Peter Morvay, Lidové noviny, 14. června 2010
Slovenské volby dopadly výrazně lépe a mnohem podobněji volbám českým, než jak očekávali i ti největší optimisté. Doposud vládnoucí Směr premiéra Roberta Fica sice získal více než ve volbách v roce 2006 a skoro o dvacet procent předběhl druhou SDKÚ někdejšího premiéra Mikuláše Dzurindy. Vládu však Fico sestaví těžko.
Z jeho dvou dosavadních spojenců se HZDS Vladimíra Mečiara do parlamentu vůbec nedostalo a nacionalistická SNS Jána Sloty dopadla hůř, než se po posledních turbulencích ve slovensko-maďarských vztazích předpokládalo – unikla vypadnutí z parlamentu jenom o vlásek. Fico a Směr tak skončili stejně jako jejich hlavní či spíše jediný spojenec v rámci Evropské unie, ČSSD Jiřího Paroubka. A nezmar Mečiar snad v slovenské politice končí definitivně.
Dobrý důvod k odmítnutí
Robert Fico přesto neztrácí naději a pravděpodobně se pokusí vládu sestavit; může při tom počítat s aktivní pomocí svého přívržence, prezidenta Ivana Gašparoviče. Ten Fica ještě včera pověřil sestavováním vlády i přesto, že všechny další strany, které se kromě Směru a SNS do parlamentu dostaly, již také stihly prohlásit, že o spolupráci s Ficem nemají zájem.
Stane se Iveta Radičová z nejsilnější slovenské opoziční strany SDKU-DS bratislavskou premiérkou? Na snímku Radičová hovoří s novináři na programové konferenci strany 27. března 2010 v Bratislavě.
Dosavadní opozice má k ráznému odmítnutí Ficových námluv dobrý důvod. Konečné výsledky voleb jí umožňují sestavit pod vedením Ivety Radičové, volební lídryně SDKÚ, stabilnější a homogennější vládu, než se očekávalo i podle nejoptimističtějších předvolebních průzkumů.
Podle těchto předpovědí měla šanci odstavit Fica od moci jenom křehká koalice pěti velice různorodých středopravých stran včetně dvou stran zastupujících výhradně nebo převážně maďarskou menšinu na Slovensku. Radikálnější z posledních dvou partají, Strana maďarské koalice, však z parlamentu také vypadla, což bylo asi vůbec největším překvapením voleb -předpokládalo se, že má pro svůj etnický charakter velice stabilní voličskou základnu.
Odpadl tím jeden ze sporných bodů, na kterém mohla pravicová koaliční spolupráce ztroskotat ještě dříve, než začala. A také díky tomu může mít ve stopadesátičlenném slovenském parlamentu pravicová koalice výraznější většinu, než se předpokládalo – až osm poslanců místo dvou nebo čtyř, které jí dávaly i optimističtější prognózy.
Soupiska slovenských čertíků
Sestavování nové koalice však ani na Slovensku nemusí být tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Veliké napětí může například zavládnout mezi liberální SaS, podporující registrované partnerství homosexuálů, a hodně konzervativním Křesťanskodemokratickým hnutím (KDH), odpovídajícím názorově spíše křídlu Jiřího Karase mezi českými lidovci. KDH bylo mimochodem stranou, která nakonec pro jeden ze svých dílčích cílů, smlouvu s Vatikánem, v roce 2006 potopila i poslední vládu současného předsedy SDKÚ Mikuláše Dzurindy. Spory mohou také nastat mezi dosti slovensky národně až nacionalisticky naladěnou KDH a stranou Most-Híd (híd znamená maďarsky most), kterou založili umírněnější maďarští politici působící dříve v SMK.
Pnutí existuje i uvnitř budoucích vládních stran. Předsedou SDKÚ je stále expremiér Dzurinda, Radičová ho pro jeho nízkou popularitu nahradila pouze v čele kandidátky. Stranu čekají ještě tvrdé vnitřní boje, než bude jasno, kdo ji doopravdy vede. SaS a Most jsou nové strany s nejasným programem, velice obecně formulovanými cíli, s mnoha neznámými lidmi, nejasnými vztahy uvnitř stran a sponzorované čert ví kým. V mnohém připomínají Věci veřejné a TOP 09 a mohou se rychle ukázat slabým článkem jakékoliv vládní spolupráce.
Nebudou to mít lehké
Výhodou slovenských pravicových stran naopak je, že je jejich odpor vůči praktikám dosavadní vlády a strach z Ficova návratu mnohem silnější, než je tomu v případě českých středopravých stran a jejich strachu z další Paroubkovy vlády, třeba i s komunisty. To by je mohlo přes všechny výhrady a neshody tlačit do rychlého sestavení vlády a následného držení této vlády pohromadě i přes všechny očekávané těžkosti.
Je totiž v podstatě nemožné krátce popsat, jak hluboko Slovensko za koalice Fico-Mečiar-Slota kleslo, a vyjmenovat, co všechno by musela nová vláda rychle napravit. Od normalizace poměrů v soudnictví, ze kterého Mečiarovi lidé udělali služku vládních stran, po záchranu veřejnoprávní televize, kterou postihl stejný osud. Musí zastavit prudké zadlužování státu a také zastavit a seriózně vyšetřit masivní rozkrádání rozpočtových peněz při zakázkách pro firmy blízké stranám dosavadní koalice. Musí zlepšit vztahy mezi slovenskou většinou a maďarskou menšinou, jež byla čtyři roky stálým terčem útoků vládních stran. Musí změnit zahraničněpolitickou orientaci Slovenska, kterou Ficův kabinet nastavil na směr Moskva. Rozhodně to nebudou mít lehké.
Autor: Peter Morvay