Hana Chuka, Euroskop, 30. července 2010
Fakt, že se Velká Británie řadí k nadšeným zastáncům tureckého členství v Evropské unii je všeobecně znám, stejně jako skutečnost, že její postoj je v rámci sedmadvacítky poněkud osamocený. S příchodem Davida Camerona na Downing street však britská proturecká argumentace nabrala na síle, stejně jako premiérovy výtky vůči odpůrcům plnohodnotné integrace Ankary, kde naopak ubylo servítků. V kontroverzním projevu, který přednesl v turecké metropoli tento týden, si Cameron rýpl do Francie a Německa a vyzdvihl potenciální hospodářské i bezpečnostní přínosy turecké přítomnosti v EU.
Přijměte pozvání do stanu
Mezi argumenty pro turecké členství v sedmadvacítce Cameron jmenoval především spolupráci Ankary v rámci evropských ozbrojených sil a NATO, kde ocenil hlavně nynější misi v Afghánistánu. Jak uvedl server The EU Observer, v tomto ohledu obvinil zejména Francii a Německo ze dvojích standardů a označil za velmi nespravedlivé, že „Turecku bylo sice milostivě dovoleno bránit evropský hlavní stan zvenčí, ale zaslouženého pozvání dovnitř se dosud nedočkalo. Hlavní přínosy integrace Ankary spatřuje Cameron v posílení unijní pozice na globální politické scéně, akceleraci ekonomického růstu a v neposlední řadě i v pozitivních dopadech na vztahy mezi Evropou a Blízkým východem. Zde ocenil zejména pozitivní vliv Turecka na změnu kurzu jaderné politiky v sousedním Iránu když doslova prohlásil, že „jedině Ankara může zabránit Teheránu ve vývoji jaderné bomby. Podle serveru přitom narážel na fakt, že právě díky Turecku se v květnu podařilo vyvézt více jak tunu obohaceného perského uranu výměnou za palivové tyče pro civilní energetické reaktory.
Kdyby bylo po vůli nového britského premiéra, jsou Turci už dávno v EU. Na snímku osamocený přítel Ankary David Cameron a turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan. (Foto: Reprofoto)
Turecko, naděje Evropy?
Premiér ve svém projevu napadl i hlavní kulturní argument kritiků tureckého členství v euroklubu, když kritizoval jejich pohled na svět „skrze roušku střetu civilizací, pod kterou vidí Turecko jako ohrožení evropské identity. „Tito lidé vnímají Vaši zemi jako blok na pomezí východu se západem, mezi kterými si podle nich musíte vybrat a nechápou, že klidně můžete mít to nejlepší z obou, řekl Cameron. Hlavní odpůrce Turecka v evropské otázce premiér rozdělil do tří skupin na protekcionisty, předpojatce a polarizátory.
Často zmiňovanému argumentu, že Turecko není v ekonomických a demografických ohledech pro Evropu dost dobré, se Cameron jen pousmál a odpověděl otázkou. „Která evropská země vykázala na počátku roku větší růst HDP než 11%? Která ekonomika bude v roce 2050 nejsilnější v Evropě? A konečně, který evropský stát má největší podíl mladé populace? Tak vidíte, ukončil svou argumentační smršť britský premiér, kterému by „předpojatci jistě vytkli, že už nyní automaticky označuje Turecko jako evropský stát.
O kostlivcích mlčel
Pozorovatelům neunikl vskutku minimální prostor, který Cameron věnoval demokratickým a lidsko-právním tématům. Zde se omezil pouze na vyjádření, že „Turecko musí v otázce evropských reforem postupovat dravě. Podle deníku The Guardian nezaznělo ani slovo o kurdské otázce, která straší bojovníky za lidská práva, ani o snížení politického vlivu turecké armády, které vytrvale prosazují zastánci občanských svobod. Hlavní význam projevu samozvaného „hlavního obhájce tureckého členství tak spočívá především v symbolické podpoře Ankary spíše než ve změně, kterou může Cameronovo vyjádření přinést. Jak totiž moc dobře ví i on sám, nejenže každý další nepatrný krok Turecka do Evropy trvá zpravidla několik let, ale podléhá navíc jednomyslnému schválení všech členských států.
Autor: Hana Chuka, EUROSKOP