Hana Chuka, Euroskop, 16. února 2010
Po té, co dálkové ovládání odpálilo minulý měsíc v Teheránu motocykl, na kterém seděl fyzik Masud Ali Mohammadi, Irán měl jasno. Režim prohlásil, že za útokem stojí bez nejmenších pochyb „osa zla“, tedy Izrael, Spojené státy a jejich „agenti“. Komentář týdeníku The Economist zkoumá nejen racionální stránku věci, ale rovněž souvislost případu s iránským jaderným programem.
Není žádným tajemstvím, že Amerika, Izrael, i evropské státy se už nějakou dobu snaží překazit iránské jaderné snažení, ať už tak činí tajně, nebo stále častěji zcela nepokrytě. Výše zmíněná teorie úkladné vraždy dlouho neměla mnoho zastánců. Ali Mohammadiho práce v oblasti jaderné a teoretické fyziky byla vždy ceněná, ale v rámci iránského jaderného programu nebyla nikdy považována za zásadní. Profesorův podpis z loňského roku na akademické listině pro podporu zelené revoluce pak tento argument jenom potvrzoval. S ohledem na tehdejší evidenci tak měli Američané poměrně málo důvodů, se akademika zbavit.
Jak ale píše The Economist, který evidentně naslouchal šepotu západních špionů a diplomatů, ve světle nových poznatků není teheránská konspirační teorie tak docela nesmyslná. Tvrdí tak s odvoláním na západní zdroje, podle kterých byl Ali Mohammadi ve skutečnosti jednou z nejdůležitějších osob jaderného programu. Protikladné závěry do jisté míry odrážejí nepochopení toho, jak funguje íránský jaderný systém, kde se zdánlivě ohleduplné projekty Íránské organizace pro atomovou energii (IOAE) střetávají s plány tamního ministerstva obrany, usilujícího o její vojenské využití k výrobě jaderných zbraní.
Západní společnost má – k obrazu svému – tendenci nebrat vážně slova diktátorů, včetně íránského prezidenta, který mluví o vymazání Izraele z povrchu zemského. Podobně blahosklonně se evropští politici dívali ve 30. letech na Hitlera. Na snímku pohled na íranskou jadernou elektrárnu Natanz, 270 km jižně od Teheránu. Foto ABACAPRESS. COM
Jak se IOAE vyjádřila, Ali Mohammadiho nikdy nezaměstnala. Podobné zprávy zaznívají i z úst íránských pozorovatelů, z nichž většina poprvé zaslechla profesorovo jméno až v souvislosti s jeho smrtí. Západní anti-proliferační zdroje ale mají za to, že vědec úzce spolupracoval se dvěma klíčovými hráči teheránského ministerstva obrany, Mohsenem Fakhrizadehem-Mahabadim a Fereidounem Abbasi-Davanim, kteří se oba nacházejí na sankční listině OSN. I kdyby se tyto informace ukázaly jako pravdivé, neprokazují, že by akademik zahynul rukou zahraničních atentátníků. Jak poznamenává The Economist, naopak Ali Mohammadiho flirtování s opozicí, či jeho případné zběhnutí, poskytovalo režimu samo o sobě dostatečně silný motiv.
Ať už stojí za profesorovou vraždou kdokoli, západní agenti dělají, co mohou, aby iránské jaderné ambice nabourali. V této souvislosti se objevily zprávy o pašování nefunkčních komponentů na černý trh, kde Írán nakupuje materiál pro vývoj jaderného průmyslu. The Economist rovněž poukazuje na vysoký počet prominentních Peršanů, kteří v posledních letech zmizeli, nebo byli zabiti. Patří sem generál Ali Reza Asgari, kterého Teherán označil za přeběhlíka, nebo nukleární vědci Adešir Hassanpour a Šahram Amiri, který je pohřešován od své loňské pouti do Mekky.
Je jisté, že vyhrocená domácí politická situace v kombinaci se západní sabotáží přináší ovoce. Podle informací týdeníku se navenek opěvovaný jaderný systém ve skutečnosti potýká s technickými problémy, jako je podle dozorčího orgánu OSN, Inspekce mezinárodní agentury pro atomovou energii, například selhání odstředivek. Jak uzavírá The Economist, pár dní po Ali Mohammadiho smrti vyšla na titulní straně egyptského deníku Al-Ahram zpráva, ve které dostal šéf izraelského Mossadu, Meir Dagan, velmi lichotivou přezdívku „superman židovského státu. Jak si posteskly provládní noviny, „kdyby nebylo jeho, byl by íránský jaderný program už dávno hotový.
Autor: Hana Chuka, Europskop