Marie Bydžovská, EUROSKOP, 6. listopadu 2009
O tom, jak si Evropa hledá místo na světové scéně a jak toto hledání ovlivní změny, které přináší Lisabonská smlouva, se zamýšlí komentář The Economist z 31. října.
Jak jenom docílí Javier Solana společného postoje Evropy v jakékoliv zahraničněpolitické otázce, když bude muset konzultovat 25 národních vlád? Touto otázkou, která se stala aktuální po rozšíření EU o 10 nových států, uvádí autor pravidelné rubriky o bruselském dění Charlemagne úvahu o vytváření společné zahraniční politiky EU.
Použije přitom fiktivní rozhovor dvou bruselských byrokratů, ve kterém pragmatický úředník uklidní svého kolegu tím, že většina evropských států stejně zahraniční politiku nemá. Úkolem Solany je přesvědčit je, že to, co navrhne, je vlastně jejich politikou už dávno. Zdálo by se, že cynický eurokrat měl pravdu, protože i v Unii s 27 členskými státy evropská mašinérie pokaždé hladce vyprodukuje společnou pozici. A přesto i zanícení pro-Evropané přiznají, že dopad všech diplomatických aktivit EU byl doposavad menší než souhrn jednotlivých součástí, tvrdí autor komentáře.
EU má pouze nástroje, ne opravdovou zahraniční politiku
Neznamená to ale, že EU je nečinná, dodává. Na svém posledním setkání 27. října schválili ministři zahraničí zvýšení pomoci pro Pákistán, uvalili sankce na Guineu azrušili embargo vůči Uzbekistánu. Pravdou však zůstává, že EU nemá opravdovou zahraniční politiku, má pouze nástroje a instrumenty jako například finanční asistence a dohody o spolupráci s nekonečným množstvím partnerů ze třetích zemí.
Navíc je značná část diplomacie EU prosazována hrstkou zainteresovaných zemí. EU zvýšila pomoc Pákistánu hlavně následkem tlaku Británie. O Guineu se z EU zajímá pouze Francie, jejíž byla kolonií. A Německo zase převálcovalo obavy mnoha zemí ze zrušení sankcí proti Uzbekistánu, násilnické autokracii, která však poskytuje základny pro zásobování německých jednotek v Afghánistánu, pokračuje britský novinář v kritice.
Mise EU v Afghánistánu byla politováníhodný chaos. Nejdříve byli posláni nekompetentní vůdci, aby vedli neadekvátní policejní misi. A následovalo ostudné hašteření mezi místní delegací Evropské komise, stálou evropskou byrokracií a delegáty Rady EU, která reprezentuje členské státy.
Novinky po Lisabonu
Tato ad hoc přechodná uspořádání by ale měla brzo skončit. Vysoký představitel EU, v podstatě ministre zahraničí, povede napříště zahraniční akce Komise i Rady, což by měl být konec institucionálních rivalit. Toto nové diplomatické uspořádání zavádí Lisabonská smlouva.
Rozdílné zájmy a nerovné nadšení pro zahraniční politiku 27 členských států ale zůstává důvodem k obavám. „Neočekávejte zázraky, varuje staronový předseda Evropské komise. „Lisabon posílí naší kapacitu k akci, ale přinejmenším stejně důležitá je naše ochota k akci.
Nový diplomatický sbor mohou omezit také boje mezi Komisí, Radou a národními vládami o obsazení důležitých postů a pravomocí. Některé státy jako například Polsko tvrdí, že polovinu postů by měli obsadit národní diplomaté. V současnosti se zdá, že třetinu postů obsadí převelení diplomati a zbytek připadne bruselským byrokratům.
Unie musí najít, jaké je její místo ve světě
Celkový obrázek je ale radostnější. Nejvyšší představitelé z členských států, Komise a Rady strávili týdny debatováním o vztazích mezi postem Vysokého představitele, funkcí stálého předsedy Evropské rady a národní vládami, které se nakonec rozhodly udržet si zahraniční politiku pod svojí kontrolou, než aby jí ponechaly Komisí a také ignorovaly požadavky Evropského parlamentu na legislativní dohled nad novým orgánem.
Charlemagne končí svůj komentář polemikou s názorem, že EU byla založena, aby „zrušila zahraniční politiku v Evropě ve smyslu válek a budování impérií. Prázdniny od historie ale končí, oponuje The Economist. EU vyrostla příliš a rovnováha globálních sil se rychle přesouvá. Některé státy budou vždycky většími diplomatickými hráči než jiní. Ale jako Unie nemůže Evropa uhnout před otázkou, jaké je její místo ve světě, uzavírá britský týdeník.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop