Petr Placák, EUROSKOP, 23. září 2010
Ve švédských parlamentních volbách „překvapivě“ uspěla radikální pravice. Do parlamentu se poprvé dostali Švédští demokraté. S výsledkem 5,7% hlasů získali oproti posledním volbám dvojnásobný počet hlasů a ve švédském parlamentu, Riksdagu, obsadí 20 křesel.
Všechna média, která se věnovala švédským volbám, shodně označovala Švédské demokraty za radikální pravici. Poukazovala přitom na předvolební spot strany, v němž švédskou penzistku bílé pleti předbíhá ve frontě na sociální dávky skupina muslimských žen v burkách tlačících kočárky. Švédští demokraté podle tisku navíc odmítají adopce dětí homosexuálními páry, jsou pro trest smrti a tvrdí, že přistěhovalectví je hrozba.
Výše uvedené jsou ovšem tradiční konzervativní témata, která spíše než o extremismu Švédských demokratů svědčí o klipovitosti současného mediálního provozu, ve kterém nezáleží na kvalitě informace – důležitá je snaha zaujmout na několik vteřin konsumenta: čtenáře, posluchače či diváka.
Nebát se pojmenovat problémy
Výše uvedená témata se mohou stát politickým extremismem teprve způsobem, jakým se s nimi zachází. Že Švédští demokraté označují nárůst muslimské populace v zemi za největší hrozbu země od druhé světové války, ještě neznamená, že nejde o reálný problém jenom proto, že to tvrdí oni. Naopak, čím dál víc se ukazuje, že v Evropě jde o skutečný kulturní střet, před kterým kdysi varoval americký politolog Samuel Huntigton. Vytěsňovat tento narůstající problém z veřejné diskuse poukazem na ať už údajný nebo skutečný politický extremismus je vůbec to nejhorší, co by mohl Západ dělat.
Problém komunikace mezi jednotlivými kulturami nespočívá v rozdílnosti náboženství, ale v politice, která tyto odlišnosti zneužívá ke svým zpravidla ryze světským cílům. Tisícileté soužití židů, křesťanů a muslimů v Jeruzálémě neustále narušuje nacionalistická politika. Na snímku muslimky v poslední den ramadánu 20. září 2009 před Skalním dómem na Chrámové hoře v Jeruzalému. Foto AP
Už delší dobu je zřejmé, že integrace muslimů v Evropě, se na rozdíl od jiných komunit přistěhovalců, nedaří, a to jak ve Francii, která razí radikální podobu sekulárního státu, kde jsou projevy náboženství ve veřejném prostoru všelijak ostrakizovány, tak i ve Velké Británii, která byla dosud ke „kulturním odlišnostem různých etnik, které přesahovaly zvyklosti britské společnosti, tolerantní.
Evropu nepřipravenou o tomto problému vážně diskutovat tak nutně musely šokovat pouliční bouře, které v roce 2005 zachvátily předměstí Paříže. Gangy rozvášněných arabských mladíků z nenávisti vůči většinové společnosti tehdy vypálily na devět tisíc aut, 2 800 lidí bylo zatčeno a prezident Chiran byl nucen vyhlásit výjimečný stav.
Na první pohled neměly bouře s islámem nic společného. V ohniscích nepokojů byla mezi tamní mladou arabskou populací až 45% nezaměstnanost. Jenomže sociální frustrace mladých Arabů se často ventiluje právě pomocí příklonu k radikálnímu islámu. Děje se tak v mnoha zemích evropského civilisačního okruhu – od Čečenska po Španělsko.
Sekulární Evropa, která se sama vzdala svého křesťanského dědictví, je najednou konfrontována se situací, kdy uprázdněné místo po křesťanství pomalu ale jistě přebírá islám se všemi svými atributy, které jsou křesťanské tradici cizí (postavení ženy ve společnosti apod.). Evropa se tak ocitá v situaci, kdy vyznavači islámu začínají co do počtu dohánět zbytky křesťanských věřících. Například v druhém největším anglickém městě Birminghamu je dnes víc mešit než kostelů, i když jde zpravidla o menší modlitebny.
Úspěchy extremismu
To samozřejmě vyvolává nejistotu a strach, a ten je, jak známo, vodou na mlýn politickému extremismu. Všude po Evropě politický extremismus větří novou příležitost, aby mohl zvednout hlavu, a problém přistěhovalců si extremismus pochopitelně nemůže nechat ujít.
V dubnových volbách se do maďarského parlamentu poprvé dostala krajně pravicová strana Jobbik, která získala 47 křesel, a podobný rekordní úspěch zaznamenala v červnu Strana pro svobodu nizozemského protiislámského poslance Geerta Wilderse, která se stala třetí nejsilnější stranou v zemi – stranu, která prosazuje zákaz mešit, koránu či islámských škol, volila téměř pětina hlasujících Nizozemců.
Podobně už delší dobu posiluje pravice v Dánsku a Norsku, kde se krajně pravicová Stranou pokroku stala v loňských volbách druhou nejpočetnější stanou v parlamentu. Stejně jako Švédským demokratům jí vadí hlavně přistěhovalci z muslimských zemí. V posledních eurovolbách uspěli nacionalisté i ve Finsku, Rakousku, Bulharsku či Itálii. Mnohé země EU se tak mohou dostat do situace, kdy extremistické strany budou schopny blokovat politický systém podobně, jako to u nás dělají komunisté se svou tradiční 15% volební podporou.
Přistěhovalectví: téma pro demokraty
Výzva pro evropskou demokratickou veřejnost je tedy více než zřejmá: Vzít téma přistěhovalectví a problém integrace muslimských a jiných komunit do evropské společnosti z agendy populistů a nacionalistů a postavit diskusi o tomto problému, který bude pro Evropu čím dál palčivější, na solidní a vážný základ, který by nepřiléval oleje do ohně, ale pomohl tento problém odpovědně řešit s pomocí všech zainteresovaných stran, na prvním místě umírněných muslimských komunit.
Autor: Petr Placák