Jan Macháček, iHNed.cz, 22. prosince 2009
Evropskou unii, takže pochopitelně i novou Evropskou komisi, čekají v příštím roce velmi vážná rozhodnutí, která se týkají hospodářské a měnové politiky. Ve hře bude – jak to u unie bývá, také změna pravidel.
1. Na prvním místě stojí situace v Řecku. Tzv. spread (čili velmi zjednodušeně „riziková prémie) řeckých vládních dluhopisů je vyšší než v případě Turecka, které není členem eurozóny, ani Evropské unie. Řecký státní dluh se blíží astronomickým 130 procentům.
Tzv. default – tedy neschopnost dlužníka dostát svým závazkům – je v tuto chvíli v případě Řecka nejen možný, ale docela pravděpodobný. V takovém případě musí mít Evropská komise po ruce plán, jak situaci řešit a jak přesně postupovat.
2. Pravidla eurozóny (tedy vlastně pravidla EU) obsahují tzv. no bail out clause, tedy klauzuli, která stanoví, že nikomu kdo se dostane do problémů s deficitem a dluhem, se nebude ze společných zdrojů pomáhat. Je zjevné, že tato klauzule má mít disciplinační a motivující charakter: každý má hospodařit tak (a vést si své účetnictví tak), aby se do podobné situace nikdy nedostal.
Co všechno se musí udělat, aby se z Entropy stala Evropa? Na snímku známé dílo modeláře Davida Černého, které reprezentovalo v Bruselu Českou republiku v době jejího předsednictví EU. Foto Euroskop
Jenže to nepomohlo. Řecku nyní státní bankrot skutečně hrozí. A zatímco evropský společný trh má pravidla pro likvidaci podniků, nemá žádná pravidla pro řešení platební neschopnosti států.
Řecko ale nemusí být jediné. V poslední době se například hodně mluví o Španělsku. Lze tedy čekat diskusi o zrušení tzv. no bail out clause a navržení přísných a přesných procedur (například dočasná ztráta fiskální autonomie při překročení těch a těch pravidel). Změna evropských institucionálních pravidel a stanov se ocitne znovu na stole.
3. Další věc budou diskuse o samotném Paktu stability a růstu. Kancléřka Merkelová sice nedávno pravila, že se na něj sahat nebude, leč je zjevné, že pakt většina zemí notoricky porušuje. Německo a Francie se nedávno dohodly, že ke tříprocentnímu schodku HDP se přiblíží v roce 2013. Z toho vyplývá, že po většinu doby existence měnové unie Francie pakt nedodržovala. Německo chvíli ano (před dvěma lety, tedy před vypuknutím krize, dokonce vytvořilo rozpočtový přebytek). K čemu jsou pravidla, která skoro nikdo nedodržuje?
4. Pak jsou tu maastrichtská kriteria. Například pobaltské státy spěchaly do eurozóny a dělaly vše, aby splnily především inflační kriterium, tedy zvyšovaly úrokové míry. Vysoké úrokové míry vedly občany a podniky k tomu, že si braly levnější úvěry v eurech. A to byla jedna z příčin zhroucení pobaltských zemí. Takže k čemu pravidla, která mohou vyvolat (zhoršit)nestabilitu?
Do Evropské unie pospíchá Island, především proto, že se chce rychle stát členem eurozóny a nelze vyloučit, že v tom bude mít podporu Británie a Skandinávie, protože tamějším bankám dluží Island spoustu peněz. Island by ale musel získat výjimku, aby se do eurozóny dostal „mimo pravidla. Bude něco takového možné? Může se stát Island Kosovem?
5. Celá řada evropských států dnes funguje pod kuratelou Mezinárodního měnového fondu (Rumunsko, Maďarsko). Pro prestiž Evropské unie ve světě je docela ostudné, že situaci ve svých členských státech není schopna řešit sama. Co s tím do budoucna?
6. Evropská unie si musí dát velký pozor, aby nedošlo k fragmentaci evropského trhu z pozice národních států. Dodejme, že německá pomoc automobilce Opel teprve čeká na schválení Evropskou komisí.
7. A nakonec jsou tu další věci. Je tu pozice Evropy ve vztahu k manažerským bonusům, kapitalizaci bank, regulaci sekuritizace a finačních derivátů, hedge fondů apod.
Evropa musí také zůstat významným hráčem ve vyjednávání o další liberalizaci světového obchodu. Ale to už jsou takové dlouhodobější věci.
Autor: Jan Macháček
