Hana Chuka, EUROSKOP, 22. června 2010
Pia Kjaersgaardová, předsedkyně Dánské lidové strany (DPP), udělala od doby, kdy tuto partaj založila, jen málo taktických chyb. Po slibném startu a odtržení od pravicového bloku nastoupili její lidovci na cestu soustavného růstu volebních preferencí, který v roce 2001 kulminoval podporou menšinové, středo-pravé koalice a zajistil tak straně solidní politickou kontrolu. Nyní však nestorka dánské pravice přišla s reformou sociálních dávek a zdá se, že poprvé šlápla vedle. Nad jejími kroky a jejich důsledky pro tamní politickou scénu se zamýšlí poslední číslo týdeníku The Economist.
Na populistické vlně
Receptura úspěchu DPP je jednoduchá: Obavy Dánů z přílivu cizinců utišuje požadavky na zpřísnění imigračního zákona, zatímco jejich finanční strasti mírní skrze štědré sociální dávky. Začátkem roku se Pia Kjaersgaardová cítila natolik silná v kramflecích, že po desetiletí podpory liberálně-konzervativní vládní koalice zatoužila po DPP kabinetních postech po příštích volbách, které se musí uskutečnit do listopadu 2011.
Střelba do vlastních řad
Momentálně se však zdá, že slibnou kariéru Kjaersgaardové utne alespoň na čas její nepříliš šťastné vyjádření k fiskální reformě. V situaci, kdy úsporný balíček v hodnotě 24 miliard dánských korun (zhruba tři a čtvrt miliardy eur) stále visel ve vzduchu, přišla DPP s návrhem razantního snížení mateřské a zkrácení podpory v nezaměstnanosti ze čtyř na dva roky. Jak píše The Economist, obě nepopulární opatření byla cílena na imigranty, kteří podle přistěhovaleckých klišé vykazují větší procento nezaměstnaných i početnější rodiny, než rodilí Dánové. Ukázalo se však, že populisté z DPP fatálně podcenili poslední demografické trendy, podle kterých už přistěhovalecká porodnost nijak nevybočuje z dánského průměru. Většina obětí reformy tak paradoxně pochází z řad bílého proletariátu, tedy hlavní voličské základny DPP.
Dánsko: Obavy z imigrantů a přestřelený populismus. Ilustrační foto Euroskop
Vláda sbírá body opozici
Dalším nezdarem se ukázalo být zpřísnění dánské imigrační politiky, ke kterému zejména díky pobízení Kjaersgaardové docházelo pravidelně každých osm měsíců počínaje rokem 2001. Jedna z překážek hovoří o redukci nezaměstnaneckých dávek všem, kteří nestrávili předchozích sedm z posledních osmi let života v Dánsku. Není překvapivé, že před dvěma lety tvořili přistěhovalci více, jak osmdesát procent této skupiny. DPP se ale šeredně přepočítala, když takto vyloučila ze sociálního systému například veterány dánských zahraničních operací z Kosova, Iráku a Afghánistánu, čímž u svých voličů pochopitelně nezabodovala.
Důsledkem populistických opatření je úbytek nejen vlastních, ale odtud i koaličních volebních preferencí. Kjaersgaardové tak nakonec zřejmě poděkují především opoziční socialisté a jejich partneři, kteří díky jejím nedotaženým populistickým reformám mají v příštím roce nakročeno k volebnímu vítězství. Jak uzavírá The Economist, nevyhnutelný se zdá i osud samotné pravicové matadorky, která se z někdejší nastolitelky králů pozvolna stává ženou minulosti.
Autor: Hana Chuka, Euroskop