Marie Bydžovská, EUROSKOP, 3. června 2010
Ačkoliv se od vypuknutí rozpočtové krize stalo oblíbeným stereotypem rozdělovat Evropu na zodpovědný sever a zadlužený jih, i na nejzazším severu Evropy je stát na pokraji bankrotu. Od pádu největších bank na podzim 2008 je Island zatížen dluhem přesahujícím trojnásobek ročního HDP. O tom, zda ekonomická krize přivede ostrov do EU, diskutovali v úterý experti na semináři pořádaném Eurocentrem Praha.
Proč Island nevstoupil do EU již dříve? Na tuto otázku odpovídal výzkumník ÚMV Mats Braun. Island je v rámci Evropského hospodářského prostoru součástí vnitřního trhu EU a přijal většinu evropské legislativy, o které však nemůže přímo rozhodovat. Jedinou možností ovlivnit její vytváření má prostřednictvím účasti expertů na pracovních skupinách. Vstupem do EU by tak získal podíl na rozhodování a navíc podporu při řešení ekonomické krize. Přesto existují čtyři závažné důvody mluvící proti přistoupení.
Čtyři důvody pro samostatnost
Island zvolil podobně jako Lichtenštejnsko nebo Andorra „strategii mikrostátu. Úkryt nehledá u mezinárodní organizace, ale u silnějšího souseda, v tomto případě ve zvláštních vztazích s USA. Na politiku mají navíc silný vliv dvě lobbyistické skupiny – rybáři a zemědělci, které se vstupem nesouhlasí. Nevýhodou by také bylo, že Island by musel otevřít teritoriální vody pro lodě z EU. A poslední překážkou je obava ze ztráty suverenity, o níž se vede intenzivní diskuze.
Dým nad Islandem. Foto AP
Neútěšnou situaci islandských veřejných financí, která je zásadní překážkou na cestě do EU, přiblížil vedoucí kanceláře pro EU České spořitelny Petr Zahradník. Zahraniční zadluženost země přesahuje trojnásobek HDP, přičemž veřejný dluh 130 procent HDP je vyšší než u nejzadluženějších členů EU Itálie a Řecka, kde představuje přibližně 115 procent HDP.
Ekonomický růst nepřichází
Také další makroekonomické údaje nedělají Islanďanům radost. Inflace v roce 2009 dosáhla 22 procent a veřejný rozpočet skončil s deficitem 14 procent. Škrty veřejných výdajů, které vláda nasadila, byly pro obyvatele drastičtější než v Řecku, jelikož na Islandu nemohli sáhnout k odstranění „rozpočtových kostlivců v podobě enormního odstupného pro úředníky státní správy. Vzhledem ke stavu veřejných financí také Island nemohl využít stimulační balíky k podpoře ekonomiky a ani přechodné daňové úlevy nenastartovaly hospodářství k opětovnému růstu.
Na pokraj bankrotu se ostrov dostal přílišnou expanzí finančních institucí do zahraničí, která nebyla dlouhodobě udržitelná. Banky se u zahraničních vkladatelů podbízely nadměrně vysokými úroky, což vedlo k jejich neodvratnému pádu. Islandská vláda se za úvěry zaručila, ale částku 5 miliard eur, kterou do bank vložili britští a nizozemští střadatelé musely poškozeným vyplatit jejich vlastní vlády, které se nyní s Islandem dohadují o navrácení peněz.
Spor s Británií a Nizozemím tak může být další překážkou na cestě do EU, kterou zahájila vláda premiérky Sigurdardottir oficiální přihláškou v červenci 2009. Nicméně není ani jisté, zda vstup neodmítnou sami Islanďané, kteří sice podporovali zahájení jednání, co se však týká samotného vstupu, konsensus mezi nimi nepanuje.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop
