Hana Chuka, EUROSKOP, 8. září 2010
Pokud by vše záviselo na průzkumech veřejného mínění, porazil by Strauss-Kahn Sarkozyho ve druhém kole se ziskem 59%. Poslední partajní konference socialistů, která proběhla minulý týden v La Rochelle, však ukázala nejen z větší části předstíranou levicovou svornost, ale také dalších potenciální kandidáty, odhodlané bojovat o stranickou nominaci na nejvyšší úřad.
Kdo se postaví Sarkozymu? Současný francouzský prezident doufá, že se levicoví kandidáti mezi sebou poperou. Zatím nejvážnějším kandidátem je stále šéf MMF Dominique Strauss-Kahn, který již o nominaci jednou neúspěšně usiloval. Zájem mají ale i další – především úřadující předsedkyně socialistů Martine Aubry. (foto: Audiovisual Service EU)
Aubry dotahuje skóre
Především úřadující předsedkyni socialistů, Martine Aubry, povážlivě stouply preference a s nimi i volební sebevědomí. Ačkoli byla starostka Lille původně jmenována pouze prozatímní šéfkou partaje, dokázala nakonec straně zajistit přesvědčivé vítězství v letošních regionálních volbách, což jejímu mandátu dodalo potřebnou sílu. Ačkoli jí se Strauss-Kahnem pojí stejná stranická knížka, na rozdíl od liberálního šéfa MMF inklinuje Aubry spíše k partajní levici; jak poznamenává The Economist, právě ona před deseti lety jako ministryně práce zavedla nechvalně proslulý pětatřicetihodinový pracovní týden.
Aubry nahrávají také Sarkozyho excesy, především v současnosti hodně propírané vyhnání východoevropských Romů a likvidace přistěhovaleckých táborů, které levicová předsedkyně nazvala „letní ostudou Francie. Se sloganem „jiná Francie je možná vytrvale útočí na prezidentova slabá místa a apeluje na společenský respekt. Poslední průzkumy naznačují, že i ona by mohla Sarkozyho ve druhém kole porazit o celých 6%.
Kahnova zadní vrátka
Strauss-Kahn, který zájem o nejvyšší státní fuknci poprvé projevil počátkem letošního roku, ponechává své možnosti otevřené. Mezitím pravidelně cestuje z washingtonského sídla MMF do Paříže, aby si udržel kontakt s tamní politickou scénou i se socialistickými soukmenovci.
Strauss-Kahnovu kandidaturu ale komplikuje jeho současné postavení, které ho zdrželo ve Spojených státech i v době konání poslední socialistické konference. Aby se mohl zúčastnit prezidentských primárek, plánovaných na příští podzim, musel by navíc odstoupit z čela měnového fondu před vypršením svého řádného mandátu v září 2012.
Jak píše The Economist, Strauss-Kahn oželí funkci šéfa MMF pouze tehdy, pokud mu socialisté dokáží plně garantovat prezidentskou nominaci. Podobnou chybu učinil už v roce 2006, kdy v primárkách podlehl Ségolène Royal, kterou ve druhém kole porazil úřadující prezident. Proti Strauss-Kahnovi hraje i vnitrostranická opozice, které se nelíbí jeho úsporná opatření. Socialisté by v případě vítězství rádi prosadili růst daní, jako kompenzaci plánovaného snížení důchodového věku ze 62 na 60 let, což půjde jen těžko, pokud se do Elysejského paláce nastěhuje známý zastánce rozpočtové disciplíny.
Další kandidáti?
Za Strauss-Kahnem se rýsuje celá řada čekatelů, kteří doufají, že z boje odstoupí. Stojí v ní nejen madames Aubry a Royal, ale také François Hollande, někdejší socialistický lídr a bývalý partner posledně jmenované, nebo Manuel Valls, starosta z pařížského předměstí. Rok 2011 tak bude spíš než jednotu z La Rochelle připomínat otevřenou socialistickou bitvu, kterou si však francouzská levice může v současnosti jen těžko dovolit.
Autor: Hana Chuka, Euroskop