. (foto: Audiovisual Service EU)
Rozhodne prosincová Evropská rada?
Zvážení detailů změny smlouvy a fungování stálého mechanismu pro řízený bankrot dostal za úkol Hermann van Rompuy a jeho stálá expertní skupina. Výsledky své práce představí evropským premiérům a prezidentům na příští Evropské radě v prosinci, kdy se snad dozvíme více detailů.
Nyní není ani jasné, zda opravdu bude otevření smluv nezbytné.Já bych ještě úplně nevylučoval, že se smlouvy měnit nebudou, prohlásil po summitu premiér Petr Nečas. Pokud se však primární právo revidovat bude, můžeme se těšit třeba i na obnovenou premiéru slavné hry „Klaus a Lisabon.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop
