Petra Šťastná, Euroskop, 4. srpna 2010
Francouzský prezident Nikolas Sarkozy to nemá lehké. Za dvacet měsíců musí ohajovat prezidentský mandát a jeho popularita je přitom na historickém minimu. Ve stavu nejvyšší krize Sarkozy vytáhl nacionalistickou kartu, která ho již jednou do prezidentského křesla vynesla.
Imigrant = zločinec
Vše odstartovala přestřelka mezi policistou a lupičem v grenobelském kasinu, která skončila smrtí zločince, zraněním policisty a odvoláním místního prefekta. Sakrozy minulý pátek osobně přijel do Grenoblu, aby jmenoval prefekta nového. Při této příležitosti pronesl projev na téma zákon a pořádek, ve kterém se nevyhnul ani otázce přistěhovalectví.
„Musí být možné odejmout francouzské občanství každému, kdo nemá francouzský původ a ohrozí život policisty, četníka nebo jakékoliv jiné veřejné osoby, hřímal. Dále Sarkozy také zproblematizoval automatické udělování občanství nezletilým delikventům v momentě dosažení plnoletosti. Francie totiž „již nemůže přijímat všechnu bídu světa.
Projev si okamžitě vysloužil kritiku opozice. Podle Ségolene Royalové její bývalý soupeř o prezidentský post započal „novou a nebezpečnou éru populismu a xenofobie. Lídr centristů François Bayrou zase Sarkozyho obviňuje z rozdělování země na dvě části, neboť „nakreslil rovnítko mezi imigranty a delikventy.
Servítky si nebral ani belgický deník Le Soir podle kterého „tento odporný populistický projev ukazuje pobláznění panující v Elysejském paláci, kde už neví co by udělali, aby zastavili pád své popularity.
Stará dobrá taktika
Vše ovšem nemusí být tak horké. Ústavní rada, francouzská obdoba ústavního soudu, nemůže podle slov svého bývalého prezidenta nechat podobný zákon projít. Je totiž pravděpodobně v rozporu s prvním článkem Ústavy, který zajišťuje rovnost před zákonem bez ohledu na původ. Podle týdeníku Marianne to vše právník Sarkozy moc dobře ví a opět jen „hraje na efekt. V tomto názoru mu sekunduje předsedkyně opoziční Socialistické strany Martine Aubry podle které „jde jen o kouřovou clonu, jejímž úkolem je zastínit současné aféry pravice.
Komentátoři tedy mají jasno: Sarkozy opět používá ostrou protipřistěhovaleckou rétoriku ve snaze zvýšit své postavení v průzkumech popularity. Se svým prezidentem je totiž spokojena pouze jedna třetina Francouzů, což je nejméně za posledních třicet let. A na Francouze silná gesta platí. Roku 2007 u nich právě Sarkozy uspěl s návrhy na vytvoření ministerstva pro přistěhovalectví nebo zavedení stropu pro imigraci.
Politická hvězda Strauss-Kahn
Zatímco Sarkozyho popularita je nyní u dna, na druhém konci žebříčku se vyhřívají osobnosti mimo francouzskou politiku – bývalý prezident Jacques Chirac a šéf Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn. Právě o jeho kandidatuře za Socialistickou stranu se ve Francii živě spekuluje, ačkoliv on sám zatím oficiálně neprojevil o prezidentský post zájem.
Nikolas Sarkozy, který sám své ambice ohledně prodloužení pobytu v Elysejském paláci tají se podle deníku Le Post případné Strauss-Kahnovy kandidatury bojí více než čehokoliv jiného. Za soupeře by si přál raději Martine Aubry nebo starou známou Ségolene Royalovou, či nejlépe obě. Jeho obavy ze Strausse-Kahna jsou oprávněné – šéfa MMF preferuje dokonce i každý třetí volič jeho vlastní strany UMP.
Autor: Petra Šťastná, Euroskop