Petr Placák, EUROSKOP, 2. července 2010
Zatímco v Německu byl obžalován devadesátiletý nacista Samuel Kunz za zločiny, které spáchal za 2. světové války, u mezinárodního trestního tribunálu pro Kambodžu v Phnompenhu padl rozsudek nad Kang Kek leu – velitelem neblaze proslulé kambodžské věznice S-21 režimu Rudých Khmerů.
Ačkoli od pádu komunistického režimu v Kambodži uplynulo třicet let a od konce 2. světové války dokonce šedesát pět let, nelze oba případy považovat za symbolické. Zločiny proto lidskosti jsou nepromlčitelné a hlavně: dokud žije jediná oběť a jediný pachatel světové společenství je povinováno takovéto procesy vést miliónům těch, které mají obě vražedné ideologie, nacismus a komunismus, na svědomí.
Němci odsoudili třetího nejhledanějšího nacistického zločince
První vysoký představitel Rudých Khmerů odsouzen k 35 letům
Pozdní komunistický režim Rudých Khmerů se pokusil v době, kdy byl u moci v letech 1975-79, vybudovat v Kamboži vzorovou komunistickou společnost, očištěnou od všech tradičních, náboženských či buržoasních hodnot a institucí a především společenských tříd, které tyto hodnoty představovaly.
V době, kdy ostatní komunistické režimy už ztrácely nebo ztratily víru ve své ideje, chtěl naopak mladý režim Rudých Khmerů světu ukázat, že vybudování komunistické společnosti není žádná utopie. A narozdíl od jejich mnohdy ideově unavených především evropských soudruhů vzali Rudí Khmerové tento úkol, nebo poslání či předurčení smrtelně vážně – přesněji řečeno vražedně vážně.
Kang Kek leu během přelíčení 20. listopadu 2007. Foto AP
Vůdce Rudých Khmerů Pol Pot v roce 1978 v rozhovoru s jedním západním novinářem tvrdil: „Nemáme žádná vězení a ani neužíváme slovo vězení. Špatné živly jsou určeny k výrobním účelům. Neříkal nepravdu. Věznice byly zrušeny a místo nich byla zavedena „centra převýchovy, která byl umístěna v budovách rovněž zrušených škol nebo chrámů. Zmíněné výrobní účely pak znamenaly v praxi Rudých Khmerů „hnojení polí manioku či rýže lidskými ostatky umučených, ubitých a popravených.
K těmto „výrobním účelům tak bylo „použito přes 80% důstojníků, 52% vysokoškolsky vzdělaných lidí nebo 42% obyvatel Phnompenhu, a to včetně rodinných příslušníků, žen a dětí. Ze 60 tisíc řeholníků této tradiční buddhistické země řádění Rudých Khmerů přežila tisícovka. Pronásledováni byli katolíci, stejně jako muslimové a režim se zaměřil i na etnické menšiny, Číňany nebo Vietnamce. Buržoasní profese byly zlikvidovány, novinoví reportéři byli vyvražděni. Už jen nosit brýle bylo smrtelně nebezpečné, protože to byl znak „intelektuálů. „Radši zabijeme deset přátel, než abychom nechali na živu jednoho nepřítele – bylo jedním z hesel Rudých Khmerů.
Problém přechodu třídní společnosti k beztřídnímu komunismu provedli kambodžští komunisté tak, že zlikvidovali podnikatelské a obchodnické vrstvy. Problém nacionalismu byl „vyřešen decimací etnických menšin, vyhlášením jednoho národa a jednoho jazyka a trestáním projevů jakékoli jiné „národní mentality než khmerské.
„Znáte jedinou zemi, která by se odvážila zrušit trh a peníze? Daleko vítězíme nad Číňany, a ti nás obdivují… chlubili se kambodžští komunisté, kteří skoncovali s kapitalismem.
K tomu účelu sloužila i likvidace měst jako center buržoasní kultury a podnikání. Městské obyvatelstvo bylo evakuováno do venkovských oblastí, a to včetně nemocnic, pacientů a právě operovaných.
Příliv městského obyvatelstva na venkov zcela rozvrátil zemědělství. Navzdory prohlašování režimu, že zářná budoucnost je na dosah ruky, za jediný rok poklesla plocha obdělávaných ploch o 50% v roce 1976 v porovnání s dobou před rokem 1975. V zemi, která byla rýžovou velmocí vyvážející stovky tisíc tun rýže do zahraničí, byl rázem její katastrofální nedostatek s přídělem čtyři kávové lžičky nekvalitních rýžových zrnek na den a osobu. Následovaly hladomory.
Člověk, který přiznal, že má hlad, byl odsouzen k nejvyššímu trestu, protože sám se svým přiznáním usvědčil z toho, že převzal nepřátelskou propagandu: podle oficiálního stanoviska strany totiž hlad v zemi neexistoval.
Pol Pot: Špatné živly jsou určeny k výrobním účelům. Na snímku hromadný hrob obětí režimu Rudých Khmerů ve školní budově na předměstí Phnompenhu. Foto AP, 27. června 1997
„Hnací silou režimu, která zajišťovala jeho vražednou dynamiku, byla všeprostupující paranoia. Komunističtí funkcionáři například odhadovali, že v jednom okrese je ze 70 000 obyvatel 40 000 zrádců, kteří spolupracují se CIA. V takovémto ovzduší neexistovala žádná náhoda, ale vždy jenom zlý úmysl. Sebemenší nešikovnost, jako bylo třeba rozbití sklenky, byla považována za sabotáž. Polovičními potravinovými příděly byli trestáni i lidé, kteří onemocněli, a nemocnice se tak de facto staly vyhlazovacími zařízeními.
Vedle obchodu zmizel i celý vzdělávací systém, knihy byly zakázané a stejně tak celá kulturní aktivita. Lidé museli nosit černý oděv s dlouhými rukávy, zapnutý až ke krku. Bylo zakázáno se hádat, nadávat, stejně jako naříkat nebo projevovat někomu náklonnost. Mít cit k vlastním dětem a ženě nebo projevovat přátelství ke kamarádům se považovalo za „individualistické sklony, které je nutno výchovou překonat. Atd. atp.
Režim Rudých Khmerů nám může dnes připadat jako nějaká naprosto nepochopitelná monstrózní šílenost, vykloubená ze všech dosavadních civilizačních principů, která spadla snad odněkud z Marsu. Jenže Rudí Khmerové jen s vražednou důsledností plnili ideje, které měly původ v Evropě 19. a konce 18. století a které se ještě před dvaceti lety učily na všech tuzemských školách jako to pravé ořechové. Většina vůdců Rudých Khmerů včetně Pol Pota studovala na francouzských universitách a ke vstupu do komunistické strany je pohnul odkaz Francouzské revoluce, o které se učíme, že byla základem moderní evropské společnosti.
Ať chceme nebo ne, obludný režim z asijské džungle od břehů Mekongu vyhnal své jedovaté květy s pomocí evropského intelektuálního hnoje. Rozsudek v Phnomphenu se týká Kambodžanů stejně jako nás a je aktuální dnes, stejně jako v roce 1989 nebo 1979.
Autor: Petr Placák, Euroskop