Marie Bydžovská, EUROSKOP, 1. října 2010
Tuto středu představila Evropská komise návrhy na záchranu eurozóny. Není sama, kdo se věnuje evropské dluhové krizi. Na konci října představí vlastní řešení expertní skupina vedená předsedou Evropské rady Hermannem van Rompuyem a do diskuze se zapojují i ekonomové a média. V několika článcích se problematice věnoval i The Economist z 23. září.
Reakce finančních trhů na řeckou krizi donutila Eurozónu k nevídaným zásahům. Irsko tvrdě osekalo rozpočet, Španělsko snížilo platy ve státní správě a Portugalsko zvýšilo daně. Představitelé eurozóny nejen nabídli spolu s Mezinárodním měnovým fondem Řecku půjčku ve výši 110 mld eur, ale vytvořili i záchranný mechanismus na pomoc dalším státům, které by se ocitly před krachem. Přes dosud nevídané výkony národních vlád i Bruselu však obavy přetrvávají. Finančníci se neuklidnili a přirážky k dluhopisům problematických států eurozóny stoupají.
Tresty za rozpočtové deficity i makroekonomické nerovnováhy
Záchranné plány pro euro představené tento týden Komisí se zaměřují na rozpočtovou disciplínu zemí platících eurem a na překonání makroekonomických nerovnováh v rámci bloku. Státům hospodařícím se schodkem vyšším než povolená tři procenta by podle nich hrozila pokuta ve výši 0,2 % DPH a postihováno by mohlo být i zadlužení přesahující 60 % HDP. Překvapivě chce Komise řešit represemi i propastné rozdíly mezi státy platící eurem. V tomto případě by Komise jednotlivé země nejprve pobídla k řešení slabé konkurenceschopnosti a pokud by stav nenapravily, hrozila by jim pokuta dosahující 0,1 % HDP.
Paralelně s Komisí hledá řešení dluhová krize v EU i expertní skupina pod vedením stálého předsedy Evropské rady Hermanna van Rompuye. Výsledky své práce představí až na říjnové Evropské radě. Podle informací Financial Times však jsou její postoje obdobné jako Komise. Nicméně najít shodu mezi představiteli členských států na pravidlech pro uplatnění sankcí zabere ještě nějaký čas.
Brusel by podle The Economist nejlépe přispěl k odstranění krize, kdy by více tlačil na liberalizaci vnitřního trhu včetně služeb, jako je třeba energetika. Ilustrační foto EK
Lepší je zmenšit rozdíly než trestat deficity
Vlastní návrhy „opravy eura přinesl minulý týden také britský týdeník The Economist. Problémy eurozóny podle něj souvisí mnohem více s nerovnovážným vývojem jejich různých částí než s rozpočtovými deficity. Sankce za přílišné rozpočtové deficity proto problémy eurozóny nevyřeší.
Zavedení eura podle týdeníku makroekonomické nerovnováhy výrazně prohloubilo, protože různé ekonomiky reagovaly na stejnou měnovou politiku odlišně. Země jako Řecko, Portugalsko nebo Španělsko odpověděly na náhlý pokles úrokových sazeb po přijetí eura utrácením. Přebujelá domácí poptávka zvedla platovou úroveň a tím náklady na pracovní sílu v porovnání se zbytkem eurozóny, především s Německem. Následkem byl pokles konkurenceschopnosti a nárůst obchodních deficitů.
Konkurenceschopnost zvýší reformy pracovního trhu
Při neexistenci eura by přirozenou reakcí byla devalvace měn nekonkurenceschopných států. Vzhledem k tomu, že ta není možná, aniž by padl projekt společné měny, zmiňuje The Economist jako „kacířské řešení dočasnou toleranci inflace. Její zvýšení by bylo ve svém důsledku méně bolestivým snížením mezd a tedy zvýšením konkurenceschopnosti. To však podle britského týdeníku nepřichází v úvahu. Vysoké inflace se hrozí jak Evropská centrální banka, tak Německo a další země EU.
Další možnosti jsou úzce svázaná s uvolněním pracovního trhu. Špatně konkurenceschopné státy musí podle britského týdeníku zvýšit produktivitu nebo snížit mzdy a tím cenu pracovní síly. Zvýšení produktivity by napomohla větší mobilita pracovníků z upadajících do perspektivních sektorů a výše mezd vycházející z efektivity práce. Brusel by podle týdeníku k odstranění krize efektivně přispěl, kdy by více tlačil na odstranění překážek vnitřního trhu a liberalizaci služeb, zejména těch, které významně ovlivňují náklady firem jako třeba energetika.
Německo na pranýři
Vyrovnání nerovnováh podle britského týdeníku nedosáhnou samotné jižní státy. Přispět musí i Německo podporou domácí poptávky. Jeho obchodní přebytky jsou totiž v podstatě odvrácenou stranou obchodních deficitů jižních států.
Magazín tím naráží na dlouhotrvající spor, který zviditelnil březnový rozkol mezi Německem a Francií. Paříž obvinila Berlín, že jeho jednoznačně proexportně orientovaná politika vede k profitu Německa na úkor jiných členských států a přispívá k deficitnímu hospodaření Řecka a dalších evropských států. Francouzská ministryně Christine Lagardeová proto vyzvala Německo k podpoře domácí poptávky.
Rozsáhlejší rozpočet ne, liberalizaci ano
The Economist se zapojil i do diskuze o navýšení společného rozpočtu EU po vzoru Spojených států amerických. Na takové návrhy nahlíží skepticky. Spojené státy evropské s rozsáhlým centrálním rozpočtem v nejbližší době nevzniknou, protože si to politici ani voliči nepřejí. Navíc v historii existovaly případy monetární unie fungující bez společné vlády. Jako příklady jmenuje Latinskou monetární unii nebo měnovou unii Británie a Irska. Alternativou k většímu společnému rozpočtu by byly dluhopisy eurozóny. Ale i jejich vznik je politicky problematický a nelze jej v krátké době očekávat.
Na závěr můžeme shrnout „domácí úkoly, které by podle The Economist měly splnit jednotliví evropští aktéři, aby zabránily pádu evropské měnové unie. Většina států by měla reformovat pracovní trh a státy s obchodními přebytky podpořit domácí poptávku. Na Bruselu je především liberalizace služeb a prohloubení vnitřního trhu. Komisař Barnier již přislíbil novou iniciativu, tzv. Single Market Act, který prý bude znamenat největší posun ve vytváření vnitřního trhu od Jednotného evropského aktu v roce 1986. Pokud se opravdu takový zlom podaří, bude to větší přínos Bruselu než sankce za rozpočtové deficity.
Autor: Marie Bydžovská