Hana Chuka, EUROSKOP, 23. března 2010
Střílejí, bijí a mučí civilisty, konfiskují majetek a berou rukojmí. Jsou obávaní po celé širé Rusi a málokdo jim dnes věří. Nejsou to okupanti, žoldáci, ani mafiáni; řeč je o ruských policistech. Těch pár, kteří zatím nepropadli násilnickým manýrům, vnímají obyčejní Rusové jako hrdinné disidenty. Týdeník The Economist ve svém posledním čísle zkoumá nenadálou publicitu tohoto dlouhotrvajícího ruského fenoménu.
Policejní bandité
Denní zprávy o násilí strážců zákona připomínají válečné bulletiny. Poslední případy zahrnují důstojnickou přestřelku v moskevském supermarketu se sedmi zraněnými a dvěma mrtvými, kruté mučení a následné zabití novináře v Tomsku, nebo kauzu právníka americké firmy, kterému policisté ve vazbě odepřeli lékařskou péči po té, co je osočil ze zpronevěry. Tyto a podobné případy sice nejsou první ukázkou ruského policejního násilí. S jejich zvyšující se frekvencí ale vzrůstá i jejich publicita.
Jak píše The Economist, trpělivost obyčejných Rusů přetekla a jejich hněv pronikl nejen na stránky novin a webů, ale překvapivě i do státní televize. V éře internetu jde všechno snadněji a Rusové tak mohli například sledovat video příspěvek moskevského motoristy, kterého policisté tento měsíc použili spolu s několika dalšími řidiči jako lidský štít při stíhání ozbrojeného zločince.
Bezpečnistní sbor nebo součást podsvětí? Na snímku ruští policisté před stadionem Lužniki v Moskvě 21. 5. 2008. Foto čtk
Reforma bude. K lepšímu?
Internet ovšem sleduje i Dimitrij Medveděv, který na masové projevy hněvu překvapivě rychle reagoval. Propustil moskevského policejního ředitele, nařídil přezkoumání policejních vyšetřování a vyvolal reformu ministerstva vnitra. Ta ale mimo jiné zahrnuje i snížení stavu policistů o 20% a centralizovanou kontrolu regionálních policejních sborů. Jejich obyčejní členové, z nichž většina svojí službou pohrdá, jsou vesměs rozlíceni pokrytectvím svých nadřízených, kteří je postavili do role obětních beránků. A jak se dalo předpokládat, od vypuknutí aféry už stihli leccos prozradit na své velící důstojníky.
Jak tvrdí Sergej Kaněv, reportér denníku Novaja Gazeta, ruská policie je v současnosti natolik zkažená, že její náprava by představovala reformu celé státní moci. Na příkladu uvádí, že úkolem soudních orgánů už není ochrana veřejnosti před zločinem a korupcí, ale naopak záštita byrokracie před veřejností. Aby si systém zajistil loajalitu, dovoluje ochráncům zákona zpeněžení jejich licencí skrze páchané násilí. Policejní eskorty je možné si oficiálně koupit, stejně jako řádné vyšetřování, vydírání, obsah citlivých databází, nebo přepadení nepřátelských podniků. V této souvislosti není překvapivé, že se velká část policistů věnuje i vlastním obchodním aktivitám.
Staré instituce, nové motivace
Sama policie je nástrojem v rukou Federální bezpečnostní služby (FSB), která představuje nástupce KGB a stojí vysoko nad veřejnou kontrolou jakož i kritikou. FSB ruskou policii kontroluje, čemuž odpovídá i její personální složení na nižších postech. A nejen tam. Jak uvádí The Economist, FSB má výrazně monopolní postavení i pokud jde o další represivní složky státu.
Motivace pro policejní službu je veliká. Alespoň pokud můžeme věřit interním dotazníkům, mezi největší lákadla patří především korupční a vyděračské „benefity. Jak řekl známý businessman Michail Chodorovsky, který si v současnosti odpykává trest na základě falešného obvinění, prokuratura a vězeňství jsou součásti ruského policejního průmyslu. Jak dodává The Economist, jeho současnou hlavní náplní je pak legitimizované násilí.
Autor: Hana Chuka, Euroskop