Hana Chuka, EUROSKOP, 2. prosince 2009
Vlády, jejichž čas se nachýlil, zpravidla vykazují jeden či více následujících znaků. Apatie roste, disciplína klesá, morálka se rozpadá a nápadů ubývá. Některé skomírající administrativy naopak zoufale chytají poslední dech, ve snaze odvrátit hyperaktivitou nevyhnutelnou zkázu. Kabinet Gorgona Browna, který pravděpodobně nejpozději v červnu uzavře jedenáctiletou labouristickou hegemonii, zkouší střídavě obě protichůdné tendence a The Economist z 21. listopadu mu proto radí, jak poslední půlrok u moci co nejlépe využít.
Pohřbeni zaživa bojují do poslední minuty
Britská Labour party se momentálně nachází ve zvláštním politickém podsvětí. Ačkoli oficiálně stále vládne a na jejích úkonech záleží, tisk, opozice, i veřejnost ji půl roku před koncem mandátu prakticky pohřbily. Tradiční Queen’s Speech, která 18. listopadu nastínila nový legislativní program, prázdný statut předem odepsané vládní strany ještě více zviditelnila. Nikdo totiž nevěří, že labouristé budou mít čas k prosazení byť jen části zákonů, které hlava státu vyjmenovala a The Economist celou událost shrnul jako trapné pózování.
V zápalu sociálně-demokratického aktivismu se část strany rozhodla, že za posledních pár měsíců u moci musí vykompenzovat léta bázlivosti a využít náladu veřejnosti, lačnící po krvi bankéřů, které většina národa viní za ekonomickou krizi. Bývalý kancléř si na bohaté došlápl už zavedením nové hranice pro daň z příjmu, která vstoupí v platnost příští rok, čímž si vysloužil kritiku liberálního týdeníku a nahrál opozici: konzervativci mají zato, že podobná opatření v konečném důsledku pouze ztíží podnikání a odradí investory.
Nastal čas odejít do opozice vlády Jejího Veličenstva? Na snímku šéf labouristů Gordon Brown hovoří na stranické konferenci v Manchesteru 24. června 2007. Foto čtk
Gordone, připrav (Davidovi) plán
The Economist se naopak domnívá, že by premiér mohl popustit stavidla své výmluvnosti, pokud jde o plány na snížení státního dluhu. Naráží přitom na fakt, že návrh zákona daňové odpovědnosti, který labouristé poprvé představili právě na Queen’s Speech, působil spíše jako titulek, než skutečný plán. I kdyby ho Brownova vláda bez další implementace pouze vytvořila, jeho skutečnost je důležitá především pro zachování finanční kredibility a tím i zmírnění dopadů ekonomické krize, jako je například už nyní patrný odliv investic. Stejně tak je odpovědností vládní strany připravit ekonomiku na plánované snížení daní.
Znovu a lépe
Týdeník labouristy rovněž varuje před stavěním vzdušných zámků v podobě nových politik a raději navrhuje zalepit díry v již existujících strategiích, zejména pokud jde o sociální věci a vzdělání, tedy dva rezorty, které se ukázaly jako největší zklamání jejich jedenáctileté vlády. To samé se týká i přítomnosti britských vojsk v Afghánistánu, která Brown sice „podědil, nicméně stejně, jako jeho předchůdce podstatu této mise nikdy zcela neobjasnil, což je zřejmě hlavní důvod, proč si většina Britů myslí, že válku s Talibanem nelze vyhrát. V podobné situaci se nyní nachází i New Labour. Strana, která dokázala dobře vládnout, zvládne i důstojně odejít. Čím méně to Britové pocítí, tím lépe, uzavírá The Economist.
Autor: Hana Chuka, Euroskop