Jan Macháček, Hospodářské noviny, 10. února 2010
Spekulanti, především velké hedgeové fondy, zaútočili v těchto dnech na euro. Chicagská burza, kde se obchoduje s deriváty, eviduje celkem 40 000 kontraktů proti euru. Spekulanti zaujali takzvané krátké pozice proti společné evropské měně a na její oslabení vsadili téměř 8 miliard dolarů, což je jako spekulativní útok proti jednotlivé měně historický světový rekord.
Investoři jsou nervózní především z toho, jak se řecká dluhová krize šíří do Španělska a Portugalska. Riziková prémie, kterou jsou investoři ochotni platit za tamní dluhopisy, prudce roste. Do toho jsou tu smíšené vyhlídky Německa, kde překvapivě poklesla průmyslová výroba a objednávky průmyslu.
Útok na euro vede komentátory k zajímavým úvahám. Wolfgang Munchau z Financial Times v pondělí napsal, že situace připomíná spekulativní útok na systém směnných kursů v Evropě v roce 1992. Podle Munchaua je naprosto zásadní, aby Evropská unie měla svůj vlastní autonomní plán na řešení řeckého problému. Nesmí dopustit, aby Řecko spadlo do kurately Mezinárodního měnového fondu. Kdyby se tak stalo, vyslala by eurozóna o sobě signál, že vlastně není plnohodnotnou měnou, ale pouze dočasným systémem fixovaných směnných kursů.
Marco Annunziata píše v The Wall Street Journal, že eurozóna se chová jako teenager, který se ale cítí nepochopen a trpí obrovskými výkyvy nálady. Fundamentálním problémem eura jsou vnitřní nerovnováhy, pro které neexistuje žádné institucionální řešení. Lékem by byla politická unie, pro niž neexistuje vůle.
Nobelista Paul Krugman zase zdůrazňuje, že řecká nebo irská ekonomika jsou z hlediska velikosti eurozóny spíše nicotné, jediný zásadní problém představuje podle jeho názoru ekonomika španělská. Krugman také píše, že pro Španělsko bylo chybou do eurozóny vůbec vstupovat – a srovnává ho s Floridou, které by pomohla americká federální vláda spolu s tamními automatickými stabilizátory (Medicare, Medicaid a Social Security). Tolik paralela, řešení ovšem Krugman nenabízí.
Deník FT Deutschland pak soudí, že útok na euro jednou skončí a obrátí se záhy v útok na dolar. Evropané totiž mají vysokou míru úspor a celkově nižší schodek hospodaření veřejného sektoru než Spojené státy. Američané také trpí vysokým schodkem běžného účtu platební bilance, dosud málo spoří a jejich federální rozpočtový schodek je mnohem horší než ten v eurozóně.
Autor Auditu se pak domnívá, že v krátkodobé perspektivě se situace uklidní, protože Řecku Evropská unie (bohužel bez pravidel a s důsledkem posílení morálního hazardu) přece jen prozatím pomůže. Do budoucna (tedy již ve střednědobé perspektivě) ale eurozóna potřebuje změnu pravidel. Vznik čehosi, co by se mohlo jmenovat třeba Evropský měnový fond. A také bude potřebovat jasná pravidla (i manuál) pro řešení insolvence členských států. Jinak to opravdu nemusí dopadnout dobře.
Autor: Jan Macháček